Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Radky Vajbarové, zastoupené Mgr. Romanem Lukáčem, advokátem, sídlem Těšnov 1059/1, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 43 C 263/2024-56 ze dne 30. ledna 2025, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníka řízení, a Terezy Pochobradské, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí; tvrdí, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 6, čl. 11 odst. 1 a 3, čl. 31, čl. 36 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Ústavní stížnost spojila s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
2. Stěžovatelka vlastní v domě č. p. X, k. ú. B., obec P., bytovou jednotku č. X1 (ve 3. NP). Vedlejší účastnice je od roku 2019 vlastnicí bytových jednotek č. X2 (ve 4. NP) a č. X3 (ve 4. a 5. NP). Spolu s jednotkou č. X3 užívá vedlejší vlastnice terasu, která se nachází nad jednotkou stěžovatelky. Terasu vybudoval v roce 2013 předchozí vlastník jednotky č. X3 vyříznutím části střechy domu se zřízením přístupu z uvedené jednotky, aniž by k tomu měl potřebné souhlasy spoluvlastníků společných částí domu, společenství vlastníků jednotek (dále jen "SVJ") či stavebního úřadu.
3. Na konci května 2019 se na stropě v jednotce stěžovatelky objevil průsak. Příčina se hledala ve zbudování terasy. Bývalý vlastník jednotky s terasou měl však za to, že příčina je jinde. SVJ zadalo k objasnění příčin vlhkostních poruch v stěžovatelčině jednotce pod terasou znalecký posudek. Ten znalec vyhotovil v období listopadu 2021 až dubna 2022. Znalec v této souvislosti provedl na terase zátopovou zkoušku, cílem bylo odhalit případné netěsnosti v hydroizolační vrstvě terasy a jejím napojení na navazující konstrukce.
Zkouška musela být předčasně ukončena, neboť ihned po napuštění terasy došlo k zatečení vody do stropní konstrukce pod terasou, vytvoření mokré skvrny na stropě ložnice stěžovatelky v místech, kde v minulosti již k zatečení došlo, a k následnému masivnímu vytékání vody na podlahu místnosti. Provedenou zátopovou zkouškou bylo zjištěno, že hydroizolační vrstva terasy není schopna zajistit těsnost proti působení tlakové vody, v důsledku čehož při extrémních podmínkách dojde k ucpání nebo zahlcení vtoku a k zatečení srážkové vody do konstrukce stropu pod terasou a pronikání vody do interiéru.
Znalec uvedl, že v rozporu s normovými požadavky slouží k odvodnění terasy pouze jeden vtok. To však není jedinou příčinou vlhkostních poruch na stěnách ložnice stěžovatelky, dalšími závadami jsou tepelné mosty či nevhodné provedení klempířských prvků.
4. Stěžovatelka se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu z 6. srpna 2024 domáhala u Obvodního soudu pro Prahu 4 po vedlejší účastnici zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody vzniklé jí v důsledku znaleckého zkoumání stavu terasy (zátopové zkoušky), šlo především o výdaje za výmalbu bytu. Obvodní soud elektronickým platebním rozkazem č. j. EPR 201792/2024-6 dne 7. srpna 2024 návrhu stěžovatelky vyhověl. Proti tomuto platebnímu rozkazu podala vedlejší účastnice odpor.
Napadeným rozsudkem obvodní soud žalobu zamítl a stěžovatelce uložil povinnost zaplatit vedlejší účastnici náklady řízení ve výši 20 884,60 Kč. Vyšel z toho, že terasa je společnou částí domu. Dospěl k závěru, že vedlejší účastnici nelze uložit povinnost k náhradě škody vzniklé v bytě stěžovatelky v souvislosti se zátopovou zkouškou, protože nebyly naplněny základní předpoklady odpovědnosti za škodu, tedy protiprávní jednání nebo nekonání vedlejší účastnice ani příčinná souvislost mezi takovým jednáním a vznikem škody.
Obvodní soud dovodil, že vedlejší účastnice není v tomto řízení pasivně legitimována.
5. Stěžovatelka nesouhlasí se způsobem, jakým obvodní soud posoudil otázku pasivní legitimace vedlejší účastnice. Připouští, že vedlejší účastnice nebyla původcem vzniku závadného stavu, tento stav však udržuje. Takové její jednání je od okamžiku zjištění, že jde o neoprávněnou stavbu, protiprávní. Stěžovatelka upozorňuje i na nesprávný procesní postup obvodního soudu, který jí zaslal pouhý jeden den před nařízeným jednáním vyjádření vedlejší účastnice, které měl přitom k dispozici již devět dnů.
Stěžovatelka ještě týž den na zaslané vyjádření písemně reagovala. Domnívá se, že takový postup soudu měl přímý vliv na jeho rozhodovací činnost, neboť do odůvodnění napadeného rozsudku zcela převzal argumentaci vedlejší účastnice z jejího vyjádření. Stěžovatelka zastává názor, že protiprávně vybudovaná terasa není společnou částí domu, žádná terasa v prohlášení vlastníků domu vymezena není a nelze ji bez souhlasu ostatních vlastníků jednotek z bytové jednotky zřídit, tím spíše je podle stěžovatelky vyloučena odpovědnost SVJ za takto zřízenou terasu.
6. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou a řádně zastoupenou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný.
7. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ústavnosti. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů; Ústavní soud zasáhne do jejich rozhodovací činnosti pouze za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti. Ústavní soud přitom konstantně zastává stanovisko, že ústavní stížnost v případech tzv. bagatelních věcí (a spor o zaplacení 10 000 Kč jistě bagatelní věcí je) je považována za zjevně neopodstatněný návrh.
To neplatí jen pro zcela extrémní pochybení obecného soudu představující zřetelný zásah do základních práv stěžovatele. Stěžovatelka si je toho vědoma, tvrdí však, že "primárním předmětem sporu samozřejmě nebyla žalovaná částka", ale posouzení odpovědnosti vedlejší účastnice za její jednání v souvislosti s výkonem vlastnického práva.
8. V tom se však stěžovatelka mýlí a tento její omyl se následně promítá do celé její argumentace proti závěrům napadeného rozhodnutí, z něhož je zřejmé, že předmětem řízení byla právě a pouze náhrada škody ve výši 10 000 Kč vzniklá konkrétně v důsledku znalcem k objednávce SVJ provedené zátopové zkoušky. Dovodil-li obvodní soud, že za takové situace vedlejší účastnice stěžovatelce za takto vzniklou škodu neodpovídá, rozhodně nelze hovořit o zcela extrémním pochybení obecného soudu.
9. Ústavní soud neshledal takové pochybení ani v procesním postupu obvodního soudu. Stěžovatelka nebyla s žalobou úspěšná nikoli z důvodu neunesení důkazního břemene (v důsledku neseznámení se soudu s replikou stěžovatelky k vyjádření vedlejší účastnice či absence příslušného poučení), nýbrž proto, že vedlejší účastnice nebyla ve sporu pasivně legitimována. To, zda vedlejší účastnice či předchozí vlastník jednotky s terasou v souvislosti s vybudováním terasy za nějakou škodu nějaké osobě odpovídají, rozhodnutí obvodního soudu nepředurčuje a rozhodně tedy nevylučuje. To platí i pro věc vedenou SVJ u obvodního soudu v řízení pod sp. zn. 11 C 211/2024.
10. Ústavní soud z výše uvedených důvodů v napadeném rozhodnutí porušení základních práv stěžovatelky neshledal, ústavní stížnost proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. O návrhu stěžovatelky na odklad vykonatelnosti Ústavní soud nerozhodoval, neboť rozhodl o ústavní stížnosti bezodkladně.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 22. května 2025
Jan Svatoň v. r. předseda senátu