III.ÚS 164/26 ze dne 19. 3. 2026
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti Rudolfy Jindrové, zastoupené JUDr. Janem Langmeierem, advokátem, se sídlem Na Bělidle 997/15, Praha 5, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. října 2025, č. j. 26 C 22/2025-104, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1 jako účastníka řízení a M & M reality holding, a. s., se sídlem Krakovská 583/9, Praha 1, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Stěžovatelka podala žalobu, kterou se proti vedlejší účastnici domáhala zaplacení částky 6 000 Kč s příslušenstvím. Makléř vedlejší účastnice při prohlídce stěžovatelkou spoluvlastněné nemovitosti poškodil vstupní branku, její oprava stála 6 000 Kč.
2. Obvodní soud žalobu zamítl a uložil stěžovatelce povinnost nahradit vedlejší účastnici náklady řízení ve výši 27 760,50 Kč. Vedlejší účastnice není podle soudu v řízení pasivně věcně legitimovaná. Jednání makléře, který branku údajně poškodil, jí totiž nelze v této věci přičítat. Makléř není jejím zaměstnancem, ale samostatným podnikatelem, který s ní spolupracuje na základě dohody a je placen na základě vystavených faktur. Žalovaná částka je zcela zjevně nepřiměřená. Branka je letitá, napadená rzí a již neplnila svou funkci. Ohnutí a následné narovnání části branky proto nemělo na její funkčnost fatální dopad.
II. Argumentace stěžovatelky
3. Stěžovatelka podala ústavní stížnost proti rozhodnutí obvodního soudu. Toto rozhodnutí podle ní porušuje její právo na spravedlivý proces a na procesní rovnost účastníků řízení (čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod).
4. Proti výroku o věci samé stěžovatelka uvedla tyto námitky: a) Soud protiústavně odmítl provést důkazy proto, že je stěžovatelka předložila na DVD a ve formátu MP4. Tímto chybným způsobem přitom postupují i jiné soudy. Stěžovatelka následně na výzvu zaslala soudu přípis se 47 označenými důkazy. Soud však tyto návrhy paušálně zamítl pro nadbytečnost a nijak to neodůvodnil. b) Napadené rozhodnutí je svévolné, jeho odůvodnění je nelogické, chybí mu hodnocení důkazů a tíží ho rozpor mezi důkazy, skutkovými zjištěními a právními závěry.
c) Soud přehlédl, že stěžovatelka podala žalobu nejen kvůli náhradě škody, ale i k předejití újmy, která by mohla vzniknout sousedovi ze strany nepovolaných osob. d) Stěžovatelka nepřičítala poškození branky pouze vedlejší účastnici, protože existovala i možnost, že branku poškodil spoluvlastník stěžovatelčiny nemovitosti. e) Soud nepřípustně domyslel dvě různé námitky za vedlejší účastnici a nepromítl část ústního odůvodnění rozhodnutí do jeho písemného vyhotovení. Protokol o jednání dostatečně nerozlišuje mezi jednotlivými provedenými důkazy.
f) Soud vynesl poučení o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy předčasně, neformuloval ho cíleně a jeho obsah neodpovídal důvodům zamítnutí žaloby.
Otázka pasivní věcné legitimace nebyla předmětem dokazování a závěr o její absenci nemá oporu ve spise a předložených důkazech. g) Soud opřel závěr o technickém stavu branky jen o tvrzení vedlejší účastnice a makléře. Obvodní soud navíc v jiném řízení posoudil její stav opačným způsobem. 5. Proti výroku o náhradě nákladů řízení stěžovatelka neuvedla žádnou námitku. III. Posouzení ústavní stížnosti
6. Ústavní soud je v tomto řízení oprávněn posuzovat pouze to, zda obecný soud svým rozhodnutím nebo postupem neporušil stěžovatelčina ústavně zaručená práva a svobody [čl. 83 Ústavy a § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
7. Ústavní soud posoudil napadené rozhodnutí s ohledem na stěžovatelčiny námitky a dospěl k závěru, že její ústavně zaručená práva a svobody porušeny nebyly.
8. Stěžovatelka podala ústavní stížnost proti rozhodnutí, které zamítlo její žalobu na zaplacení 6 000 Kč s příslušenstvím. Předmětem tohoto sporu je tedy částka, která je z hlediska své výše zcela zjevně bagatelní (např. nálezy sp. zn. IV. ÚS 331/24 , bod 20; III. ÚS 3725/13, body 29 až 33).
9. Tato skutečnost je pro posouzení ústavní stížnosti zásadní. Ústavní soud totiž při hodnocení ústavnosti soudních rozhodnutí dlouhodobě a ustáleně zohledňuje to, jak intenzivně jejich případné vady zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele (např. nálezy sp. zn. III. ÚS 2062/18 , bod 16; I. ÚS 3906/17, body 6 až 7; IV. ÚS 2728/17, bod 30; usnesení sp. zn. III. ÚS 2412/23 , bod 9; I. ÚS 2055/21, bod 5; II. ÚS 1967/21, bod 6).
10. Tento závěr neznamená, že Ústavní soud považuje peněžní částky v bagatelní výši za zanedbatelné nebo bezvýznamné. Nevyhovění nároku na zaplacení bagatelní částky však zpravidla nedosahuje intenzity schopné porušit ústavně zaručená základní práva a svobody. Ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o bagatelních částkách proto Ústavní soud obvykle odmítá jako zjevně neopodstatněné (např. nálezy sp. zn. II. ÚS 65/20 , body 17 až 18; I. ÚS 1707/17, bod 15; IV. ÚS 2728/17, bod 30).
11. Při posouzení bagatelnosti výše sporné částky se přitom nepřihlíží k příslušenství - podobně jako se k němu obecně nepřihlíží při posuzování přípustnosti odvolání a dovolání [např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2668/15 , bod 12; IV. ÚS 803/19; IV. ÚS 3917/18; § 202 odst. 2 a § 238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu].
12. Vyloučení bagatelnosti případu je součástí ustálené judikatury Ústavního soudu a ke stručnému odmítnutí ústavních stížností z důvodu bagatelnosti přistupuje poměrně běžně (např. již usnesení sp. zn. IV. ÚS 342/98 ,
IV. ÚS 185/98 ,
IV. ÚS 59/99 ,
IV. ÚS 126/01 či pozdější nálezy sp. zn. I. ÚS 3143/08 , bod 14,
III. ÚS 137/08 , část III; II. ÚS 1612/09, body 11 až 12; z poslední doby např. usnesení sp. zn. III. ÚS 1164/25 ,
II. ÚS 1550/25 ,
I. ÚS 1744/25 ). 13. Podle rozhodovací praxe Ústavního soudu je zejména na stěžovateli, aby vysvětlil, proč má jeho případ navzdory bagatelní výši předmětu sporu významný ústavněprávní rozměr.
Ten může být dán například tím, že přesahuje jeho vlastní zájmy, že se soud dopustil zvlášť kvalifikovaného ústavněprávního pochybení nebo že je stěžovatel rozhodnutím podstatně dotčen kvůli svým osobním, sociálním, majetkovým či jiným poměrům (např. nálezy sp. zn. IV. ÚS 3502/20 , bod 25; III. ÚS 1866/23, bod 12; usnesení sp. zn. IV. ÚS 1050/24 , bod 6; I. ÚS 844/24, bod 7; IV. ÚS 322/24, bod 10; III. ÚS 1161/14, bod 6).
14. Ačkoli i spor o bagatelní částku může mít zcela výjimečně ústavní přesah, v této věci tomu tak není. Stěžovatelka v ústavní stížnosti zcela opomíjí bagatelnost předmětu svého sporu a neuvádí žádnou zvláštní okolnost, která by mu dodávala potřebný ústavněprávní rozměr. Žádnou takovou okolnost neshledal ani Ústavní soud. Ústavní soud se proto vyjádří ke stěžovatelčině argumentaci jen stručně.
15. Obvodní soud nevyhověl stěžovatelce proto, že podle něj vedlejší účastnice není v daném sporu pasivně věcně legitimovaná. Jednání makléře, který branku údajně poškodil, jí totiž podle soudu nelze v této věci přičítat (bod 6 napadeného rozhodnutí). Ústavní soud nepovažuje tento závěr v této věci za svévolný, formalistický či jinak protiústavní. Stěžovatelka neuvedla žádné argumenty pro závěr, že konkrétní sporné jednání - tedy údajné poškození branky ze strany makléře - je z právního hlediska přičitatelné vedlejší účastnici. I kdyby obvodní soud postupoval v určitém procesním ohledu nevhodně nebo nezákonně, neopodstatňovalo by to zásah Ústavního soudu (např. nálezy sp. zn. IV. ÚS 1374/25 , bod 35; III. ÚS 3466/24, bod 22; III. ÚS 1671/24, bod 26).
IV. Závěr
16. Ústavní soud shrnuje, že napadené rozhodnutí neporušilo stěžovatelčina ústavně zaručená základní práva a svobody. Ústavní soud proto její ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. března 2026 Jan Svatoň v. r. předseda senátu