Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Jana Musila (soudce zpravodaje) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Městský úřad Sokolov, sídlem Sokolov, Rokycanova 1929, zastoupeného JUDr. Václavem Krondlem, advokátem, AK se sídlem Karlovy Vary, Jiráskova 2, proti usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 14. 4. 2015 č. j. 28 EXE 6875/2014-30 a proti příkazu JUDr. Ivo Luhana, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 1, k úhradě nákladů exekuce ze dne 19.
12. 2014 č. j. 099 EX 9160/14-13, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 14b odst. 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, za účasti Okresního soudu v Sokolově a JUDr. Ivo Luhana, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 1, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
S ústavní stížností stěžovatel spojil návrh na zrušení ustanovení § 14b odst. 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.
Dne 25. 6. 2009 rozhodnutím č. j. PO-179/4086/2009/MOOM, jež nabylo právní moci téhož dne, Městský úřad Sokolov, právní odbor, oddělení dopravních přestupků, shledal Romana Roupce (dále též jen "povinný") vinným řízením motorového vozidla bez platné technické kontroly a bez příslušné skupiny řidičského oprávnění, čímž se dopustil přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu na pozemních komunikacích podle § 22 odst. 1 písm. e) bodu č. 1 a § 22 odst. 1 písm. l) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o přestupcích"), za což mu uložil pokutu ve výši 25 000 Kč, splatnou do 30 dnů od právní moci rozhodnutí, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 12 měsíců, a povinnost nahradit náklady přestupkového řízení ve výši 1 000 Kč.
Dne 5. 11. 2009 rozhodnutím č. j. PO-153/3025/2009/MISI, jež nabylo právní moci téhož dne, Městský úřad Sokolov, právní odbor, oddělení dopravních přestupků, shledal Romana Roupce vinným řízením motorového vozidla v takové době po požití alkoholického nápoje, po kterou ještě byl pod jeho vlivem, čímž se dopustil přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 22 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích, za což mu uložil pokutu ve výši 10 000 Kč splatnou do 30 dnů od právní moci rozhodnutí, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců, a povinnost nahradit náklady přestupkového řízení ve výši 1 000 Kč.
Městský úřad Sokolov, zastoupený advokátem JUDr. Václavem Krondlem, podal Exekutorskému úřadu Praha 1 exekuční návrh ze dne 17. 10. 2014, neboť povinný do dne podání tohoto návrhu dobrovolně nesplnil ani část povinnosti uložené mu výše uvedenými pravomocnými a vykonatelnými rozhodnutími ze dne 25. 6. 2009 č. j. PO 179/4086/2009/MOOM a ze dne 5. 11. 2009 č. j. PO-153/3025/2009/MISI.
Dne 19. 12. 2014 příkazem k úhradě nákladů exekuce č. j. 099 EX 9160/14-13 JUDr. Ivo Luhan, soudní exekutor Exekutorského úřadu Praha 1 (dále jen "soudní exekutor") rozhodl o nákladech oprávněného tak, že jejich výši určil částkou 484 Kč.
Dne 14. 4. 2015 usnesením č. j. 28 EXE 6875/2014-30 Okresní soud v Sokolově (dále jen "exekuční soud") námitky oprávněného proti příkazu k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora ze dne 19. 12. 2014 č. j. 099 EX 9160/14-13 zamítl.
Ústavní soud po posouzení podmínek řízení dospěl k závěru, že byla-li ústavní stížnost podána Městským úřadem Sokolov, jde o návrh podaný "někým zjevně neoprávněným" ve smyslu § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu. Vycházel přitom ze své judikatury v podobných věcech, představované zejména usneseními ze dne 26. 11. 2015 sp. zn. III. ÚS 1143/15 a ze dne 12. 5. 2015 sp. zn. IV. ÚS 952/15 , která jsou stěžovateli jako účastníku řízení nepochybně známa, a od nichž neshledal důvod se odchýlit.
Ústavní soud tudíž jen znovu opakuje, že ze samotného označení navrhovatele ještě nelze vyvozovat závěr o absenci aktivní legitimace. Pokud by bylo ze všech okolností zřejmé, že jde o ústavní stížnost města, Ústavní soud by formalisticky nelpěl na jeho přesném označení. V dané věci však nejde toliko o nesprávné označení navrhovatele. Rozhodující pro závěr o nedostatku aktivní legitimace k podání ústavní stížnosti je, že v řízení vedoucím k vydání výše již zmíněných správních rozhodnutí ze dne 25. 6. 2009 č. j. PO-179/4086/2009/MOOM a ze dne 5. 11. 2009 č. j. PO 153/3025/2009/MISI, byl Městský úřad Sokolov vůči povinnému, po kterém následně vymáhal pokuty za přestupek, ve vrchnostenském postavení.
Podle ustanovení § 147 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), obec rovněž vybírá a vymáhá pokuty; výnos pokut uložených obcí je přitom příjmem obce, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak [srov. též § 7 odst. 1 písm. i) zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů]. Projednávání přestupků, stejně jako vybírání a vymáhání pokut, je výkonem přenesené působnosti obce, k němuž je podle § 109 odst. 3 písm. b) obecního zřízení - s výjimkou věcí, které patří do působnosti jiného orgánu obce - příslušný obecní úřad. Právě obecní úřad byl zároveň oprávněn tento exekuční titul buď uplatnit u exekučního správního orgánu [§ 105 odst. 1 písm. a) správního řádu], nebo požádat soud nebo soudního exekutora o provedení exekuce [§ 105 odst. 2 správního řádu].
Je zřejmé, že obec, resp. její obecní úřad, vystupuje při vymáhání jí uložených pokut jako orgán veřejné moci, pročež na ni v těchto právních vztazích nelze nahlížet jako na nositele základních práv a svobod. Tento závěr je přitom třeba vztáhnout i na postavení obecního úřadu jako oprávněného v exekučním řízení, které bylo zahájeno na jeho návrh právě za účelem vymožení pohledávky mající zcela nepochybně veřejnoprávní charakter, a to i pokud jde o rozhodování o náhradě nákladů oprávněného. Tím je v jeho případě ovšem z povahy věci vyloučena aktivní legitimace k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí vydanému v tomto řízení [srov. mutatis mutandis stanovisko pléna ze dne 9. listopadu 1999 sp. zn. Pl. ÚS-st. 9/99 (ST 9/16 SbNU 372), jehož závěry je třeba vztáhnout i na fyzické a právnické osoby (včetně obcí), které v řízení, v němž bylo vydáno ústavní stížností napadené rozhodnutí, vystupovaly jako orgán veřejné moci].
S ústavní stížností spojený návrh na zrušení ustanovení § 14b odst. advokátního tarifu, postrádající - kromě tvrzení o jeho rozporu s čl. 37 odst. 3 Listiny a ustanoveními § 18 odst. 1 a § 270 o. s. ř. - jakoukoliv relevantní ústavněprávní argumentaci, shledal Ústavní soud zjevně neopodstatněným.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c), a návrh s ní spojený podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. ledna 2016
Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu Ústavního soudu