III.ÚS 151/26

III.ÚS 151/26 ze dne 26. 3. 2026

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky G. T., zastoupené JUDr. Kamilou Vránovou, advokátkou, se sídlem Masarykovo nám. 1065/11, Letovice, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. října 2025 č. j. 16 Co 154/2025-670, a proti rozsudku Okresního soudu v Blansku, ze dne 15. května 2025, č. j. 0 P 290/2024-545, 7 P a Nc 4/2025, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Blansku jako účastníků řízení a P. T. a nezletilých E. T. a L. T., zastoupených opatrovníkem Městem X, jako vedlejších účastníků, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Stěžovatelka (dále též "matka") a vedlejší účastník (dále též "otec") jsou rodiči nezletilých vedlejších účastnic - starší dcery ve věku 9 let (dále jen "starší dcera") a mladší dcery ve věku 7 let (dále jen "mladší dcera"). Manželské soužití rodičů se rozpadlo v září 2021. Poté soud schválil dohodu rodičů o úpravu péče o nezletilé pro dobu do a po rozvodu, jejímž obsahem bylo, že nezletilé se svěřují do péče matky a určil výživné. Styk s otcem stanoven nebyl, byl ponechán na dohodě rodičů. Jelikož dohoda se stěžovatelkou nebyla dle otce možná, podal otec v roce 2023 návrh na určení styku.

V lednu 2024 byla schválena dohoda rodičů o styku otce s nezletilými, matka však děti ke styku řádně nepředávala, často se s nimi stěhovala, děti opakovaně měnily školská zařízení, měly vysoký počet nedůvodných absencí ve škole. Matce byl uložen zákaz řízení motorových vozidel, který opakovaně porušila, byla přitom pozitivně testována na amfetamin/metamfetamin (v jednom případě byly v autě i nezletilé). Bylo zahájeno řízení o uložení výchovného opatření - soudního dohledu nad nezletilými.

2. Otec se opakovaně domáhal styku, v některých případech za asistence Policie ČR, matka styk nedůvodně odmítala. Otec proto podal návrh na změnu úpravy výkonu rodičovské odpovědnosti spojený s návrhem na nařízení předběžného opatření, kterým by mu byly nezletilé dcery svěřeny do péče, a matce by byl stanoven styk s nimi. Okresní soud v Blansku (dále jen jako "okresní soud") návrhu vyhověl, předběžným opatřením vydaným 27. 1. 2025 uložil stěžovatelce předat děti do péče otce, styk s matkou určil na každý druhý týden od pátku do neděle; dobu trvání předběžného opatření určil na tři měsíce.

S realizací a dodržováním předběžného opatření byla od počátku spojena řada incidentů, později (duben 2025) se některé odehrávaly i za asistence Policie ČR (vyhlášení pátrání po stěžovatelce a mladší dceři; zásah ve škole, kde si chtěla matka v rozporu se soudním rozhodnutím vyzvednout dceru aj.); stěžovatelka se předběžnému opatření odmítala podrobit, veřejně deklarovala, že jej nebude respektovat. Okresní soud usnesením ze dne 30. 4. 2025 předběžné opatření v části týkající se péče otce prodloužil, styk matky s dcerami nově upravil tak, že matka je prozatím povinna se styku s nimi zcela zdržet.

3.

V řízení ve věci samé otec setrval na svém návrhu na svěření dcer do jeho výlučné péče a navrhoval asistovaný styk dcer s matkou. Návrh otce plně podpořil kolizní opatrovník. Soud provedl ve věci rozsáhlé dokazování a dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro svěření nezletilých do péče otce. Bylo prokázáno, že matčina rodičovská způsobilost je snížena řadou okolností, jež byly důvodem pro nařízení předběžného opatření (viz výše). Děti byly vystaveny traumatizujícím zážitkům, matka nedokáže naplňovat jejich potřeby.

