Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatele R. M., proti rozhodnutí referátu sociálních věcí Okresního úřadu v Mostě, čj. Odv. 26/99, ze dne 26. 11. 1999, t a k t o :
Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í
Navrhovatel podal dne 6. 3. 2000 návrh na přezkoumání rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, který byl doručen Ústavnímu soudu dne 7. 3. 2000. Podaným návrhem navrhovatel žádal, aby Ústavní soud přezkoumal postup Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ve věci zamítnutí jeho žádosti o dávku sociální péče. Podle § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podal, jestliže navrhovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.
Podle § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu lze potom ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Lhůta počíná dnem, kdy bylo doručeno rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. V předmětné věci navrhovatel žádal o poskytnutí dávky sociální péče podle zák. č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, jeho žádost byla rozhodnutím Městského úřadu v Litvínově, čj. 2794/99/soc./Fei, ze dne 10. 9. 1999, zamítnuta. K odvolání navrhovatele Okresní úřad v Mostě rozhodnutím, čj.
Odv. 26/99, ze dne 26. 11. 1999, potvrdil rozhodnutí Městského úřadu v Litvínově. Navrhovatel podal podnět k přezkoumání rozhodnutí Okresního úřadu Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR, které podle § 65 zák. č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "správní řád"), přezkoumalo tento podnět mimo odvolací řízení a dospělo k závěru, že napadené rozhodnutí nelze zrušit, protože správní orgán vycházel z právního stavu a skutkových okolností v době vydání rozhodnutí.
Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR nemohlo proto zrušit nebo změnit rozhodnutí, jestliže se po jeho vydání dodatečně změnily rozhodující skutkové okolnosti, z nichž původní rozhodnutí vycházelo. O tomto závěru Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR informovalo navrhovatele přípisem, čj. 214/4-3271/99-276, ze dne 20. 1. 2000. V předmětné věci z hlediska § 75 odst. 1 a § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu nelze přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení podle § 65 správního řádu považovat za poslední procesní prostředek, který zákon k ochraně práva navrhovatele poskytuje, protože použití tohoto prostředku nezávisí na vůli navrhovatele, ale je dáno až rozhodnutím příslušného správního orgánu, který může, ale není povinen rozhodnutí odvolacího orgánu přezkoumat.
Vzhledem k tomu, že podle § 248 odst. 3 občanského soudního řádu je vyloučen soudní přezkum rozhodnutí ve věcech dávek sociální péče, je posledním prostředkem k ochraně práva v předmětné věci odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Ústavní stížností pak ve lhůtě podle § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu lze napadnout rozhodnutí odvolacího orgánu, tj. rozhodnutí Okresního úřadu o odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu, jímž byla dávka zamítnuta. Rozhodnutí Okresního úřadu v Mostě, čj.
Odv.
26/99, ze dne 26. 11. 1999, bylo podle sdělení tohoto orgánu doručeno navrhovateli dne 1. 12. 1999. Tímto dnem počala plynout lhůta pro podání ústavní stížnosti podle § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Lhůta pro podání ústavní stížnosti skončila v sobotu dne 29. 1. 2000. Vzhledem k tomu, že poslední den lhůty připadl na sobotu, bylo možno ústavní stížnost předat k poštovní přepravě ještě dne 31. ledna 2000. Navrhovatel však podal ústavní stížnost až dne 6. 3. 2000. Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout, protože byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 27. dubna 2000