Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 16. října 2008 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. A. R., právně zastoupené Mgr. Michalem Gemrotem, advokátem AK se sídlem Záhřebská 50/148, 120 00 Praha 2, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. března 2008 č. j. 11 Cmo 2/2008-82, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti, stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. března 2008 č. j. 11 Cmo 2/2008-82 bylo změněno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2007 č. j. 49 Cm 527/1998-70 v jeho výroku pod bodem III. tak, že žalovaný - Bytové družstvo Vinohradská 2030/44 (dále jen "bytové družstvo") je povinen zaplatit žalobkyni (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka") na náhradu nákladů řízení částku 7 080,50 Kč a dále rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 1 992,- Kč.
sp. zn. I. ÚS 712/01 ). V neposlední řadě pak vrchní soud podle stěžovatelky ve svém rozhodnutí pochybil, když přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení bytovému družstvu. Rozhodnutí soudu prvního stupně totiž bylo k odvolání stěžovatelky bytového družstva změněno, byla to tedy stěžovatelka, která byla v odvolacím řízení alespoň z části úspěšná a nikoli bytové družstvo. Vrchní soud v Praze tak porušil zákonem stanovený postup uplatnění práva stěžovatelky před nestranným soudem, konkrétně ust. § 142 odst. 1, odst. 2 občanského soudního řádu.
Ústavní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející, z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Ústavní soud se ve své dřívější judikatuře opakovaně zabýval rozhodováním obecných soudů o náhradě nákladů řízení a jeho reflexí z hlediska zachování práva na spravedlivý proces, a opakovaně k otázce náhrady nákladů řízení konstatoval, že tato problematika (odpovídající procesní nároky či povinnosti) zpravidla nemůže být předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, obvykle nedosahuje intenzity zakládající porušení jejich základních práv a svobod (srov. např. sp. zn. IV. ÚS 10/98 , sp. zn. II. ÚS 130/98 , sp. zn. I. ÚS 30/02 , sp. zn. IV. ÚS 303/02 , sp. zn. III. ÚS 255/05 ).
Ústavní soud ve své judikatuře rovněž opakovaně konstatoval, že rozhodování o nákladech řízení před obecnými soudy je zásadně doménou obecných soudů; zobrazují se zde aspekty nezávislého soudního rozhodování. Ústavní soud není tudíž oprávněn v detailech přezkoumávat jednotlivá rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení (srov. např. sp. zn. I. ÚS 457/05 ).
Pokud stěžovatelka na podporu své ústavní stížnosti argumentuje názorem, vysloveným v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 712/01 , je vhodné připomenout, že skutková a právní situace v nynější věci je odlišná od stavu, z něhož vycházel citovaný nález. Tato odlišnost spočívá ve speciální právní úpravě, obsažené v ust. § 24 odst. 1 zák. č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů, podle níž je převod bytu z vlastnictví bytového družstva do vlastnictví člena družstva za splnění zákonných podmínek bezplatný.
Interpretace této speciální úpravy provedená obecnými soudy, že totiž v daném případě není namístě určovat tarifní hodnotu pro výpočet mimosmluvní odměny advokáta z tržní hodnoty bytu, je z ústavněprávního hlediska akceptovatelná. Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajícího soudu došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 16. října 2008
Jiří Mucha v. r. předseda senátu Ústavního soudu