Navzdory tomu, že má pro to předpoklady, nemá stálé zaměstnání, neustále mění bydliště aj. Dcery lépe prosperují u otce, který je jim schopen zajistit stabilní rodinné zázemí. Situace ve škole se značně zlepšila, mají méně absencí, dohnaly učivo, je znát, že mají zázemí a podporu pro zvládání školní práce. O styku rozhodl okresní soud tak, že matka je oprávněna stýkat se s dcerami formou asistovaného styku prostřednictvím krizového centra v Brně jednou za čtrnáct dní ve středu odpoledne na jednu hodinu.

Stanovil matce běžné výživné a uložil povinnost zaplatit otci dlužné výživné. Stanovil předběžnou vykonatelnost výroků týkajících se péče a styku.

4. Stěžovatelka podala proti rozsudku okresního soudu odvolání. Krajský soud v Brně (dále jen jako "krajský soud") změnil výrok rozsudku okresního soudu v částce dlužného výživného, ve zbytku rozsudek jako věcně správný potvrdil. Ztotožnil se se skutkovými zjištěními i právními závěry okresního soudu, rozsudek shledal zcela v zájmu nezletilých. Důvody ke změně rozsudku prvoinstančního soudu nepřineslo ani dokazování provedené odvolacím soudem. Děti v péči otce prosperují, na straně matky nenastala změna, která by odůvodňovala změnu v péči o nezletilé. Matka má značně idealizované představy o budoucnosti. Změna výroku ukládající zaplatit dlužné výživné byla odůvodněna plynutím času, během nějž matka nic na výživném neplatila a dluh tak dále narostl.

II. Argumentace stěžovatelky

5. Stěžovatelka postup obecných soudů považuje za nesprávný a domnívá se, že jím bylo porušeno právo na lidskou důstojnost, právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života chráněné čl. 10 odst. 1 a 2 čl. 32 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen jako "Listina"), čl. 3 a čl. 8 Úmluvy (pozn.: pravděpodobně Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Byla snížena osobní čest stěžovatelky, její dobrá pověst.

6. Napadenými rozhodnutími došlo k razantnímu zásahu do stěžovatelčina rodinného života. Z péče jí byly odebrány její malé dcery a navíc jí byl velmi výrazně omezen styk s nimi. Soudy nezohlednily její dlouhodobou řádnou péči o nezletilé od jejich narození, nezletilé prospívaly a žily s matkou v láskyplném vztahu. Stabilní vztah byl narušen soudními rozhodnutími a nezletilé byly z dobře známého prostředí odebrány, vztah s matkou byl v podstatě ukončen a vlivem rozhodnutí obecných soudů v něm není možno pokračovat. Stěžovatelka nemá právo vidět dcery vyrůstat a žít s nimi. Tím došlo k neoprávněnému zásahu do rodinného života jak matky, tak i nezletilých dětí. 7.

Obecné soudy jednostranně přejaly verzi otce a ignorovaly důkazy stěžovatelky včetně navrhovaných svědků a důkazů o policejním násilí. Otec byl zvýhodňován, jeho tvrzení nebyla ověřována, oproti tomu tvrzení matky nebyla zohledněna a byla bagatelizována. Stěžovatelka se domnívá, že tím bylo porušeno její právo na rovný přístup k účastníkům řízení.

8. Dále bylo porušeno právo stěžovatelky na právní pomoc, a to od počátku řízení, když požadovala po soudních orgánech, aby jí byl přidělen zástupce s právnickým vzděláním, kdy matka z důvodu svých majetkových a výdělkových poměrů nebyla schopna si advokáta hradit. Soudy její žádosti nevyhověly s odůvodněním, že nejde o složitou věc, o takovou věc se však jednalo, a stěžovatelka nebyla schopna řádně hájit jak své zájmy, tak i zájmy nezletilých.

III. Procesní předpoklady řízení a průběh řízení před Ústavním soudem

9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona o Ústavním soudu. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]; je včasná a není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona; stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti proti rozsudku městského i obvodního soudu příslušný.

10. Ústavní soud ustanovil opatrovníkem nezletilých Město X, neboť ústavní stížností bylo napadeno rozhodnutí, jehož závěry se dotýkají zájmů nezletilých, které mají v řízení postavení vedlejších účastnic a kvůli střetu zájmů je nemohou zastupovat rodiče jako zákonní zástupci.

11. Ústavní soud nenařídil ústní jednání, neboť od jednání nebylo možné očekávat další objasnění věci (§ 44 zákona o Ústavním soudu).

IV. Vyjádření ostatních účastníků řízení

12. Ústavní soud považoval za přínosné dát prostor k vyjádření soudům, které napadená rozhodnutí vydaly, vedlejšímu účastníkovi a opatrovníkovi nezletilých. Opatrovník nezletilých byl kromě toho vyzván i ke sdělení aktuálních informací týkajících se průběhu asistovaných styků nezletilých s matkou.

13. Okresní soud odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku.

14. Krajský soud rovněž odkázal na obsah odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu. Ústavní stížnost navrhovatelky považoval, za vyjádření jejího nesouhlasu s rozhodnutím odvolacího soudu. Žádné právo stěžovatelky porušeno nebylo, odvolací soud pečlivě zvažoval všechny skutkové okolnosti v jednotlivostech i v jejich souhrnu tak, aby rozhodl v nejlepším zájmu nezletilých.

15. Otec nezletilých se k ústavní stížnosti nevyjádřil.

16. Opatrovník nezletilých zaslal Ústavnímu soudu podrobné vyjádření spolu se zprávou krizového centra o průběhu asistovaných styků a zprávou školského zařízení, které nezletilé navštěvují. Plyne z něj, že stěžovatelka aktuálně žije v nájemním bytě v Y, je dlouhodobě v evidenci uchazečů o zaměstnání, jejím příjmem jsou sociální dávky, rozsudkem stanovenou povinnost přispívat na výživu nezletilých dětí matka neplní, pracuje na vyřízení insolvence. S OSPOD opakovaně řeší připomínky k péči otce. Je v péči psychologa, na sjednaný termín u psychiatra se nedostavila, protože na něj zapomněla.

Nezletilé prospívají v péči otce dobře, mají dobré materiální i sociální zázemí, jejich poměry se stabilizovaly. Na péči o ně se přirozenou měrou podílejí i prarodiče; v rodině panují vřelé vztahy a příjemná atmosféra. Otec před OSPOD uvedl, že komunikace s matkou neprobíhá zdravě, nedochází k pozitivním změnám. Podporuje kontakty dětí s příbuznými ze strany matky (babička), matka toho však využívá pro mimosoudní styk, narušuje průběh pobytu dětí u babičky. Otec situaci monitoruje a konzultuje s psycholožkou, k níž děti pravidelně docházejí. Pokud jde o školní docházku, absence se významně snížily, nezletilé prospívají ve škole dobře, získaly jistotu v učivu; výrazně tomu napomohla pravidelná docházka, pomoc a podpora rodiny. Matka se schůzek ve škole zúčastnila.

17. Opatrovník provedl znovu pohovor s oběma nezletilými. Shledal u nich obavy z chování matky ("nechce nic dodržovat"), které poznamenává i průběh návštěv u babičky. K asistovanému styku dcery uvedly, že by se chtěly s matkou vídat tak, jak je tomu nyní. Klidně i déle, ale s asistencí. Důvodem je nedůvěra k tomu, že by matka podmínky styku dodržovala. Starší dcera s matkou udržuje telefonický kontakt, mladší nikoli, nechce s ní mluvit. Jejím přáním je, aby "mamka nevyváděla a nevolala na nás policii". Děti při pohovoru působily vesele a spokojeně.

18. Opatrovník dále uvedl, že napadené rozsudky považuje věcně správné, oba soudy rozhodly v nejlepším zájmu nezletilých dětí.

