Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové jako soudkyně zpravodajky, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti V. K., zastoupené JUDr. Petrou Langerovou, Ph.D., LL.M., advokátkou, sídlem Schweitzerova 116/28, Olomouc, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 30. dubna 2024, č. j. 70 Co 97/2024-3264, a usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 30. dubna 2024, č. j. 70 Co 68/2024-3261, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, jako účastníka řízení, a F. B. a nezletilé V. B., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Napadenými usneseními potvrdil krajský soud usnesení okresního soudu, kterými okresní soud uložil stěžovatelce pokuty ve výši 10 000 Kč a 50 000 Kč, a to za porušení povinnosti předat nezletilou vedlejšímu účastníkovi (otci) ke styku ve čtvrtek v 16:00 hod. v období od 9. 2. 2023 do 14. 9. 2023 a v období od 21. 9. 2023 do 15. 2. 2024. Usnesení potvrzující uložení pokuty ve výši 10 000 Kč (70 Co 68/2024-3261; dále jen "první rozhodnutí") odůvodnil krajský soud tím, že stěžovatelka nezletilou ke styku s otcem skutečně nepředala.
Nezletilá k otci nechce, avšak toto její přání je projevem silné manipulace stěžovatelky a nevyjadřuje proto svobodnou vůli nezletilé. Navenek stěžovatelka deklaruje snahu umožnit otci kontakt s nezletilou, ale fakticky tento záměr nemá. V nalézacím řízení znalci stěžovatelkou tvrzenou posttraumatickou stresovou poruchu vzniklou dřívějšími zážitky s otcem u nezletilé nediagnostikovali. Obdobně odůvodnil krajský soud i své usnesení potvrzující uložení pokuty ve výši 50 000 Kč (70 Co 97/2024-3264; dále jen "druhé rozhodnutí").
Vyšší pokuta odpovídá tomu, že se jedná o kontinuálně nerealizované styky, které stěžovatelka neumožňovala zcela vědomě (uváděla, že ona ani nezletilá nejsou doma).
2. Stěžovatelka podává proti shora označeným usnesením ústavní stížnost. Tato usnesení podle ní porušují její základní práva podle čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy, čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 10 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
3. Stěžovatelka rekapituluje dosavadní průběh nalézacího řízení a řízení vykonávacího. Nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že její snahy o umožnění styku otce s nezletilou jsou jen formální. Zajištění odborné péče stěžovatelkou lze bezpochyby vnímat jako snahu vedoucí k realizaci styku. I přes odmítavý postoj nezletilé stěžovatelka nezletilou přiměla alespoň k asistovaným stykům, se kterými však otec nesouhlasil. Odmítavý postoj nezletilé se stěžovatelce změnit nedaří, stejně jako se to nedaří psychiatričce a psycholožce nezletilé, které styk s otcem nedoporučují. Nezletilé byla diagnostikována posttraumatická stresová porucha, jejíž příčinnou je jednání otce. Ten její duševní stav bagatelizuje. Stěžovatelka poukazuje na negativní zážitky nezletilé s otcem. Nesprávně obecné soudy uvádí, že negativní postoj vůči otci začala nezletilá zaujímat až v srpnu 2019. Již v době společného soužití měla nezletilá z otce strach. Nezletilá se otce bojí, sama v rámci soudního řízení uvedla, že ji stěžovatelka ke styku s otcem nutí a žádala soud o ukončení jejich kontaktů s otcem. Její beznaděj vyústila dne 5. 10. 2023 hrozbou nezletilé, že skočí z okna. Podle judikatury Ústavního soudu přitom nelze nezletilou ke kontaktu s otcem nutit všemi prostředky. Otec vyvolává další konfliktní situace a stav nezletilé zhoršuje. Informace z opatrovnického řízení otec zveřejňuje v médiích, což má vliv na psychiku nezletilé. Manipulaci nezletilé stěžovatelka odmítá a namítá nesprávnost znaleckého zkoumání v nalézacím řízení. Obecné soudy námitky stěžovatelky ke znaleckému zkoumání nereflektovaly a nezohlednily znalecký posudek pana Fischera a pana Žukova. Posttraumatická stresová poruchy se mohla u nezletilé vyvinout v návaznosti na jednání otce i po znaleckém zkoumání. Obecné soudy neoprávněně stěžovatelce vytýkají, že nezletilou nedoprovodila k brance, kde se měla nezletilá s otcem setkat. Byl to totiž otec, který neustále měnil názor na to, zda má být stěžovatelka u předání přítomna či nikoliv.
4. Uložené pokuty stěžovatelku významně finančně zatěžují, neboť její měsíční čistý příjem činí 31 930 Kč a v současnosti je na rodičovské dovolené a pobírá rodičovský příspěvek ve výši 6 120 Kč měsíčně. Pokuta uložená v rámci výkonu rozhodnutí nemá plnit funkci sankce, jako tomu je v případě stěžovatelky, ale funkci negativní motivace. Ukládáním pokut obecné soudy stěžovatelku nutí, aby porušila svou povinnost rodiče pečovat o zdraví nezletilé, její tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj.
