Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti Ing. Jiřího Rajtmajera, zastoupeného Mgr. Romanem Ambrožem, advokátem, se sídlem Dříteč 155, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2023 č. j. 72 Co 353/2023-229 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. října 2023 č. j. 30 C 154/2022-196, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a JUDr. Vladimíra Szabo, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení výroků o náhradě nákladů řízení v záhlaví uvedených rozhodnutích s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), resp. právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie, zásada rovnosti účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny, právo na veřejné projednání věci soudem bez zbytečných průtahů s možností vyjádření podle čl. 38 odst. 2 Listiny, jakož i právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny.
2. Stěžovatel (žalobce) se po vedlejším účastníkovi řízení (žalovaném) domáhá zaplacení částky ve výši 16 000 000 Kč z titulu nezaplacení části kupní ceny podle smlouvy o prodeji cenných papírů.
3. Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 26. 5. 2023 č. j. 30 C 154/2022-146 žalobu stěžovatele zamítl. Proti rozsudku obvodního soudu podal stěžovatel odvolání a po vyměření soudního poplatku za odvolání ve výši 800 000 Kč požádal o osvobození od soudních poplatků. Obvodní soud usnesením ze dne 4. 10. 2023 č. j. 30 C 154/2022-196 stěžovateli osvobození od soudních poplatků nepřiznal, neboť dovodil, že osobní a majetkové poměry stěžovatele osvobození neodůvodňují [§ 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř.")].
4. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 29. 11. 2023 č. j. 72 Co 353/2023-229 změnil předchozí zamítavé usnesení obvodního soudu tak, že řízení o osvobození stěžovatele od soudních poplatků zastavil. Městský soud vyšel z toho, že o žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků (za podání žaloby) již bylo jednou pravomocně rozhodnuto (usnesením obvodního soudu ze dne 12. 8. 2022 č. j. 30 C 154/2022-64 ve spojení s usnesením městského soudu ze dne 31. 10. 2022 č. j. 72 Co 333/2022-89), stěžovatel však v nové žádosti o osvobození (za podání odvolání) neuvedl žádné nové okolnosti, které by svědčily o zásadní změně jeho majetkových poměrů, neboť stěžovatelem tvrzené nové dluhy (zápůjčka na zaplacení soudního poplatku ze žaloby ve výši 800 000 Kč a dluh ve výši 5 000 000 Kč ze smlouvy o postoupení pohledávky na vyrovnání nároku z podílu odměny od vedlejšího účastníka řízení) takovou skutečností nejsou. Rozhodnutí o stěžovatelově nové žádosti o osvobození od soudních poplatků tak brání nedostatek podmínky řízení spočívající v existenci překážky věci rozhodnuté (§ 159a odst. 4 o. s. ř.).
5. Stěžovatel namítá, že napadená usnesení nevyhovují požadavkům na náležité odůvodnění, neboť z nich není zřejmé, jaký význam obecné soudy přisuzují konkrétním okolnostem pro přiznání osvobození. Nesouhlasí s tím, že pro závěr o existenci překážky věci rozhodnuté využil městský soud předchozí rozhodnutí, jimiž ovšem bylo rozhodováno o žádosti stěžovatele osvobození od soudních poplatků za podanou žalobu a nikoliv za odvolání. Obecným soudům vytýká, že bez dalšího převzaly do svých rozhodnutí skutková zjištění z předchozích rozhodnutí a v potřebném rozsahu nezkoumaly aktuální majetkové poměry stěžovatele. Nesouhlasí ani s argumentací, že šlo o věc rozsouzenou. Podle stěžovatele nelze pravomocně skončené řízení o první žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků směšovat s řízením o nové žádosti, která se navíc týká jiného úkonu (odvolání). Stěžovatel napadeným rozhodnutím konečně vytýká, že spočívají na nesprávném právním posouzení věci.
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
7. Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů [čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
8. Stěžovatel brojí proti rozhodnutí městského soudu, jímž bylo zastaveno řízení z důvodu nedostatku podmínky řízení (§ 104 odst. 1 o. s. ř.) spočívající v existenci překážky věci rozhodnuté (§ 159a odst. 4 o. s. ř.), která vyplynula z toho, že stěžovatel nedoložil změnu poměrů při opětovné žádosti o osvobození od placení soudních poplatků. Stěžovatel dále brojí proti rozhodnutí obvodního soudu, jímž byla jeho žádost o osvobození od soudních poplatků zamítnuta (§ 138 odst. 1 o. s. ř).