19. Z přiložené zprávy krizového centra (ze dne 4. 3. 2026) vyplynulo, že asistované styky se ve většině případů realizovaly bez konfliktů, převážně v klidné a funkční interakci. Dcery se do aktivit s matkou spontánně zapojují, mají radost se společně stráveného času. Matka o děti projevuje zájem, zajímá se o jejich školní i mimoškolní aktivity, přináší drobnosti. Má však tendenci vnášet témata konfliktu s otcem, vlastní frustrace, obav a strachu, což může na dcery vytvářet nepřiměřený tlak. Dcery většinou dokážou reagovat poměrně odolně a asertivně, někdy ale i podrážděně.

Udržují si od matky určitý emoční odstup. V případě, že emoce matky narušily průběh styku, proběhla následná edukace ze strany centra a matka dokázala projevit náhled na své počínání a omluvit se za něj. Starší z dcer byla tázána, zda si dokáže představit změnu styku na přespání u matky. Odpověděla negativně, důvody nedokázala určit. Krizové centrum doporučilo zvážit změnu formy styku na neasistovaný. Kontakt matky s dcerami se jeví z velké části jako podpůrný a bezpečný, netraumatizující. Místy je však emočně zahlcující a náročný na udržení zdravých hranic.

Zdá se, že asistovaný styk již splnil svůj účel a centrum doporučilo (i vzhledem ke školní docházce) přechod na neasistovaný styk, kdy by k předávání docházelo prostřednictvím školského zařízení. Jelikož krizovému centru nejsou známy všechny podstatné okolnosti, připustilo, že zároveň nemůže dohlédnout všechny důsledky realizace uvedeného doporučení. Jelikož asistované styky jsou pouze dočasným řešením (nyní prodlouženým na další tři měsíce), krizové centrum apeluje na hledání dlouhodobého řešení.

20. Stěžovatelce byla vyjádření zaslána k replice.

Svého práva však nevyužila a k výše uvedeným vyjádřením nesdělila své stanovisko. V. Věcné posouzení ústavní stížnosti

21. Ústavní soud na základě vyžádaného opatrovnického spisu a se zohledněním vyjádření účastníků a opatrovníka nezletilých, zhodnotil napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

22. Ústavní soud předesílá, že k přezkumu rodinněprávních věcí přistupuje zdrženlivě a do rozhodnutí obecných soudů zasahuje pouze v extrémních případech. Rozhodování v této citlivé oblasti je doménou obecných soudů, které - se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně právní ochrany dětí - mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet zájmy rodičů, ale zejména nezletilých dětí.

23. Ústavní soud ve své judikatuře vymezil ústavněprávní kritéria pro svěřování dětí do péče, jejichž naplnění v rámci přezkumu rozhodnutí obecných soudů s ohledem na konkrétní okolnosti daného individuálního případu vždy zkoumá. V případě, že jeden z rodičů naplňuje tato kritéria výrazně lépe, je zpravidla v zájmu dítěte, aby bylo svěřeno do péče tohoto rodiče; naopak v případě, že oba rodiče naplňují tato kritéria zhruba stejnou měrou, je nutné vycházet z premisy, že zájmem dítěte je, aby bylo především v péči obou rodičů (nález sp. zn. I. ÚS 1554/14 , bod 27).

24. Pokud je dítě svěřeno do péče jednoho rodiče, má právo stýkat se s druhým rodičem v rozsahu, který je v zájmu dítěte, stejně jako tento rodič má právo stýkat se s dítětem (nález sp. zn. IV. ÚS 2611/20 , bod 29). Shledají-li obecné soudy natolik závažné okolnosti, pro které není vhodný běžný režim styku rodiče s dítětem, mohou zvolit styk asistovaný. V takovém případě musí soudy zároveň uvést výhled na budoucí možné rozšíření styku (nález sp. zn. II. ÚS 894/25 , bod 36).

25. S ohledem na odlišnosti v posuzování rozsahu péče Ústavní soud považoval za vhodné posoudit zvlášť ústavnost rozhodnutí obecných soudů týkající se svěření nezletilých do péče otce a rozhodnutí vymezující styk stěžovatelky s nezletilými. a) Svěření nezletilých do péče otce

26. Po studiu předloženého soudního spisu Ústavní soud neshledal změnu úpravy péče o nezletilé provedenou okresním soudem a potvrzenou krajským soudem, jako neústavní. Okresní soud svůj závěr o snížených rodičovských kompetencích stěžovatelky řádně odůvodnil. Krajský soud neměl důvod do tohoto rozhodnutí jakkoliv zasahovat.

