Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 26. února 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatelky T. Q., zastoupené JUDr. Alešem Adámkem, advokátem se sídlem Bojčenkova 1, 198 00 Praha 9, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. listopadu 2008 č. j. 2 Azs 81/2008-95, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. ledna 2008 č. j. 60 Az 57/2007-42 a rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 29. května 2007 č. j. OAM-1-385/VL-07-18-2007, takto: Návrh se odmítá.
Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, tj. usnesení Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti, jeho vydání předcházejícího rozsudku Krajského soudu v Ostravě o žalobě a rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR, kterým byla jako zjevně nedůvodná zamítnuta její žádost o udělení mezinárodní ochrany podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., ve znění pro posouzení věci rozhodném.
Pokud se stížnostních bodů návrhu týče, stěžovatelka zdůraznila, že ve správním řízení o její žádosti došlo k porušení § 3 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, když nedošlo k odůvodnění toho, zda důvody jí uváděné jsou relevantní či nikoliv pro udělení doplňkové ochrany ve smyslu § 14a odst. 1, odst. 2 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. S touto otázkou, jak uvádí, se dle jejího přesvědčení následně nevypořádaly ani obecné soudy.
Stěžovatelka vyjádřila přesvědčení, že předmětnými rozhodnutími orgánů veřejné moci došlo k porušení ústavních kautel plynoucích z čl. 4, čl. 36 odst. 1, odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 90 Ústavy ČR. Mimo zmíněného kasačního návrhu se proto domáhala, aby Ústavní soud rozhodl i o návrhu dle § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Jak se podává z obsahu v záhlaví označeného rozsudku, pro v něm jednotlivě rozvedené důvody dospěl Krajský soud v Ostravě k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem. Nejvyšší správní soud posléze shora citovaným usnesením dle § 104a s. ř. s. kasační stížnost stěžovatelky pro nepřijatelnost odmítl. Učinil tak poté, co reagoval na kasační námitky poukazem na svou (přesně označenou) judikaturu, včetně citací relevantních argumentů v ní obsažených, přičemž v tomto kontextu dovodil, že svým významem kasační stížnost stěžovatelky podstatně nepřesahuje její vlastní zájmy.
Porušení práv, jichž se stěžovatelka dovolává, Ústavní soud neshledal. Z obsahu logicky konstruovaných odůvodnění rozhodnutí obecných soudů, na něž pro tento důvod postačí odkázat, a stejně tak i rozhodnutí Ministerstva vnitra vyplývá, že se zabývaly všemi okolnostmi, jež byly z pohledu právního rámce dopadajícího na azylovou záležitost stěžovatelky relevantní, resp. jimiž se v kontextu vývoje její konkrétní záležitosti zabývat měly. Obecné soudy rovněž v rozhodovacích důvodech svých rozhodnutí reagovaly patřičně na všechny námitky, které jsou ve zcela shodném rozsahu opakovány v ústavní stížnost. Nelze tudíž přisvědčit tvrzení stěžovatelky o tom, že by se dostatečně nezabývaly jejími argumenty, naopak odpovědi na ně včetně poukazu na příslušnou judikaturu v napadených rozhodnutích v nezbytném rozsahu obsaženy jsou. Jejím výtkám v tomto směru co do jejich důvodnosti napadená rozhodnutí orgánů veřejné moci nekorespondují.
V důsledku tohoto zjištění Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků pro zjevnou neopodstatněnost odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Návrh dle § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. se takto stal bezpředmětným.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 26. února 2009
Jiří Mucha předseda senátu Ústavního soudu