Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky JMB-STEEL, s. r. o., se sídlem Zámecké nám. 42, Frýdek-Místek, zastoupené JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem se sídlem Českobratrská 1403/2, Ostrava, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2023 č. j. 10 Afs 120/2020-118 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 3. 2020 č. j. 25 Af 49/2019-76, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Výše označená stěžovatelka podala v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena její práva dle čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, stěžovatelka se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 13. 6. 2019 č. j. 24728/19/5300-21444-712585, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti dodatečným platebním výměrům Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj (dále jen "správce daně") z 26. 2. 2018 na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období říjen 2012 až prosinec 2013, a rovněž zrušení předmětných dodatečných výměrů. Předmětem doměření daně byly neuznané uplatněné odpočty za reklamní služby poskytnuté žalobci společností Propag-STORM a. s., když podle žalovaného i správce daně byly předmětné transakce zasaženy daňovým podvodem na DPH.
3. Stěžovatelka dodává a vyrábí zboží z nerezové oceli. Na svou propagaci si objednala reklamní služby od společnosti Propag-STORM a. s. Jejich právní vztah byl pro sporné daňové období říjen 2012 až prosinec 2013 upraven dvěma rámcovými smlouvami ze dne 23. 12. 2011 a 17. 12. 2012. Okolo společnosti Propag-STORM a. s. existoval obchodní řetězec o čtyřech až šesti článcích počínající vždy společností E-MOTION a končící stěžovatelkou. Finanční úřad zjistil, že plnění v řetězci bylo zasaženo daňovým podvodem, o kterém stěžovatelka měla a mohla vědět. Finanční úřad vyšel z několika zjištěných objektivních okolností, které byly stěžovatelce známy a měly v ní vyvolat alespoň pochybnost o tom, zda se neúčastní daňového podvodu. Stěžovatelka přesto nepřijala opatření, která by zamezila účasti na podvodu.
4. Krajský soud při svém rozhodování posuzoval otázku vědomosti stěžovatelky o podvodu, přičemž zdůraznil především absenci obchodní historie s obchodními partnery a celkovou rezignaci na základní mechanismy při sjednávání obchodů. Krajský soud ve výše citovaném rozsudku shledal, že stěžovatelka měla a mohla vědět o podvodném jednání. Proti tomuto rozhodnutí krajského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud výše citovaným rozsudkem zamítl. Další podrobnosti nejsou potřeba uvádět, neboť jsou účastníkům řízení známy z předchozích řízení.
5. Stěžovatelka namítá neprovedení důkazu znaleckým posudkem jí navrženým, upření účinného uplatnění námitky chybějící daně, zjevný rozpor skutkových zjištění správce daně, které aprobovaly správní soudy, se skutkovými zjištěními týkajícími se referenční ceny reklamního plnění Propag-STORM a. s. a zásah do oprávněného očekávání stěžovatelky na jednotu rozhodování správních orgánů.
6. Ústavní soud předesílá, že výklad předpisů z oblasti veřejné správy a sjednocování judikatury ostatních správních soudů, k čemuž slouží i mechanismus předvídaný v § 12 s. ř. s., přísluší právě Nejvyššímu správnímu soudu, jenž vydal napadený rozsudek. Ústavní soud tak není primárně povolán k interpretaci těchto právních předpisů, nýbrž ex constitutione k ochraně ústavně zaručených práv a svobod. V kontextu své dosavadní judikatury se Ústavní soud cítí, s odkazem na zásadu zdrženlivosti a princip sebeomezení, být oprávněn výklad tzv. podústavního práva posuzovat pouze tehdy, jestliže by jeho aplikace v daném konkrétním případě byla důsledkem interpretace, která by extrémně vybočila z požadavků obsažených v hlavě páté Listiny. Ústavnímu soudu nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti ve stejném rozsahu, jako to činí správní soudy a fungoval jako další "superrevizní" instituce.
7. Ústavní stížnost z hlediska svého obsahu nepřináší žádné nové argumenty a de facto představuje toliko pokračující polemiku se závěry Nejvyššího správního soudu, potažmo krajského soudu.
8. V souladu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie nejen osoba povinná k dani, která věděla, ale i osoba, která měla vědět, že se svým nákupem účastní plnění, které je součástí podvodu na DPH, musí být považována za osobu účastnící se podvodu, a to bez ohledu na to, zda má z následného prodeje zboží prospěch, či nikoli (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 6. 7. 2006 ve spojených věcech C-439/04 a C-440/04, Axel Kittel, body 56. a 57.). V návaznosti na judikaturu Soudního dvora pak i Nejvyšší správní soud při výkladu zákona o DPH dospěl k závěru, že nárok na odpočet DPH je nutno odmítnout osobě, která věděla nebo měla vědět, že se účastní podvodu na DPH (viz např. rozsudky ze dne 1.
12. 2016 č. j. 9 Afs 115/2016-57, bod 29; ze dne 21. 12. 2016 č. j. 6 Afs 147/2016-28; či ze dne 27. 2. 2018 č. j. 4 Afs 228/2017-31, bod 36). Daný výklad vychází z mechanismu fungování DPH stanoveného v zákoně o DPH a odráží se v něm obecná právní zásada, že práva se nelze dovolávat zneužívajícím či podvodným způsobem (zákaz zneužití práva), která se uplatní i v oblasti finančního a daňového práva (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 10. 2007 sp. zn. III. ÚS 374/06 , ze dne 6. 8. 2008 sp. zn. II.
ÚS 2714/07 , ze dne 5. 12. 2017 sp. zn. IV. ÚS 4257/16 a ze dne 10. 3. 2020 sp. zn. I. ÚS 264/20 ).
9. Stěžejní námitkou ústavní stížnosti, stejně jako v předcházejícím řízení před správními soudy, je neprovedení důkazu znaleckým posudkem, který stěžovatelka nechala vypracovat za účelem prokázání v místě a čase obvyklé ceny reklamního plnění dodávaného společností Propag-STORM a. s. v letech 2008-2014. Správní soudy tento důkaz neakceptovaly, neboť za objektivní okolnost, která měla u daňového subjektu vyvolat pochybnosti, zda transakce není stižena daňovým podvodem, nepovažovaly (ne)výhodnost ceny, ale to, že stěžovatelka ji nijak neověřovala a ani se jí nezabývala. Vzhledem k výše řečenému pro dokázání (ne)vědomosti stěžovatelky o účasti na daňovém podvodu, nebylo nutné uznat znalecký posudek jako důkaz, neboť výše ceny za reklamní plnění nebyla pro posouzení dané věci stěžejní, podstatné bylo chování stěžovatelky.
10. Ústavní soud posoudil argumenty stěžovatelky týkající se tvrzených pochybení správních orgánů a následně jejich vyhodnocení v soudním řízení. V dané věci obsahují rozhodnutí správních soudů dostatečné, konkrétní a logické odůvodnění úvah, které se opírají, mimo jiné o ustálenou judikaturu správních soudů. Rozhodnutí přesvědčivě reagují na všechny námitky a tvrzení stěžovatelky a osvětlují jejich promítnutí do výrokové části rozsudku.
11. Ústavnímu soudu vzhledem k výše uvedenému nezbývá než uzavřít, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do rozhodování obecných soudů. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. července 2023
Jiří Zemánek, v. r. předseda senátu