27. Rozhodnutí obou soudů bylo založeno na řádném a dostatečném dokazování, soudy vzaly adekvátně v úvahu nejlepší zájem nezletilých. S ohledem na řadu konkrétních okolností na straně stěžovatelky, které okresní soud zjistil dokazováním a specifikoval je ve velmi podrobném odůvodnění rozsudku (viz bod 63), se závěr soudu o snížení rodičovských kompetencí matky, jeví jako zcela opodstatněný. Stěžovatelka nezletilé opakovaně vystavovala situacím, které pro ně musely být značně traumatizující (např. nepředání dětí zpět do péče otce či incident ve škole, u nichž musela zasahovat Policie ČR).

Dokazováním byla zjištěna i řada dalších případů, kdy nejednala v jejich nejlepším zájmu (řízení pod vlivem omamných a psychotropních látek, mimořádné množství zameškaných hodin, časté změny bydliště a školských zařízení aj.). Nešlo přitom o dílčí porušení povinností plynoucích z rodičovské odpovědnosti, ale opakované a závažné jednání, jež mělo prokazatelně významný dopad na prožívání a blaho obou nezletilých (viz zpráva psycholožky na č. l. 500). Problematický je i náhled stěžovatelky na své vlastní jednání, neboť svůj podíl odpovědnosti na celé situaci kontinuálně odmítá a hledá viníky v různých okolnostech mimo sféru svého vlivu.

Jak bylo opakovaně formulováno obecnými soudy i zástupci pomáhajících profesí, předpokladem posunu k lepšímu, a tedy případnému obnovení rodičovských kompetencí stěžovatelky, je, aby po potřebnou dobu setrvala v odborné psychologické péči a učila se nahlížet na vývojové potřeby svých dětí (např. již odkazovaná zpráva psycholožky). Do té doby je svěření nezletilých plně v souladu s výše uvedenou nálezovou judikaturou.

28. Ze spisového materiálu i z vyjádření opatrovníka vyplývá, že nezletilé v péči otce prospívají dobře, jsou spokojené. Změna a nově nastolená stabilita výchovného prostředí se pozitivně promítly i ve školním prospěchu nezletilých.

29. Lze proto shrnout, že rozhodnutí okresního soudu, potvrzené krajským soudem, o výlučné péči otce, neústavním není. b) Asistovaný styk matky s nezletilými

30. Důvody pro kasační zásah neshledal Ústavní soud ani ve vztahu k rozhodnutím obecných soudů určující stěžovatelce s dcerami asistovaný styk. Lze přisvědčit stěžovatelce, že rozsah styku byl určen restriktivně a výhrady lze mít taktéž proti tomu, že soudy nestanovily žádný výhled jeho rozšíření, navzdory tomu, že rozsah styku jedné hodiny jedenkrát za čtrnáct dní je zcela minimální (srov. II. ÚS 894/25 , bod 36). Ústavní soud však má za to, že s ohledem na nejlepší zájem nezletilých spočívající v nezbytnosti ochrany před excesivním počínáním matky a potřebu co nejvíce stabilizovat jejich poměry, mohl takto stanovený styk z hlediska ústavnosti za daných podmínek v době vydání napadených rozhodnutí obstát.

V úvahu je nutné brát i vypjatou situaci, v níž soudy rozhodovaly, a která byla zapříčiněna předchozím počínáním stěžovatelky (opakovaná a závažná porušení režimu nastoleného předběžným opatřením, avizování budoucího nerespektování soudních rozhodnutí ze strany matky) a jejím chybějícím náhledem na závadnost jejího chování. Určitým zmírněním dopadů takto restriktivně stanoveného styku je i to, že dcery mají po celou dobu možnost častějšího kontaktu s matkou alespoň nepřímo, prostřednictvím videohovorů.

