Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Jana Svatoně o ústavní stížnosti stěžovatele R. H., t. č. ve Věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Opava, zastoupeného Mgr. Tomášem Fochlerem, advokátem, sídlem Budovatelů 287, Velká Polom, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 47 To 71/2025-166 ze dne 24. dubna 2025 a usnesení Okresního soudu v Opavě č. j. 39 Dt 2/2024-106 ze dne 11. prosince 2024, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Opavě, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ostravě a Okresního státního zastupitelství v Opavě, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 8 odst. 1 a 2, čl. 10 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 3, čl. 5 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným usnesením Okresního soudu v Opavě byla podle § 100 odst. 5 trestního zákoníku zamítnuta žádost stěžovatele o propuštění z výkonu zabezpečovací detence, která mu byla v roce 2013 uložena v souvislosti se spácháním několika sexuálně motivovaných trestných činů (v roce 2021 byla zabezpečovací detence změněna na ochranné léčení sexuologické v ústavní formě a v roce 2023 bylo toto ochranné léčení změněno na zabezpečovací detenci), a bylo rozhodnuto o tom, že zabezpečovací detence nadále trvá.
3. Proti napadenému usnesení okresního soudu stěžovatel podal stížnost, kterou Krajský soud v Ostravě zamítl jako nedůvodnou.
4. Stěžovatel namítá, že obecné soudy rozhodly věcně nezákonně. Krajskému soudu vytýká, že o podané stížnosti rozhodl bez jeho přítomnosti v neveřejném zasedání. Tvrdí, že pedofilie u něj byla v roce 2013 diagnostikována na základě falopletysmografie (PPG), kterou je třeba v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) považovat za ponižující, a celé vyšetření tím pádem za nezákonné; v této souvislosti odkazuje na rozsudek ESLP ve věci Jalloh proti Německu ze dne 11. července 2006, stížnost č. 54810/00. V reakci na odůvodnění napadeného usnesení okresního soudu uvádí, že zmíněné vyšetření u něj nebylo prováděno s respektem k lidské důstojnosti, jelikož bylo provedeno z jeho strany nedobrovolně a vzbudilo v něm strach, pocit méněcennosti a ponížení.
5. Stěžovatel poukazuje na rozporné závěry vyplývající ze tří znaleckých posudků, které na jeho osobu byly v posledních letech pořízeny, a s odkazem na nález sp. zn. IV. ÚS 260/05 ze dne 17. května 2007 namítá, že rozhodnutí o dalším trvání zabezpečovací detence nelze opřít o ten jediný z nich (konkrétně o posudek MUDr. Zdrůbka), ve kterém je zabezpečovací detence navrhována. Nesouhlasí se závěrem okresního soudu, že není podstatné, zda je jeho stav označen jako pedofilie či efebofilie, neboť efebofilie se nevyskytuje v mezinárodní klasifikaci nemocí, takže při této diagnóze by byla jeho společenská nebezpečnost výrazně nižší. Poukazuje na skutečnost, že po svém propuštění z ústavního ochranného léčení sexuologického dne 7. června 2023 byl na svobodě až do dne 20. září 2023, kdy byl dodán k výkonu zabezpečovací detence, přičemž se v uvedeném období nedopustil žádného protiprávního jednání.
6. Ústavní stížnost je přípustná a splněny jsou i ostatní procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem.
7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji působnost vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň zásah do ústavně zaručeného základního práva nebo svobody. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného nebo procesního (podústavního) práva.
8. K námitce stěžovatele, že krajský soud rozhodoval v jeho nepřítomnosti v neveřejném zasedání, Ústavní soud uvádí, že z napadeného usnesení krajského soudu nevyplývá, že by tento soud jakkoli doplňoval dokazování provedené okresním soudem v rámci veřejného zasedání. Nic takového ostatně netvrdí ani stěžovatel. Ústavní soud tak nemá důvod se domnívat, že by rozhodováním krajského soudu formou neveřejného zasedání (tj. v nepřítomnosti stěžovatele) došlo k zásahu do práva stěžovatele vyjádřit se k provedeným důkazům.
9. V souvislosti se stěžovatelovou námitkou směřující proti údajně nezákonnému a ponižujícímu PPG vyšetření, které podstoupil v roce 2013, Ústavní soud především odkazuje na body 11 a 41 usnesení krajského soudu, z nichž vyplývá, že stěžovatel uvedené vyšetření absolvoval po získání ústního poučeného souhlasu, kdy mu byl vysvětlen princip i smysl tohoto vyšetření, tedy nikoli nedobrovolně. Jelikož stěžovatel uvedenou argumentaci krajského soudu nijak nerozporuje, Ústavní soud již jen stručně dodává, že stěžovatelem odkazovaný rozsudek ESLP ve věci Jalloh proti Německu se vyšetření formou falopletysmografie (penilní pletysmografie, někdy též falometrie) vůbec netýkal.
10. Již v řízení před obecnými soudy stěžovatel brojil proti závěrům vyplývajícím ze znaleckého posudku MUDr. Zdrůbka. Obecné soudy se touto námitkou podrobně zabývaly, a to včetně údajných rozporů tohoto posudku s dalšími znaleckými posudky vztahujícími se k osobě stěžovatele (srov. bod 19 usnesení okresního soudu a body 32, 38 a 42 usnesení krajského soudu). Jejich argumentace nevykazuje žádný ústavněprávně relevantní deficit, a Ústavní soud proto nerozporuje ani nezpochybňuje hodnocení znaleckého dokazování, k němuž dospěly obecné soudy.
11. Otázku, zda mají být stěžovatelovy sexuální preference označeny jako pedofilie či jako efebofilie, považuje Ústavní soud z hlediska ústavněprávní konformity napadených rozhodnutí za zcela marginální. Jak uvedl okresní soud v bodě 11 napadeného usnesení, uvedená terminologická otázka nic nemění na tom, že se právě tato složka duševního stavu stěžovatele podílí na jeho recidivě ve vztahu k trestným činům v sexuální oblasti a zakládá jeho nebezpečnost i do budoucna, což představuje klíčové kritérium pro posouzení nutnosti dalšího trvání zabezpečovací detence. Ústavní soud se ztotožňuje i se závěrem okresního soudu, že tříměsíční řádný život stěžovatele nemůže sám o sobě vylučovat jeho nebezpečnost.
12. Ústavní soud nezjistil porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele a ústavní stížnost tak mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 3. září 2025
Milan Hulmák v. r. předseda senátu