9. K argumentaci stěžovatele je vhodné nejprve připomenout, že Ústavní soud ve své judikatuře týkající se rozhodování o osvobození od soudních poplatků opakovaně vyjádřil závěr [srov. např. usnesení ze dne 16. 1. 2018 sp. zn. II. ÚS 3922/17
(všechna zde citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)], že samotné rozhodování o osvobození od soudních poplatků nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod, přestože se jejich výsledek může dotknout některého z účastníků řízení. Rozhodnutí o splnění zákonem stanovených podmínek pro osvobození od soudních poplatků spadá zásadně do rozhodovací sféry obecných soudů. Z tohoto důvodu zpravidla nemohou být taková rozhodnutí předmětem ústavní ochrany. Případy, kdy v těchto věcech otevřel Ústavní soud ústavní stížnost k věcnému posouzení, jsou relativně výjimečné a týkají se buď specifických otázek [nelze tedy např. účastníka řízení a priori vyloučit z osvobození od soudních poplatků jen proto, že je právnickou osobou - srov. nález ze dne 11. 5. 1999 sp. zn. I. ÚS 13/98
(N 71/14 SbNU 107)], či v nich šlo o svévolný výklad, např. nerespektování kogentní normy, anebo o výklad, jenž je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti [viz nález ze dne 31. 8. 2004 sp. zn. IV. ÚS 289/03
(N 125/34 SbNU 281)].
10. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř., platí, že na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Podle § 104 odst. 1 o. s. ř. dále platí, že jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví.
Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány. Podle § 159a odst. 4 o. s. ř. pak platí, že jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku (pozn. což se vztahuje i k usnesení) pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.
11. Z výše citovaných ustanovení je zřejmé, že předpoklady osvobození od soudních poplatků a rozhodnutí o zastavení řízení jsou předmětem úpravy běžného zákona, jehož výklad a použití jsou výlučně svěřeny obecným soudům. Ústavní soud rovněž uvádí, že mu nepřísluší přezkoumávat majetkové poměry účastníků a naplnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků, neboť by šlo o nepřípustnou ingerenci do rozhodovací kompetence ústavně nezávislých soudů.
12. Městský soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že stěžovatel podal opakovanou žádost o osvobození od soudních poplatků, přičemž platí, že u opakované žádosti lze o osvobození od soudních poplatků rozhodnout pouze tehdy, došlo-li u žadatele ke změně poměrů. Z odůvodnění napadeného usnesení městského soudu nepochybně vyplývá, že při rozhodování postupoval ve smyslu zákonných ustanovení a judikaturních závěrů a řádně se soustředil na zjištění, zda v nové žádosti stěžovatele byly uplatněny nové skutečnosti, které by změnu poměrů zakládaly, přičemž dospěl k závěru, že stěžovatel nedoložil po předchozím neúspěšném návrhu na osvobozeních od soudních poplatků žádné nové skutečnosti svědčící o změně jeho majetkových poměrů. Na souladnosti tohoto postupu s ústavním pořádkem nic nezmění ani závěry Ústavního soudu obsažené v nálezu ze dne 20. 1. 2010 sp. zn. I. ÚS 1439/09
(N 10/56 SbNU 99), na který mj. odkazuje stěžovatel. Z tohoto nálezu skutečně vyplývá, že je povinností obecných soudů každou žádost o osvobození od soudních poplatků posoudit v kontextu aktuálních okolností. Této povinnosti nicméně městský soud dostál, když uvedl, že v nové žádosti o osvobození od soudních poplatků stěžovatel neuvedl žádné okolnosti, které by svědčily o změně jeho majetkových poměrů. Přitom konstatoval, že stěžovatelem tvrzené skutečnosti o nově vzniklých dluzích takovou okolností nejsou. Pro úplnost je třeba dodat, že v případě první žádosti o osvobození od soudních poplatků dospěly obecné soudy k závěru, že stěžovatel svou skutečnou majetkovou a finanční situaci úplně a věrohodně neobjasnil a ani nedoložil, když zamlčel podnikatelské aktivity své i manželky v celkem čtrnácti společnostech.
13. Ústavní soud doplňuje, že i když šlo o žádost o osvobození od soudních poplatků uplatněnou v odvolacím řízení, jednalo se stále o stejné řízení, v němž rozhodoval obvodní soud o stěžovatelově předchozí žádosti. Stejně jako v předchozí žádosti byly zkoumány osobní a majetkové poměry žadatele (hodnocení toho nepřísluší Ústavnímu soudu) a nedošlo-li k jejich změně, není možné mít výhrady proti tomu, že opakovaný návrh stěžovatele, v němž nebyly uvedeny nové relevantní skutečnosti, vedl městský soud k zastavení řízení z důvodu existence překážky věci rozhodnuté.
14. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků postupem podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 6. března 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu