Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. L., zastoupeného Mgr. Bc. Jaroslavem Luxem, advokátem, sídlem Poděbradova 1243/7, Ostrava, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. února 2023 č. j. 3 To 93/2022-12890 a usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 18. července 2022 č. j. 81 T 6/2019-12590, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť je názoru, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 96 Ústavy, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že proti stěžovateli je u Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci (dále jen "krajský soud") vedeno trestní řízení pod sp. zn. 81 T 6/2019. V jeho průběhu vznesl stěžovatel námitku podjatosti předsedy senátu Mgr. Petra Sušila. Krajský soud usnesením ze dne 18. 7. 2022 č. j. 81 T 6/2019-12590 rozhodl, že tento soudce ani přísedící včetně náhradního přísedícího nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci sp. zn. 81 T 6/2019 vedeného proti stěžovateli.
Stěžovatel podal proti tomuto usnesení stížnost, kterou Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") neshledal důvodnou. Vrchní soud pro úplnost dodal, že k rozhodnutí mu byly předloženy stížnosti stěžovatele proti čtyřem usnesením, kterými bylo rozhodnuto, že předseda senátu Mgr. Petr Sušil, respektive členové jím vedeného senátu, nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci sp. zn. 81 T 6/2019 a proto ji napadeným usnesením zamítl. Ve všech opravných prostředcích byly uplatněny v zásadě identické námitky.
3. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda jsou dány předpoklady jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
4. Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se procesně projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud poskytoval ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny neústavní stav napravit (věc je pro ně uzavřena).
5. Z uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických osob a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu takové souběžné rozhodování nepřipouští. Z uvedeného pak vyplývá, že Ústavní soud je principiálně oprávněn rozhodovat meritorně jen o takové ústavní stížnosti, která směřuje proti rozhodnutím "konečným", tj. zpravidla těm, jimiž se soudní či jiné řízení končí, a kdy jeho účastník nemá možnost jiné právní obrany než cestou ústavní stížnosti.
6. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že dané řízení bude nadále pokračovat, a je tedy stále věcí zejména obecných soudů, aby dostály své povinnosti chránit dotčená základní práva a svobody (čl. 4 Ústavy). Je především nutné zdůraznit, že námitku porušení zásad nestrannosti postupu orgánů činných v trestním řízení (resp. podjatosti těchto orgánů) lze uplatnit v opravných prostředcích upravených v trestním řádu. Proto by rozhodnutí o ústavní stížnosti v době, kdy řízení nadále pokračuje, bylo v rozporu s procesní i materiální dimenzí subsidiarity ústavní stížnosti (obdobně např. usnesení ze dne 29.
7. 2013 sp. zn. II. ÚS 1254/13 , ze dne 19. 4. 2018 sp. zn. IV. ÚS 1154/18 , ze dne 21. 8. 2015 sp. zn. III. ÚS 1982/15 , ze dne 3. 5. 2016 sp. zn. III. ÚS 555/16 , ze dne 18. 1. 2017 sp. zn. I. ÚS 359/16 , ze dne 13. 10. 2017 sp. zn. II. ÚS 3005/17 nebo ze dne 20. 2. 2018 sp. zn. I. ÚS 4079/17 ; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Stěžovatelem uplatněné námitky nejsou takové povahy, aby mohly zásadu subsidiarity prolomit, neboť se v podstatě týkají pouze postupu soudce v dané věci.
7. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 17. července 2023
Pavel Rychetský v. r. soudce zpravodaj