Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce Ludvíka Davida a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky Z. M., zastoupené JUDr. Janou Tomešovou, advokátkou, sídlem Žižkova třída 335/12, Písek, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. dubna 2023, č. j. 8 Co 206/2023-1112, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, a V. M. a nezletilého A. M., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva i práva nezletilého vedlejšího účastníka podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3, čl. 12 a čl. 16 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Zároveň navrhuje, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozsudku podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 22. 11. 2022, č. j. 0 P 409/2018-869, v řízení o změnu péče a výživy nezletilého, o úpravu styku rodičů s nezletilým a o rodičovské neshodě ohledně udělení souhlasu k nástupu nezletilého na základní školu, zamítl návrh prvního vedlejšího účastníka (otce) na svěření nezletilého do střídavé péče rodičů (I. výrok), zamítl návrh otce na svěření nezletilého do jeho péče a na určení výživného stěžovatelce (matce) [II. výrok], uložil otci povinnost přispívat na výživu nezletilého částkou 8 000 Kč měsíčně (III. výrok) a zamítl návrh otce na úpravu styku stěžovatelky s nezletilým (IV. výrok). Dále byl tímto rozsudkem změněn ve výrocích o styku rozsudek okresního soudu ze dne 22. 10. 2019, č. j. 0 P 409/2018-142, ve znění rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") ze dne 20. 2. 2020, č. j. 6 Co 12/2020-187, tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilým každý lichý kalendářní týden od středy od 18:00 hodin do neděle do 18:00 hodin; rovněž byl upraven styk o prázdninách a svátcích, bylo rozhodnuto o místě předávání nezletilého mezi rodiči, byly jim uloženy s tím spojené povinnosti a byla upravena možnost náhrady nerealizovaného styku z důvodu na straně nezletilého (V. výrok). Návrh stěžovatelky na zúžení styku otce s nezletilým byl zamítnut (VI. výrok) a bylo rozhodnuto, že se nahrazuje souhlas otce s žádostí stěžovatelky o zařazení nezletilého k zápisu a výkonu povinné školní docházky ve školním roce 2023/2024 a následujících v Základní škole a Mateřské škole X (VII. výrok); návrh otce na nahrazení souhlasu stěžovatelky k zařazení nezletilého k zápisu a k výkonu povinné školní docházky v Základní škole Y byl zamítnut (VIII. výrok). Zbývajícími výroky bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (IX. až XII. výrok). Takto okresní soud rozhodoval ve věci již potřetí, neboť jeho předchozí rozsudky ze dne 20. 10. 2020 a ze dne 22. 6. 2021 byly krajským soudem zrušeny za účelem doplnění dokazování.
3. K odvolání otce rozhodl krajský soud napadeným rozsudkem tak, že rozsudek okresního soudu v II. a IV. výroku o zamítnutí návrhu otce na svěření nezletilého do jeho péče a úpravu styků stěžovatelky s nezletilým potvrdil, ve zbytku (kromě VI. výroku, který nebyl odvoláním dotčen) ho změnil tak, že nezletilého svěřil do střídavé péče rodičů s tím, že nezletilý bude v péči stěžovatelky od neděle lichého týdne od 18:00 hodin do pondělí následujícího týdne do 18:00 hodin a v péči otce v lichém týdnu od pondělí od 18:00 hodin do neděle do 18:00 hodin s tím, že k předávání nezletilého bude docházet v místě bydliště rodiče, jehož péče následuje (I.
výrok). Dále bylo rozhodnuto o speciální úpravě péče o prázdninách a svátcích (II. výrok), otci byla uložena povinnost přispívat na výživu nezletilého částkou 6 000 Kč měsíčně (III. výrok) a stěžovatelce byla uložena vyživovací povinnost ve výši 2 500 Kč (IV. výrok). Tím byly změněny rozsudky okresního soudu ze dne 4. 1. 2018 a ze dne 22. 10. 2019 ve znění rozsudku krajského soudu ze dne 20. 2. 2020 (V. výrok). Dále byl nahrazen souhlas stěžovatelky se zápisem a výkonem povinné školní docházky nezletilého v Základní škole Y (VI.
výrok) a byl zamítnut stěžovatelčin návrh na nahrazení souhlasu otce se zápisem a výkonem povinné školní docházky nezletilého v Základní škole a Mateřské škole X (VII. výrok). Zbývajícími výroky bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení účastníků a státu před soudy obou stupňů (VIII. až X. výrok).
