Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti Vladimíra Ježe, zastoupeného Mgr. Zdeňkem Machem, advokátem, sídlem Dr. Skaláka 10, Přerov, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 30. ledna 2014 č. j. 40 Co 932/2013-431 a proti usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 24. října 2013 č. j. 29 Nc 763/2007-426, za účasti Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci a Okresního soudu v Přerově, jako účastníků řízení, a 1) Naděždy Horákové a 2) Ivo Zábranského, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
2. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že usnesením okresního soudu ze dne 24. 1. 2013 č. j. 29 Nc 763/2007-386 mu bylo uloženo zaplatit právnímu zástupci vedlejšího účastníka č. 2 odměnu ve výši 171 724,50 Kč. Proti tomuto usnesení podal odvolání, které bylo krajským soudem usnesením ze dne 30. 5. 2013 č. j. 40 Co 195/2013-399 odmítnuto. V odvolání stěžovatel namítal, že okresní soud u jednotlivých úkonů provedených po 1. 1. 2011 nezohlednil ustanovení § 12a zákona (správně má být "vyhlášky") č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, neboť toto ustanovení sazbu mimosmluvní odměny podle § 7 za úkony právních služeb ustanoveného zástupce v občanském soudním řízení nebo ustanoveného opatrovníka v občanském soudním řízení snižovalo o 30%. Podle odůvodnění krajského soudu může odvolání podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Dle krajského soudu rozhodnutím okresního soudu v projednávané věci stěžovateli žádná újma nevznikla, neboť tímto rozhodnutím bylo rozhodováno o odměně a náhradě hotových výdajů v souladu s ustanovením § 140 odst. 2 občanského soudního řádu, a to ve vztahu mezi státem a ustanoveným advokátem.
3. Dále stěžovatel informoval, že usnesením okresního soudu ze dne 24. 10. 2013 č. j. 29 Nc 763/2007-426 bylo rozhodnuto, že je povinen zaplatit státu na nákladech vedlejší účastnice č. 1 částku ve výši 166 770,67 Kč a na nákladech vedlejšího účastníka č. 2 částku ve výši 171 724 Kč. Proti tomuto usnesení podal odvolání proti oběma výrokům s tím, že opět namítal nesoulad usnesení okresního soudu s advokátním tarifem, shodně jako v předchozím odvolání. Krajský soud usnesením ze dne 30. 1. 2014 č. j. 40 Co 932/2013-431 usnesení okresního soudu potvrdil s odůvodněním, že o této věci již bylo usnesením okresního soudu ze dne 24. 1. 2013 č. j. 29 Nc 763/2007-386 pravomocně rozhodnuto. Výše odměny a hotových výdajů zástupce povinného tedy dle krajského soudu nemůže být předmětem jeho přezkumu.
4. Stěžovatel tvrdí, že byl postupem krajského soudu zkrácen na svých právech. Na základě usnesení je povinen zaplatit státu na nákladech povinných celkově částku 338 494,67 Kč, což se ho dotýká a vzniká mu tím újma. Krajský soud se ani v prvním, ani ve druhém případě nezabýval odvoláními věcně, ani v jednom z případů se nezabýval jeho oprávněnými námitkami týkajícími se ustanovení § 12a advokátního tarifu. Je přesvědčen, že mu postupem krajského soudu bylo odepřeno právo na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), a to právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
9. Proces interpretace a aplikace tzv. podústavního práva bývá stižen takovouto vadou zpravidla tehdy, jestliže obecné soudy nezohlední správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska spravedlivého procesu - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů (nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 , N 148/46 SbNU 471).
10. Z tohoto důvodu přezkoumal Ústavní soud napadená usnesení obecných soudů z hlediska argumentů stěžovatele a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Je notorietou, že jedním z principů právního státu je vázanost pravomocnými rozhodnutími. Jestliže v dané věci bylo odvolání stěžovatele odmítnuto s argumentem, že jeho odvolací námitka směrující do zpochybnění výše odměny ustanoveného zástupce vedlejšího účastníka 2) neobstojí, neboť o této výši bylo již pravomocně rozhodnuto usnesením okresního soudu, nemohlo usnesením krajského soudu dojít k zásahu do práva na spravedlivý proces, resp. do práva na soudní ochranu (bod 4., i.f.). K tomu Ústavní soud dodává, že stěžovatel mohl brojit proti nesprávnému výpočtu nákladů v usnesení krajského soudu ze dne 30. 5. 2013 40 C 195/2013-399 dalšími vhodnými procesními prostředky (včetně ústavní stížnosti).
11. Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, byla jeho ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. února 2016
Josef Fiala v. r. předseda senátu