Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 31. května 2016 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Jana Musila (soudce zpravodaje) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti M. K., zastoupené Mgr. Bohuslavem Novákem, advokátem se sídlem Ponávka 2, 602 00 Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 17. února 2015 č. j. 23 Co 616/2014-300 a proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 9. září 2014 č. j. 4 P 124/2011-267, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích a Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud rozhodl na návrh matky, která se podáním ze dne 26. 2. 2013 domáhala úpravy poměrů nezl. J. po rozvodu manželství s odůvodněním, že od srpna 2011 nežije ve společné domácnosti s otcem nezl. J. Výchova a výživa nezl. J. byla upravena rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 3. 10. 2011 č. j. 4 P 124/2011-33 a poté byl dalším rozhodnutím soudu upraven styk nezl. J. s jeho otcem.
Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích k odvolání matky změnil rozsudek soudu prvního stupně jen ohledně místa předání nezl. J. Odvolací soud tak rozhodl poté, co doplnil dokazování zejména zprávou MUDr. Anny Hanušové, lékařky Fakultní nemocnice Hradec Králové, psychiatrického oddělení, z níž bylo zjištěno, že nezl. J. trpí pervazivní vývojovou poruchou Aspergerova syndromu a hyperkinetickou poruchou. Chlapec potřebuje jasná a pevná pravidla, ke zdárnému vývoji potřebuje co nejstabilnější prostředí a zázemí. Odvolací soud přisvědčil názoru matky, že Aspergerův syndrom výrazně oslabuje schopnost nezletilého přizpůsobit se změně prostředí a vyžaduje nastolení pravidelného denního režimu. Takový režim je podle názoru znalce, odborné lékařky i odvolacího soudu právě střídavá péče, která nezl. J. zajistí stabilní a nanejvýš žádoucí výchovné prostředí u obou jeho rodičů. Tato forma péče je vhodnější, než dosavadní výlučná péče matky a nepravidelný styk nezl. J. s otcem.
sp. zn. I. ÚS 2441/13 a sp. zn. I. ÚS 122/15
.
Oběma soudům stěžovatelka vytýká, že ve svém rozhodování nevzaly v úvahu nejlepší zájem nezl. dítěte, pokud nepřihlédly k dosavadní formě jeho výchovy, která je pro něj již zavedeným a osvědčeným výchovným prostředím, s nímž se sžil a našel v něm nezbytné jistoty. Ztrátou těchto "jistot" se podle názoru stěžovatelky dítě ocitne v "nestabilním prostředí", které nevyhovuje jeho potřebám, je "nad jeho možnosti" a neprospívá ani jeho specifickému zdravotnímu stavu.
Odvolací soud porušil údajně právo na soudní ochranu a zásadu nejlepšího zájmu nezl. dítěte, jestliže nedoplnil dokazování dalším znaleckým posudkem, resp. jiným způsobem neověřil, zda aktuálně stanovená diagnóza dítěte nemůže nějak změnit závěry soudu prvního stupně, k nimž tento soud dospěl po provedeném dokazování. Stěžovatelka se domáhá toho, aby dítě bylo svěřeno do její výlučné péče.
Ústavní soud respektuje při svém rozhodování, že těžiště rozhodování o tom, kterému z rodičů, resp. oběma rodičům má být nezletilé dítě svěřeno do péče, je ze zákona svěřeno především obecným soudům. Právě obecné soudy jsou těmi orgány státní moci, které mají na základě bezprostředně provedeného dokazování a za účasti obou rodičů a orgánu sociálněprávní ochrany dětí nejlepší podmínky pro posouzení všech specifických okolností projednávané věci.
V projednávané věci byla oběma soudy zkoumána osobnost dítěte samého, byl proveden diagnostický pohovor s nezl. J., psychologické vyšetření PhDr. Mervartovou v rámci trestního řízení i zpracován znalecký posudek PhDr. Romana Miletína, znalce z odvětví psychologie; v rámci odvolacího řízení byla zpracována zpráva MUDr. Anny Hanušové, lékařky Fakultní nemocnice Hradec Králové z psychiatrického oddělení k současnému zdravotnímu stavu nezl. J. Ze všech těchto důkazů vyplynulo, že střídavá péče nejen že pro nezl.
J. není zatěžující či jinak nevhodná, ale právě nastolení pravidelného a dopředu tedy očekávaného režimu střídání pobytu dítěte u obou jeho rodičů bude pro jeho rozvoj a potřebu citového a rodinného zázemí a jistot přínosné. V průběhu řízení bylo zjištěno, že nezl. J. má rád oba své rodiče i svoji polorodou sestru, více respektuje výchovný přístup svého otce, což je pro občasné nutné usměrnění jeho chování prospěšné a nutné. Všechna tato skutková zjištění poskytla obecným soudům dostatečný podklad pro jejich rozhodnutí o střídavé výchově.
Žádné porušení ústavně zaručených základních práv nebylo shledáno.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, neboť jde o návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. Brně dne 31. května 2016
Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu Ústavního soudu