31. Je třeba připustit, že krajský soud se měl otázkou rozšíření či změny formy zabývat pečlivěji, a zohlednit dosavadní pozitivní průběh asistovaného styku (doporučení krizového centra na č. l. 580-581). Zprávu krizového centra, které styk zajišťuje, sice provedl k důkazu (odst. 5 rozsudku), z odůvodnění rozsudku však nevyplývá, že by rozšíření či změnu formy styku odpovídajícím způsobem zvažoval. Stěžovatelka přitom nedostatečně stanovený styk namítala v odvolání (bod 3, na č. l. 567).

Krajský soud k tomu pouze uvedl, že se na straně matky ničeho nezměnilo, děti reagují na styk sice pozitivně, ale nijak "výrazně nadšeně". Popsané okolnosti nijak nezbavují soud povinnosti zohlednit při určování styku další perspektivu jeho vývoje. Pochybení krajského soudu lze spatřovat v tom, že nehledal způsob, jak styk nezletilých se stěžovatelkou adekvátně podpořit, ale zaměřil se na důvody, proč zůstat u rozsahem i formou restriktivně stanoveného styku.

32. Ústavní soud připomíná, že být se svými rodiči, je rovněž základním právem nezletilých. Takřka úplné vyloučení stěžovatelky ze života nezletilých, které byly po podstatnou část svého života v její každodenní péči, není v jejich zájmu. Z odkazované zprávy o průběhu styku ani z ostatního spisového materiálu nevyplývají dostatečně silné důvody, pro něž by nemohlo v budoucnu dojít k rozšíření asistovaného styku, či proč soud do budoucna nepřipustil přechod na jinou formu styku, jak doporučovalo krizové centrum. Jestliže krajský soud poukazuje v napadeném rozhodnutí na to, že styk s matkou nevyvolává u nezletilých žádné zvláštní nadšení, opomíjí, že emoční odstup může být dán prožitým traumatem a odříznutím od vlastních emocí, jak ostatně popisuje i psycholožka, která s nezletilými terapeuticky pracuje (zpráva na č. l. 500 nebo poslední zpráva krizového centra, viz výše). Uvedená okolnost nemůže být sama o sobě důvodem pro nerozšíření či změnu formy styku.

33. Přes uvedené výhrady Ústavní soud shledal, že za dané situace bylo rozhodnutí krajského soudu sice nesprávné, ale nikoliv neústavní. Ústavní soud vzal úvahu především nejlepší zájem nezletilých, jímž za situace, v níž soud rozhodoval, bylo zachování stability a bezpečného prostoru pro styk s matkou. Z vyjádření opatrovníka k ústavní stížnosti plyne, že nezletilé aktuálně asistovaný styk preferují, cítí se v něm jistěji, než pokud by měly být s matkou samy, neboť se obávají dalších excesů v jejím chování.

Pokud by měla nastat nějaká změna, upřednostnily by rozšíření styku, ale při zachování asistované formy. Rovněž opatrovník nezletilých podporuje zachování statu quo, nastoleného napadenými rozhodnutími. Ústavní soud se však zároveň zcela ztotožňuje se stanoviskem krizového centra, které asistovaný styk zajišťuje, tedy, že tato forma styku je pouze provizorním řešením. To je ostatně závěr, který plně koresponduje s předchozí nálezovou judikaturou (viz II. ÚS 894/25). Stávající rozsah asistovaného styku bez perspektivy jeho rozšíření, je stavem krajně nežádoucím.

34. Ústavní soud v návaznosti na výše uvedené a na výzvu krizového centra obsaženou ve zprávě o průběhu asistovaných styků ze dne 4. 3. 2026 (asistované styky jsou dočasným řešením, je nezbytné hledat dlouhodobé řešení), apeluje na opatrovnický soud, aby z úřední povinnosti inicioval řízení, jehož předmětem bude nová úprava styku nezletilých s matkou zahrnující výhled vývoje styku do budoucna. Je zřejmé, že pocit bezpečí nezletilých je ve vztahu k matce velmi křehký, a s ohledem na to je samozřejmě namístě zvažovat možné změny citlivě.