5. Ústavní soud připomíná, že k přezkumu rodinněprávních věcí přistupuje velmi zdrženlivě a do rozhodnutí obecných soudů zasahuje pouze v extrémních případech. Rozhodování v této citlivé oblasti je totiž doménou obecných soudů, které - se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně právní ochrany dětí - mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet zájmy rodičů, ale zejména nezletilých dětí.
6. V ústavní stížnosti stěžovatelka především polemizuje se skutkovými zjištěními krajského soudu, která zpravidla ústavněprávnímu přezkumu nepodléhají [nález sp. zn. I. ÚS 2864/09
(N 101/57 SbNU 305)]. Jinak tomu není ani v této věci, extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými závěry Ústavní soud neshledal. Skutkový závěr krajského soudu, že snaha stěžovatelky umožnit otci kontakt s nezletilou je pouze formální, je dostatečně podložen provedenými důkazy (str. 5 prvního rozhodnutí, bod 6 druhého rozhodnutí). Stejně tak jsou řádně podloženy i skutkové závěry o manipulaci nezletilé stěžovatelkou (str. 4 prvního rozhodnutí, bod 6 druhého rozhodnutí) a neexistenci objektivního důvodu, pro který by se nezletilá s otcem stýkat neměla (bod 20 usnesení krajského soudu o předběžném opatření č. j.
70 Co 395/2022-1386), včetně neexistence posttraumatické stresové poruchy u nezletilé (str. 5 prvního rozhodnutí, bod 6 druhého rozhodnutí). Tvrzení stěžovatelky, že otec zveřejňuje informace o opatrovnickém řízení, což má negativní vliv na nezletilou, není nijak prokázáno, neboť zdroj informací v článku není nikde vyjádřen. Krajský soud dostatečně stěžovatelce vysvětlil, proč nepřihlédl k jí předkládanému znaleckému posudku (bod 20 jeho rozsudku v nalézacím řízení č. j. 70 Co 62/2023-2602). Nic nenasvědčuje tomu, že by znalecké zkoumání provedené panem Smejkalem a paní Rozsívalovou vykazovalo vady.
7. Nepřiléhavé jsou odkazy stěžovatelky na nálezy sp. zn. III. ÚS 3462/14
(N 184/79 SbNU 91) a
sp. zn. II. ÚS 3489/15
(N 71/81 SbNU 253). Jak již krajský soud správně vysvětlil, v dané věci nejde o situaci, kdy by nezletilá otce odmítala na základě svého vlastního svobodně vytvořeného názoru, ale její odmítání otce je důsledkem prokázané masivní manipulace ze strany stěžovatelky (str. 4 prvního rozhodnutí, bod 6 druhého rozhodnutí). V tomto ohledu nelze pominout ani stěžovatelkou původně navrženou vícedenní úpravu styku nezletilé s otcem (návrh dohody předložený stěžovatelkou v roce 2019) v období, kdy měla podle tvrzení stěžovatelky mít nezletilá již z otce strach a odmítat jej.
Rovněž je třeba zdůraznit závěr znalců, že obdobně stěžovatelka postupovala v případě svého syna J. L., jehož biologického otce (kterým není stěžovatel) z života nezletilého zcela eliminovala (bod 22 usnesení krajského soudu o předběžném opatření č. j. 70 Co 395/2022-1386). V kontextu tohoto a dalších krajským soudem učiněných skutkových zjištění je třeba nahlížet na nařčení stěžovatelky vůči otci a na extrémně odmítající postoj nezletilé k otci. Její hrozbu skokem z okna nelze zlehčovat. Na druhou stranu její odmítavý názor není podpořen žádnými objektivními důvody, pro které by nemohla otce vidět ani na jednu hodinu týdně.
Je tak na stěžovatelce, aby využila své výchovné role a nezletilou podporovala ke styku s otcem, který má být nepochybně součástí života nezletilé [nález sp. zn. III. ÚS 2298/15
(N 44/80 SbNU 543)]. Jelikož tak stěžovatelka nečinila a nezletilou v postihovaných obdobích otci ke styku řádně nepředala, bylo uložení obou pokut namístě.
8. Neopodstatněnou je rovněž námitka stěžovatelky, že uložené pokuty jsou vzhledem k jejím majetkovým poměrům nepřiměřené. Je třeba zdůraznit, že obě pokuty se týkaly poměrně dlouhého období, ve kterém styk otce s nezletilou řádně neproběhl. Při měsíčních příjmech stěžovatelky okolo 38 000 Kč měsíčně je v jejích schopnostech zaplatit pokuty vycházejících za daná období na zhruba 5 000 Kč měsíčně.
9. Ústavní soud připomíná, že stěžovatelka může při změně svého přístupu požádat o to, aby peněžní prostředky, které uhradila na pokutách, byly vynaloženy k náhradě nákladů nezletilé (§ 507 z. ř. s.). Je tedy výhradně na ní, zda své dosavadní jednání bude schopna usměrnit v zájmu nezletilé, což je ostatně jedna ze zásadních součástí rodičovské odpovědnosti.
10. S ohledem na uvedené Ústavní soud neshledal v napadených usneseních zásah do ústavních práv stěžovatelky. Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a odmítl ji podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 17. července 2024
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu