Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky REALIS-INVEST, s. r. o., se sídlem Svojsíkova 1596/2, Ostrava, zastoupené JUDr. Vítem Hrnčiříkem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem Šrobárova 2002/40, Praha 10, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 15. února 2024, č. j. 29 Co 8/2024-204, a výroku I. usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 15. listopadu 2022, č. j. 9 C 165/2021-188, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, jako účastníků řízení, a Miluše Králové, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá, aby byla zrušena v záhlaví označená rozhodnutí s tvrzením, že jimi byly porušeny články 36 a 37 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 a 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 90 Ústavy.
2. Stěžovatelka se v řízení o určení vlastnického práva k nemovitostem domáhala osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů.
3. Okresní soud výrokem I napadeného usnesení jejímu návrhu nevyhověl, neboť nedoložila své majetkové poměry.
4. Krajský soud napadeným usnesením rozhodnutí okresního soudu ve výroku I potvrdil.
5. Stejným výrokem krajský soud potvrdil též ústavní stížností nenapadený výrok III usnesení okresního soudu (nepřipuštění vstupu obchodní společnosti AREXIS, spol. s r. o., na straně žalobkyně - stěžovatelky do řízení). Z obsahu ústavní stížnosti plyne, že tato část výroku usnesení krajského soudu není stěžovatelkou napadena a není tak předmětem řízení o ústavní stížnosti.
6. Stěžovatelka tvrdí, že se soudy dostatečně nezabývaly skutečnostmi rozhodnými pro osvobození od soudního poplatku. Připomíná, že osvobození od soudních poplatků lze přiznat rovněž právnické osobě - podnikateli. Soud má vycházet z aktuálních reálných majetkových poměrů žadatele. Osvobození od soudních poplatků nelze odepřít, je-li neschopnost k úhradě soudního poplatku důsledkem podnikatelské činnosti.
7. Odkazuje na rozhodovací praxi Ústavního soudu a tvrdí, že žádost stěžovatelky byla zamítnuta nedůvodně a v rozporu s touto rozhodovací praxí, čímž došlo k porušení práva na přístup k soudu, právní ochranu a spravedlivý proces.
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
9. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
10. Jak plyne z napadeného usnesení krajského soudu (zejm. body 2 a 13), okresní soud vyzval přípisem doručeným 31. 7. 2023 stěžovatelku, aby vyplnila přiložený formulář nazvaný Prohlášení o majetkových poměrech právnické osoby. Stěžovatelka měla mj. doložit výši příjmů za poslední zdaňovací období, uvést movité věci větší hodnoty a nemovité věci, které vlastní, sdělit zůstatky na všech svých bankovních účtech ke dni podání žádosti o osvobození.
11. Stěžovatelka tak ve stanovené třicetidenní lhůtě neučinila, požádala o její prodloužení o jeden a půl měsíce. Okresní soud jí 1. 9. 2023 lhůtu prodloužil do konce října 2023. Stěžovatelka však ani v této lhůtě Prohlášení o svých majetkových poměrech, včetně požadovaných příloh, nepředložila. Ústavní soud proto neshledává v popsaném postupu obecných soudů pochybení.
12. Požadavek na doložení majetkových poměrů je při žádosti o osvobození od soudních poplatků požadavkem legitimním. Okresní soud navíc vyšel stěžovatelce vstříc a prodloužil jí lhůtu k doložení rozhodných skutečností. Celkově tak měla stěžovatelka na vyplnění Prohlášení o majetkových poměrech tři měsíce.
13. Závěr soudů, že stěžovatelka nijak nedoložila své obecné tvrzení o tíživých majetkových poměrech, a proto nemohla být osvobozena od soudních poplatků, je plně akceptovatelný. Stěžovatelka se ostatně nijak vůči tomuto důvodu pro nepřiznání osvobození od soudního poplatku v ústavní stížnosti nevymezuje a její argumentace je pouze obecná.
14. Stěžovatelka cituje z nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 7. 2014, sp. zn. I. ÚS 2557/13 , podle něhož obecné soudy "musí vycházet zásadně z aktuálních majetkových poměrů a přihlížet zejména ke skutečnému příjmu stěžovatele, všem jeho závazkům a dalším řízením podléhajícím poplatkové povinnosti, nikoliv z hypotetické možnosti stěžovatele na poplatek našetřit, dovozené ze skutečností minulých". Napadená rozhodnutí však nejsou s uvedeným závěrem nijak v rozporu. Podmínkou pro zjištění aktuálních majetkových poměrů je právě nezbytná součinnost žadatele o osvobození ve formě vyplnění Prohlášení o majetkových poměrech. K tomu však ze strany stěžovatelky, i přes poskytnutí dostatečného časového prostoru soudem, nedošlo.
15. Neúspěch stěžovatelky při žádosti o osvobození od soudních poplatků, resp. o ustanovení zástupce z řad advokátů, je tak plně přičitatelný stěžovatelce samotné a nepředstavuje porušení jejích ústavně zaručených práv.
16. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. srpna 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu