Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Radovana Suchánka a Daniely Zemanové (soudkyně zpravodajky) o ústavní stížnosti stěžovatelky A. R., zastoupené Mgr. Pavlem Panoškou, advokátem, sídlem Na Roudné 443/18, Plzeň, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2023, č. j. 7 Tdo 90/2023-853, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. září 2022, sp. zn. 7 To 389/2021, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 21. července 2021, sp. zn. 2 T 43/2021, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tím, že jimi došlo k porušení jejích ústavních práv vyplývajících z čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že v záhlaví uvedeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") byla stěžovatelka uznána vinnou ze spáchání přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Toho se podle obvodního soudu dopustila, stručně řečeno, tak, že několikaletým psychickým nátlakem nutila poškozené seniory, aby jí za nevýhodných podmínek (pro ně) a proti jejich vůli prodali svou nemovitost. Za toto jednání byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 36 měsíců. K závěru o stěžovatelčině vině dospěl soud zejména na základě svědeckých výpovědí a záznamů komunikace mezi realitní kanceláří, stěžovatelkou a poškozenými. Hlavní líčení proběhlo v nepřítomnosti stěžovatelky, která se z jeho účasti řádně a včas neomluvila. Jako nedostatečnou omluvu hodnotil soud zprávu doručenou den před hlavním líčením obhájcem stěžovatelky o tom, že prodělala úraz, kvůli němuž byla přijata do nemocnice, a nemůže se tedy účastnit hlavního líčení. Na dotaz soudu nemocnice sdělila, že stěžovatelku v uvedených dnech chirurgicky neošetřovala. K hlavnímu líčení se bez omluvy nedostavil ani obhájce. Soud proto vycházel ze stěžovatelčiny výpovědi z přípravného řízení, kterou svou vinu popřela.
3. Proti rozsudku obvodního soudu podala stěžovatelka odvolání, z jehož podnětu Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem zrušil rozsudek obvodního soudu ve výroku o trestu a sám znovu odsoudil stěžovatelku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 40 měsíců, a k peněžitému trestu ve výši 20 000 Kč. Městský soud neshledal pochybení v konání hlavního líčení v nepřítomnosti stěžovatelky. Z opatřených lékařských zpráv zjistil, že dne 19. 7. 2021 byla stěžovatelka převezena rychlou záchrannou službou do nemocnice, neboť ji nalezla dcera ležící na zemi. Lékař zjistil akutní intoxikaci alkoholem, otevřenou ránu na ruce (zřejmě od rozbité sklenice), povrchní poranění hlavy a zhmoždění lokte. Stěžovatelka se odmítla podrobit testu na alkohol. Bylo jí doporučeno psychiatrické vyšetření a převaz rány. Z nemocnice byla propuštěna dne 20. 7. 2021 v 00:55 hodin. Následující den, kdy se konalo hlavní líčení, se stěžovatelka ve 23:16 hodin dostavila znovu do nemocnice s bolestí hlavy, byla jí doporučena analgetika, teplo a rehabilitace. Z toho městský soud dovodil, že stěžovatelka nebyla hospitalizována nebo ošetřována v nemocnici v době konání hlavního líčení. Uvedené zdravotní problémy nepovažoval městský soud za bránící stěžovatelce v účasti na hlavním líčení. Následně městský soud poskytl stěžovatelce možnost vypovídat ve veřejném zasedání, čehož obsáhle využila. Její výpověď však neměla žádný vliv na skutkové závěry. Městský soud také pro nadbytečnost zamítl stěžovatelčin důkazní návrh na provedení výslechu svědka, který měl být přítomen jednání mezi ní a poškozenými.
4. Proti rozsudku městského soudu podala stěžovatelka dovolání, které Nejvyšší soud odmítl napadeným usnesením. Obvodní soud neporušil podle Nejvyššího soudu práva stěžovatelky, konal-li hlavní líčení v její nepřítomnosti. Městský soud se touto otázkou řádně zabýval. Nejvyšší soud se s jeho posouzením ztotožnil. Omluva stěžovatelky neobsahovala dostatečný podklad pro závěr, že účast stěžovatelky je znemožněna. Ani z vyžádaných lékařských zpráv neplyne, že by stěžovatelčin zdravotní stav znemožňoval účast na hlavním líčení. Nemožnost hájit účinně svá práva nevyplynula podle Nejvyššího soudu ani ze stěžovatelčiných tvrzení (obsahujících prohlášení, že "nemusela být v nejlepší kondici"). Nadto byla stěžovatelka zastoupena obhájcem. Městský soud dal stěžovatelce možnost vypovídat a vyjádřit se ke všem skutečnostem, čehož velmi podrobně využila. Jde-li o posouzení stěžovatelčiny viny, není podle Nejvyššího soudu mezi obsahem provedených důkazů a závěry soudů nižších stupňů žádný relevantní rozpor.
