Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudkyně Veroniky Křesťanové a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, o ústavní stížnosti Ing. Romana Komínka, zastoupeného Mgr. Janem Kocinou, advokátem, se sídlem Malá 43/6, Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. března 2025, č. j. 56 Co 48/2025-107, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a Mgr. Jany Komínkové, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) se stěžovatel domáhá, aby bylo zrušeno v záhlaví označené rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva.
2. Okresní soud Plzeň-město ("okresní soud") rozhodl, že manželství stěžovatele a vedlejší účastnice se rozvádí. Návrh na rozvod podala vedlejší účastnice. Později jej sice vzala zpět, s čímž však nesouhlasil stěžovatel a trval na tom, že manželství je nutno rozvést.
3. Proti rozsudku okresního soudu o rozvodu manželství podal stěžovatel odvolání, které Krajský soud v Plzni ("krajský soud") ústavní stížností napadeným usnesením odmítl jako subjektivně nepřípustné, neboť stěžovateli bylo prvostupňovým soudem plně vyhověno.
4. Stěžovatel obecně uvádí, že došlo k porušení jeho práv "garantovaných Ústavou, Listinou a Úmluvou", přičemž dále cituje znění čl. 1, 2 a 4 Listiny základních práv a svobod.
5. Tvrdí, že před okresním soudem bylo porušeno jeho právo na zákonného soudce, což namítal v odvolání.
6. Toto pochybení krajský soud odmítl napravit tím, že jeho odvolání odmítl. Tvrdí, že zákon (o. s. ř.) nepředpokládá nemožnost podat odvolání, i když je účastníkovi plně vyhověno. Omezit práva je možné pouze na základě zákona, nikoli rozhodnutím soudu.
7. Stěžovatel byl navíc o možnosti podat odvolání okresním soudem poučen. Součástí spisu je též přípis "předložení věci k rozhodnutí o odvolání" krajskému soudu, v němž okresní soud uvádí, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je přípustné a podmínky pro projednání odvolání byly splněny.
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
9. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Výklad jiných než ústavních předpisů jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně na přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení nebo v rozhodnutí jej završujícím nebyla porušena ústavní práva účastníka řízení a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy.
10. Stěžovatel cituje různá ustanovení Listiny, ne vždy garantující subjektivní základní práva, fakticky se však domáhá práva na přístup k soudu.
11. Z přiložených rozhodnutí okresního i krajského soudu je zjevné, že stěžovateli bylo okresním soudem plně vyhověno. Jakkoli vedlejší účastnice vzala návrh na rozvod zpět, stěžovatel se zpětvzetím nesouhlasil, na rozvodu trval, zpětvzetí návrhu vedlejší účastnicí tak okresní soud nepřipustil, rozhodl meritorně a manželství rozvedl. Odmítl-li krajský soud odvolání stěžovatele pro subjektivní nepřípustnost, neboť mu bylo plně vyhověno, nelze mu v tomto nic vytknout.
12. Stěžovateli nelze přisvědčit, že soud postupoval nezákonně, resp. v rozporu s procesními předpisy. Právní předpisy nelze vykládat ryze textualisticky, ale je nutno brát v potaz též jejich teleologický výklad zohledňující účel a smysl konkrétních institutů, v daném případě účel a smysl odvolání.
13. Jak plyne z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu i komentářové literatury, odvolání - proti výroku rozhodnutí soudu prvního stupně - může podat jen ten, komu nebylo takovým rozhodnutím (poměřováno jeho výrokem) plně vyhověno, popřípadě komu byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech a tu lze odstranit zrušením nebo změnou rozhodnutí soudu prvního stupně. Jde o poměření nejpříznivějšího výsledku, který by mohl být odvoláním napadaným rozhodnutím (z pohledu konkrétního výroku) soudem pro takovou osobu založen, a výsledku, který daným rozhodnutím (skutečně) nastal, a o úvahu, zda je takto nastalá ("procesní") újma osoby odstranitelná změnou či zrušením odvoláním napadaného rozhodnutí [srov. Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek, J. a kol., Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, komentář k § 201, bod 29].
14. Stěžovatel ani po výzvě soudu netvrdil konkrétní újmu na právech, kterou by bylo možno změnou či zrušením napadeného rozhodnutí odstranit. Odmítnutí jeho odvolání tak nepředstavuje porušení práva na přístup k soudu.
15. Obecné poučení o možnosti podat odvolání je určené všem účastníkům řízení a nezakládá subjektivní nárok každého z nich na meritorní posouzení odvolání, nejsou-li pro to splněny u daného účastníka podmínky (např. právě subjektivní přípustnost odvolání).
16. Přípis okresního soudu, kterým předkládá věc k odvolání krajskému soudu je informativní a nemůže krajský soud jakkoli zavazovat, neboť by tím byl popřen účel instančního přezkumu nadřízeným soudem. Konečné rozhodnutí o odvolání činí krajský soud.
17. Nad rámec pak Ústavní soud dodává, že jediným důvodem tvrzených vad rozsudku okresního soudu bylo údajné odebrání věci zákonnému soudci, přičemž nahlédnutím do veřejně přístupného rozvrhu práce okresního soudu (51 Spr 1617/2024) Ústavní soud zjistil, že věc rozhodoval soudce rozvrhem práce určený.
18. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. července 2025
Milan Hulmák v. r. předseda senátu