Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
III.ÚS 144/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti navrhovatele J.R., zastoupeného JUDr. F.G., proti rozhodnutím stavebního úřadu ONV, čj. VÚP/2828/85, ze dne 29. 12. 1985, čj. VÚP 2183/88, ze dne 14. 11. 1988 a čj. VÚP/2737/89, ze dne 20. 9. 1989, takto: Návrh se odmítá.
Navrhovatel podal dne 29. 4. 1998 ústavní stížnost, která byla Ústavnímu soudu doručena o den později. Citovaná ústavní stížnost směřovala proti rozhodnutím stavebního úřadu ONV, čj. VÚP/2828/85, ze dne 29. 12. 1985, čj. VÚP 2183/88, ze dne 14. 11. 1988 a čj. VÚP/2737/89, ze dne 20. 9. 1989, neboť jimi měl být porušen zákon.
Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny formální předpoklady ústavní stížnosti, vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Podle ust. § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písmeno d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Podle ust. § 75 odst. 1 citovaného zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
Ze sdělení O.Ú., ze dne 16. června 1998, vyplývá, že 1. napadené rozhodnutí ONV zn. VÚP 2828/85, ze dne 29. prosince 1985, bylo dne 29. ledna 1988 zrušeno 2. napadené rozhodnutí zn. VÚP 2183/88, ze dne 14. listopadu 1988, nabylo právní moci dne 2. května 1989, 3. napadené kolaudační rozhodnutí zn. VÚP 2737/89, ze dne 20. září 1989, nabylo právní moci dne 9. října 1989 a že navrhovatel se ve věci neobrátil na obecný soud, který byl v té době podle ust. § 244 a dalších občanského soudního řádu oprávněn k přezkoumávání podobných rozhodnutí.
Rovněž z přípisu navrhovatele ze dne 10. července 1998 a k němu přiložených písemností a podání je zřejmé, že se neobrátil v dané věci se žalobou na obecný soud a že tedy nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytoval.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. § 43 odst. 1 písmeno e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, jako návrh, který je nepřípustný, odmítnout.
P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 2. září 1998 JUDr.Vladimír JURKA soudce Ústavního soudu ČR
2