5. Stěžovatelka namítá, že obvodní soud porušil její ústavní práva tím, že jediné hlavní líčení proběhlo v její nepřítomnosti, ačkoliv se stěžovatelka den před jeho konáním řádně omluvila z důvodů zdravotní indispozice. Den před hlavním líčením byla stěžovatelka ještě dokonce hospitalizována pro poranění hlavy a ruky. U hlavního líčení nebyl přítomen ani obhájce, nebyla tedy zajištěna práva obhajoby. Obvodní soud posuzoval stěžovatelčinu omluvu na základě mylné informace od nemocnice, která soudu sdělila, že stěžovatelku v uvedených dnech neošetřila. Teprve městský soud obdržel opravenou zprávu nemocnice. Jeho následný závěr, že zdravotní stav stěžovatelky umožňoval účast na hlavním líčení, nemá žádný důkazní, a tím méně odborný podklad. Stěžovatelka byla přijata do nemocnice s řezným poraněním ruky a poraněním hlavy po pádu při intoxikaci alkoholem v kombinaci s benzodiazepiny a následně byla po lokální anestezii propuštěna. Z těchto okolností podle stěžovatelky vyplývají důvodné pochybnosti o stěžovatelčině zdravotní způsobilosti účasti na hlavním líčení. Tuto způsobilost je třeba vztáhnout na její aktivní vystupování a hájení práv. Možnost prosté pasivní účasti je nerozhodná. Pokud si soudy k této otázce nevyžádaly zprávu ošetřujícího lékaře (resp. znalecké zkoumání), porušily stěžovatelčina ústavní práva. Toto pochybení nemohlo být podle stěžovatelky napraveno jejím výslechem v odvolacím řízení, neboť v něm již nelze bezprostředně reagovat na vývoj důkazní situace.
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
7. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
8. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uplatnila totožné námitky, které byly předmětem její obhajoby v řízení před obecnými soudy, aniž by konkrétně reflektovala odůvodnění soudů, které se s těmito námitkami obsáhle vypořádaly. Městský i Nejvyšší soud se velmi podrobně zabývaly tím, zda stěžovatelčinu omluvu z hlavního líčení lze považovat za řádnou a zda zjištěné zdravotní problémy měly být důvodem pro konání nového hlavního líčení. Jejich srozumitelným a logickým závěrům nemůže Ústavní soud nic vytknout (viz zejména body 18 až 20 usnesení Nejvyššího soudu).
Oba soudy se otázce ochrany práv stěžovatelky příkladně věnovaly. Ani z ústavní stížnosti nevyplynulo, že stěžovatelčin zdravotní stav znemožňoval její účast u hlavního líčení. K takovému posouzení je příslušný soud a odborné znalecké závěry je povinen si opatřit pouze tehdy, má-li o vlivu zdravotního stavu obžalovaného na schopnost účasti na hlavním líčení pochybnosti. Ty však soud (na rozdíl od stěžovatelky) v dané věci neshledal. Platí přitom zásada, že nevyjdou-li najevo skutečnosti nasvědčující opaku, je každý dospělý jedinec schopen účasti na hlavním líčení.
Skutečnost, že se ho bez omluvy neúčastnil stěžovatelčin obhájce, nemá vliv na hodnocení důvodnosti omluvy stěžovatelky. Vytýkat nelze soudům ani to, že přihlédly ke skutečnosti, že stěžovatelka se účasti na různých druzích soudních jednání "strategicky" vyhýbá dlouhodobě, neboť se jedná při zvažování splnění podmínek pro odročení jednání o relevantní okolnost.
9. Jde-li o stěžovatelčino právo na obhajobu, Ústavní soud se ztotožňuje se závěrem městského a Nejvyššího soudu, že všechny jeho aspekty uplatnila stěžovatelka v odvolacím řízení, přičemž odvolací soud měl možnost, pokud by byly obhajobou předestřené skutečnosti relevantní pro nové posouzení stěžovatelčiny viny, věc vrátit nalézacímu soudu. Žádná taková skutečnost však najevo nevyšla, což městský soud podrobně odůvodnil (viz bod 6 a 8 rozsudku městského soudu). Stěžovatelka tak měla nejen možnost uplatnit svou obhajobu v hlavním líčení, ale i v řízení odvolacím.
10. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
11. O ústavní stížnosti bylo rozhodnuto ve složení III. senátu podle § 9 odst. 6 Rozvrhu práce Ústavního soudu pro rok 2023 (Org. 01/23), neboť funkční období soudce Ludvíka Davida, jako stálého člena III. senátu, skončilo dne 7. 8. 2023.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. srpna 2023
Jiří Zemánek v. r. předseda senátu