4. Krajský soud po doplnění dokazování výslechem znalce PhDr. Pytla a dalšími důkazy dospěl na rozdíl od okresního soudu k závěru, že byly splněny všechny podmínky pro svěření nezletilého do střídavé péče rodičů. Jako nejvhodnější považoval s ohledem na zájem na minimalizaci zásahů do života nezletilého nerovnoměrný režim péče ve prospěch jeho dosavadního výchovného prostředí, tj. u stěžovatelky. K namítaným negativním osobnostním rysům otce snižujícím jeho výchovné kompetence soud doplnil, že bylo prokázáno, že oba rodiče jsou výchovně způsobilí, jejich psychický stav je bez jakýchkoliv patologických rysů či znaků osobnostních poruch; oba jsou milujícími rodiči, přičemž zjištěná specifika otcovy osobnosti nejsou hodnocena jako negativní.
Styk nezletilého s otcem funguje, nezletilý je u něho rád, sám si přál rozšíření styku o jeden nebo dva dny. Přestože znalec nedoporučil zásah do stávající situace s obavou o možné následky, soud vyhodnotil, že šlo o hypotetické úvahy. Při současném zjištění znalce o prosperitě nezletilého, jeho psychické pohodě, odolnosti a neexistenci jakýchkoliv jeho osobnostních překážek pro střídavou péči nemůže být stabilita výchovného prostředí sama o sobě důvodem pro vyloučení střídavé péče. Při rozhodování o výživném soud zohlednil nerovnoměrnost stanoveného režimu péče i rozdílnosti v příjmech rodičů.
Při rozhodování o návrzích na nahrazení souhlasu druhého rodiče s nástupem a zařazením nezletilého do základní školy krajský soud předeslal, že jak tzv. vesnická malotřídka navrhovaná stěžovatelkou, tak tzv. plně organizovaná škola navrhovaná otcem, mají své výhody i nevýhody. Vzhledem k poukazované inteligenci nezletilého a zájmu na dalším vzdělávání nejlépe na víceletém gymnáziu krajský soud upřednostnil ZŠ Y (otcem navrhovanou školu), která nabízí široké výukové možnosti, včetně maximální pestrosti mimoškolních aktivit.
Vzdálenost obou škol je od bydliště každého z rodičů shodná, dopravní spojení z Č. do D. je nepoměrně nevýhodnější než naopak. Nezletilý aktuálně nemá problémy s adaptací, nástup do nového kolektivu nepochybně zvládne. Jeho sociální vazby s dětmi v D. budou zachovány, nezletilý s nimi může trávit volný čas. Zápis do malotřídní školy by měl být důsledkem dohody obou rodičů při uvědomění si všech specifik takové výuky, nikoliv výsledkem zásahu soudu.
5. Stěžovatelka úvodem ústavní stížnosti poukazuje na závěry, k nimž dospěl okresní soud, a s nimiž se, na rozdíl od závěrů napadeného rozsudku, ztotožňuje. Znalec doporučil zachování stávajícího rozsahu styku nezletilého s otcem, stejně jako zachování dosavadního výchovného prostředí u stěžovatelky; krajský soud se však jeho doporučeními neřídil. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že otcovy osobnostní rysy ho omezují ve výchovných kompetencích a že rozsah jeho péče o nezletilého by neměl být z tohoto důvodu rozšiřován. Stejně tak stěžovatelka nesouhlasí ani s rozhodnutím krajského soudu týkajícím se nástupu a docházky nezletilého do základní školy. Soud pominul výhody jí navrhované školy, i to, že sám nezletilý tuto školu upřednostňuje, neboť do ní dochází i někteří jeho kamarádi. Názor krajského soudu, že pokud se na tzv. malotřídce rodiče nedohodnou, nemůže ji soud nikdy upřednostnit, stěžovatelka považuje za ničím nepodložený. Závěrem vyjadřuje přesvědčení, že dostál-li by krajský soud svým povinnostem hledat nejlepší zájem dítěte a vzal-li by v potaz důležitou hodnotu, kterou je stabilita výchovného prostředí nezletilého, musel by nutně rozhodnout ve prospěch stěžovatelčiných návrhů.