Na druhou stranu je nepřípustné, aby byla ponechána stávající podoba styku, bez výhledu jeho postupného rozšiřování a změny v případě pozitivního průběhu a obnovení důvěry nezletilých v zachování bezpečí při neasistovaném styku s matkou. Je třeba vzít v úvahu, že takové změny se sice neodehrají bez vhodné a citlivé intervence opatrovnického soudu a orgánu sociálně-právní ochrany dětí (jehož činnosti nemá Ústavní soud v posuzované věci co vytknout), ale především se nemohou uskutečnit beze změny přístupu na straně stěžovatelky.

35. V této souvislosti Ústavní soud považuje za důležité zdůraznit, že při nejlepší vůli všech rozhodujících orgánů a pomáhajících subjektů, nebude možné uvažovat o plnohodnotném návratu stěžovatelky do života nezletilých, pokud sama stěžovatelka nebude dlouhodobě a systematicky pracovat na obnově svých rodičovských kompetencí. Ze spisového materiálu je zřejmé, že je pro ni dostupná jak psychologická, v případě potřeby i psychiatrická péče, a je tedy na stěžovatelce, aby přijala svůj díl odpovědnosti za vzniklou situaci a snažila se (nejlépe s podporou odborníků) vytvořit do budoucna podmínky pro obnovení důvěry nezletilých a navýšení podílu péče o ně.

Do té doby lze omezení stěžovatelky ve styku dcerami považovat za legitimní. Na opatrovnickém soudu však bude, aby se zabýval přiměřeností takového omezení podle východisek obsažených v již zmiňovaném nálezu sp. zn. II. ÚS 894/25 , a určil vývoj do budoucna. Pokud by zůstal opatrovnický soud v této záležitosti nečinný, bude na stěžovatelce (či na OSPOD), aby svým návrhem iniciovala zahájení řízení, v němž soud rozsah, a případně i formu styku, reviduje. c) Ostatní námitky stěžovatelky

36. Za neústavní nepovažuje Ústavní soud ani stěžovatelkou zpochybňované rozhodnutí soudu o neustanovení zástupce z řad advokátů (§ 30 o.s.ř.). Okresní soud v usnesení, kterým žádost stěžovatelky zamítl, předestřel dostatečné důvody, pro něž nepovažoval předpoklady pro ustanovení takového zástupce za splněné. Lze souhlasit s tím, že stěžovatelka si v řízení nepočínala způsobem, který by zavdával příčinu domnívat se, že by nechápala procesní průběh řízení či podstatu věci. Ztotožnit se lze i se stanoviskem, že v řízení ovládaném vyšetřovací zásadou není možné hovořit o procesním úspěchu či neúspěchu, přičemž rozhodnutí opatrovnického soudu by mělo - spíše než z úspěšné procesní "strategie" strany - vyplývat z primární ochrany zájmů nezletilých. Ústavní soud proto neshledal, že by postupem a rozhodnutím okresního soudu v této záležitosti, byla porušena základní práva stěžovatelky.

37. Proti výrokům napadených rozhodnutí týkajících se výživného, neformulovala stěžovatelka žádné konkrétní námitky. Ze zjištění, která Ústavní soud ve věci učinil, nevyplynulo, že by existoval důvod, podrobit je i přesto ústavnímu přezkumu. Proto se těmito výroky Ústavní soud blíže nezabýval.

VI. Závěr

38. Ústavní soud shrnuje, že napadené rozhodnutí neporušilo stěžovatelčina ústavně zaručená práva a svobody. Ústavní soud proto její ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. 39.

Jelikož věc byla projednána přednostně, Ústavní soud nerozhodoval samostatně o návrhu stěžovatelky na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí. Od ústního jednání Ústavní soud upustil, neboť od něj nebylo možné očekávat další objasnění věci, a ve věci nebylo potřebné provádět dokazování

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. března 2026 Jan Svatoň v. r. předseda senátu