Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Františka Brychty, zastoupeného JUDr. Janou Dudovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Kouty 282/67, Brno, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. února 2016 č. j. 18 C 366/2013-102 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. listopadu 2015 č. j. 18 C 366/2013-94a, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení jeho základních práv.
2. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") ze dne 23. 7. 2015 č. j. 18 C 366/2013-71 byla zamítnuta žádost stěžovatele o ustanovení právního zástupce z řad advokátů pro podání dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 5. 3. 2015 č. j. 25 Co 21/2015-66. Toto usnesení bylo potvrzeno usnesením městského soudu ze dne 5. 10. 2015 č. j 25 Co 338/2015-90. Jeho součástí bylo mimo jiné poučení stěžovatele o přípustnosti dovolání za podmínek stanovených v § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů.
3. Dne 2. 11. 2015 stěžovatel u soudu prvního stupně podal žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce ve věci podání dovolání proti uvedenému usnesení městského soudu. Podání bylo rovněž označeno jako dovolání.
4. Usnesením obvodního soudu ze dne 26. 11. 2015 č. j. 18 C 366/2013-94 vydané asistentkou soudce byl stěžovatel vyzván, aby si pro podání dovolání proti rozsudku městského soudu ze dne 5. 3. 2015 č. j. 25 Co 21/2015-66 a proti usnesení městského soudu ze dne 5. 10. 2015 č. j 25 Co 338/2015-90 zvolil zástupcem advokáta, a aby jeho prostřednictvím podal dovolání. Současně byl poučen, že pokud do 30 dnů od doručení výzvy nebude obvodnímu soudu prvního stupně doložena plná moc advokáta a jím sepsané dovolání, bude dovolací řízení zastaveno.
5. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel námitky s tím, že dosud nebylo rozhodnuto o jeho žádosti ze dne 2. 11. 2015, v níž žádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce pro podání dovolání.
6. Usnesením obvodního soudu ze dne 29. 2. 2016 č. j. 18 C 366/2013-102 bylo námitkami napadené usnesení potvrzeno. Obvodní soud v odůvodnění uvedl, že o žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů bylo již pravomocně rozhodnuto, a to usnesením městského soudu ze dne 5. 10. 2015 č. j. 25 Co 338/2015-90, resp. potvrzeným usnesením obvodního soudu ze dne 23. 7. 2015 č. j. 18 C 366/2013-71. Nic na tom podle obvodního soudu nemění ani skutečnost, že stěžovatel následně podal opětovnou žádost, neboť rozhodování o takové žádosti je již nadbytečné.
7. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že obvodní soud napadenými usneseními zasáhl do jeho základních práv, zejména práva na právní pomoc zaručeného čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Z obsahu ústavní stížnosti je současně zřejmé, že stěžovatel tvrdí rovněž zásah do práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny.
8. Stěžovatel postupu obvodnímu soudu zejména vytýká, že nepřihlédl k procesnímu stavu, kdy o dřívější žádosti o ustanovení právního zástupce (ze dne 2. 11. 2015) nebylo dosud rozhodnuto, a že nepřihlédl k jím tvrzené neschopnosti zaplatit soudní poplatky a nést náklady s tím spojené. Stěžovatel rovněž vyjádřil přesvědčení, že objektivní nedostatek finančních prostředků by neměl být překážkou přístupu k soudu tak, jak je tomu v nyní projednávané věci.
9. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Zjistil, že ústavní stížnost byla podána včas a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je osobou oprávněnou k jejímu podání, je zastoupen v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a vyčerpal všechny prostředky, které jí zákon k ochraně jeho práv poskytuje; ústavní stížnost proto byla shledána přípustnou (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
10. Ústavní soud po seznámení s obsahem ústavní stížnosti a napadenými usneseními dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
11. Ústavní soud považuje za nutné připomenout, že právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny je porušeno, pokud je komukoliv upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud soud odmítá jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud zůstává v řízení bez zákonného důvodu nečinný. V této souvislosti Ústavní soud dodává, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není tedy součástí soustavy soudů a nenáleží mu ani výkon dohledu nad jejich rozhodovací činností. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace jsou záležitostí obecných soudů [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 9. 1996 sp. zn. II. ÚS 81/95
(U 22/6 SbNU 575), dostupné na http://nalus.usoud.cz]. Ústavní soud může do jejich činnosti zasáhnout pouze tehdy, pokud právní závěry obecných soudů jsou v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění nevyplývají, nebo pokud porušení některé z norem podústavního práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy), anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. uplatněním přepjatého formalismu při aplikaci práva), zakládá porušení základního práva nebo svobody.
12. Tento závěr však nelze v posuzované věci učinit.
13. Podstatou ústavní stížnosti je jednak tvrzení stěžovatele o nedostatku finančních prostředků na zaplacení soudního poplatku a nákladů s řízením spojených, jednak tvrzení o porušení práva na spravedlivý proces. Ústavní soud uvádí, že mu nepřísluší přezkoumávat majetkové poměry účastníků a naplnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků, resp. ustanovení právního zástupce z řad advokátů, proto se zabýval pouze ústavností postupu a rozhodování o stěžovatelově návrhu na osvobození od soudních poplatků a zejména ustanovení právního zástupce.
14. Obvodní soud v rozhodnutí o námitkách zejména uvedl, že žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce již byla předmětem jeho dřívějšího rozhodnutí, které bylo následně potvrzeno odvolacím soudem. Konkrétně šlo o usnesení odvolacího soudu ze dne 5. 10. 2015 č. j 25 Co 338/2015-90, kterým bylo potvrzeno usnesení obvodního soudu ze dne 23. 7. 2015 č. j. 18 C 366/2013-71 o zamítnutí žádosti stěžovatele o ustanovení právního zástupce z řad advokátů pro podání dovolání proti rozsudku městského soudu ze dne 5.
3. 2015 č. j. 25 Co 21/2015-66. S přihlédnutím k tomuto procesnímu stavu věci Ústavní soud souhlasí se závěrem obvodního soudu, že na uvedeném nemůže nic změnit ani pozdější opětovná žádost stěžovatele, neboť další rozhodování je nadbytečné. V této souvislosti Ústavní soud odkazuje na dřívější rozhodnutí Nejvyššího soudu (zejména usnesení ze dne 8. 4. 2015 ve věci sp. zn. 31 NSCR 9/2015 a usnesení ze dne 26. 8. 2014 sp. zn. 29 NSČR 82/2014; rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz). Ústavní soud zejména souhlasí se závěrem, že postup, jímž by tuto otázku znovu hodnotil obvodní soud, by - nesmyslně - vedl k neukončenému řetězci rozhodnutí o (ne)ustanovení zástupce pro dovolací řízení, jež by ústila jen v potřebu rozhodovat o dalších žádostech o ustanovení zástupce.
Právo stěžovatele na právní pomoc proto nebylo dotčeno.
15. Postupem soudu prvního stupně v projednávané věci nedošlo k zásahu do práv stěžovatele, proto byla jeho ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 6. září 2016
Josef Fiala v. r. předseda senátu