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
7. Stěžovatelka se v petitu ústavní stížnosti domáhá též konstatování porušení ústavně zaručených práv nezletilého vedlejšího účastníka. V řízení, kdy proti sobě stojí zájmy rodičů ve vztahu k nezletilému dítěti, je nezbytné, aby měl nezletilý opatrovníka a aby byl zastupován na základě plné moci, která splňuje podmínky pro řízení před Ústavním soudem. Vzhledem ke zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti (viz níže) však nebylo nutno činit uvedené procesní úkony. Rozhodnutí o ústavních právech jednoho z rodičů je s ohledem na provázanost práv a povinností rodičů a dětí v rodině charakterizováno vzájemností, takže je de facto rozhodováno o ústavní úpravě vztahů v rodině v jejich vzájemné podmíněnosti (obdobně viz usnesení ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. IV. ÚS 611/21 , nebo ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. IV. ÚS 3374/20 ; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejně dostupná na https://nalus.usoud.cz).
8. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů v rodinně právních věcech. Posuzování těchto otázek je především doménou obecných soudů, které mají v řízení nejlepší podmínky pro dokazování a následné rozhodnutí. Do rozhodování těchto soudů Ústavní soud zasahuje pouze v případech extrémního vybočení z pravidel řádně vedeného soudního řízení. Další přehodnocování jejich závěrů Ústavnímu soudu nepřísluší, jelikož jsou to právě tyto soudy, které jsou na základě bezprostředního kontaktu s účastníky nejlépe vybaveny k tomu, aby dokázaly vhodně zohlednit a upravit aktuální rodinné poměry. Tyto premisy platí o to více v řízeních ve věcech nezletilých dětí, která jsou vyvolána vyhrocenými rodičovskými konflikty.
9. Ústavní soud se z vyžádané spisové dokumentace soudů obou stupňů důkladně seznámil s průběhem řízení před okresním i krajským soudem a na základě toho posoudil stěžovatelčiny výhrady k rozhodnutí krajského soudu.
10. K námitce, že krajský soud při rozhodování o péči rozhodl v rozporu se závěry znalce, Ústavní soud poukazuje na to, že znalecký posudek je zvláštním typem důkazního prostředku a v rámci dokazování mu přísluší významné místo. Zároveň však platí, že ho je nutno hodnotit stejně pečlivě jako každý jiný důkaz, neboť z ústavněprávních hledisek nelze přijmout takový postup obecného soudu, který by ponechával bez povšimnutí věcnou správnost znaleckého posudku či by bez dalšího přejímal závěry znalce. Tím by ve svých důsledcích popřel zásadu volného hodnocení důkazů soudcem podle jeho vnitřního přesvědčení a přenášel by odpovědnost za skutkovou, popřípadě i právní správnost soudního rozhodování na znalce (blíže viz např. nález ze dne 28. 6. 2022 sp. zn. I. ÚS 1785/21 ).
11. Z příslušných částí odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, že krajský soud si byl vědom doporučení znalce i jeho výhrad k případné změně výchovného režimu nezletilého. Ve svém odůvodnění z nich vycházel a vyhodnotil je. Považoval za stěžejní, že znalec konstatoval u nezletilého prosperitu, psychickou pohodu, odolnost, neshledal u něho osobnostní překážky pro střídavou péči. Znalec sice konstatoval specifika povahy otce, avšak i jeho psychický stav hodnotil v rámci běžné normality bez patologických rysů či znaků osobnostních poruch. Krajský soud zdůraznil, že otec se s nezletilým pravidelně stýká a znalec nezjistil žádné negativní dopady na nezletilého. Krajský soud tedy závěry znalce nepominul, ale vyhodnotil je tak, že nepředstavují překážku svěření nezletilého do střídavé péče rodičů.
12. K opakovaným výhradám stěžovatelky proti osobnostním rysům otcovy povahy, které podle jejího názoru svědčí o nevhodnosti střídavé péče, Ústavní soud zdůrazňuje, že z žádného z důkazů, který byl proveden v řízení před obecnými soudy, nevyplývá, že by otec byl k výchově nezletilého nezpůsobilý. Ostatně i znalecký posudek PhDr. Pytla nehodnotil přístup otce k nezletilému jako neblahý, nýbrž prozatím (s ohledem na věk nezletilého) spíše jako neuchopitelný (viz bod 30 odůvodnění rozsudku krajského soudu). Odlišnosti ve výchovných přístupech nemohou - při současné absenci jiných zásadních překážek - vyloučit střídavou péči, neboť odlišné přístupy k výchově dětí nejsou ničím výjimečným ani v řadě jiných rodin a nezletilý by jim byl stejně tak vystaven i v případě, kdy by k rozchodu rodičů vůbec nedošlo.
13. Námitky matky ve vztahu k rozhodnutí krajského soudu o střídavé péči proto Ústavní soud neshledal opodstatněnými.
14. Z ústavněprávního hlediska je udržitelným též rozhodnutí krajského soudu o nahrazení stěžovatelčina souhlasu se zápisem a výkonem povinné školní docházky nezletilého v Základní škole Y, resp. tomu odpovídající rozhodnutí o zamítnutí jejího návrhu na nahrazení souhlasu otce se zápisem a zařazením nezletilého do jí prosazované školy.
15. Krajský soud konstatoval, že oba typy vzdělávacích zařízení, mezi nimiž podle návrhů otce a stěžovatelky volil, mají své výhody i nevýhody, a důvody každého z rodičů, které předložili soudu, jsou racionální. Následně uvedl, proč upřednostnil ZŠ Y (bod 34). Nelze přisvědčit stěžovatelce, že by krajský soud opomněl výhody tzv. malotřídní školy, či že by při svých úvahách nezohlednil přání nezletilého. Krajský soud se přiklonil k jinému řešení, než které prosazovala stěžovatelka, ale své závěry odůvodnil.
16. Stěžovatelka se obává narušení sociálních kontaktů nezletilého s vrstevníky. K tomu Ústavní soud podotýká, že nástup dítěte do základní školy je tradičně spojen se změnami, včetně okruhu osob, s nimiž se pravidelně stýká, a často i způsobu trávení volného času. Lze přisvědčit tomu, že není v zájmu nezletilého rozsah změn zvyšovat nad nezbytnou úroveň, to však krajskému soudu v projednávané věci nelze vytknout. Každá ze zvažovaných škol pro nezletilého určitý rozsah změn bude znamenat. Odkaz na závěry nálezu sp. zn. II. ÚS 1338/20 není přiléhavý, neboť tento nález zdůrazňuje výhody zachování stability školního prostředí, v projednávané věci však nezletilý opouští mateřskou školu a nastupuje do první třídy, prostředí vzdělávacího zařízení tedy změní v každém případě.
17. Za situace, kdy nezletilý bude trávit 8 dnů v bydlišti stěžovatelky a 6 dnů v bydlišti otce, bude rozvíjet vztahy s vrstevníky v obou těchto prostředích, přičemž nelze spolehlivě predikovat jejich konkrétní podobu a rozsah. Obavy stěžovatelky jsou v tomto směru pochopitelné, avšak potíže, které nezletilý může mít v této oblasti, jsou mnohem spíše důsledkem střídavé péče. Jedná se o negativní aspekt tohoto druhu péče, který není namístě popírat. Podle názoru odborníků však z komplexního hlediska převažují pro zdravé nezletilé s běžnou mírou adaptability pozitivní stránky tohoto typu péče, neboť i po rozpadu vztahu rodičů se na jeho výchově podílejí oba srovnatelně (FUČÍK, P., ŠOLCOVÁ, M. Nové formy rodičovství: střídavá péče a hledání jejích důsledků pro děti - přehledová studie. Sociální studia, č. 2/2022).
18. Ústavní soud připouští, že úvahy krajského soudu ohledně budoucího studia nezletilého na víceletém gymnáziu jsou předčasné a neměly by vstupovat zásadním způsobem do rozhodování o vzdělávací instituci v době nástupu dítěte do první třídy. Stejně tak se nelze ztotožnit s tím, že zápis do malotřídní školy by v projednávané věci musel být výsledkem dohody obou rodičů. Jedná se však o podružné argumenty, bez nichž je odůvodnění krajského soudu dostatečné.
19. Skutečnost, že krajský soud na základě srozumitelně vyjádřených argumentů upřednostnil jiné řešení, než které preferuje stěžovatelka, nezakládá opodstatněnost jejích námitek a nezakládá důvod k jinak výjimečnému zásahu Ústavního soudu.
20. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
21. S ohledem na výše uvedené závěry Ústavní soud neshledal důvod k vyhovění návrhu stěžovatelky na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Ústavní soud o tomto návrhu nerozhodoval samostatným usnesením, neboť o ústavní stížnosti rozhodl bez zbytečného odkladu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. července 2023
Jiří Zemánek v. r. předseda senátu