Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové jako soudkyně zpravodajky, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti Ch. V., zastoupené Mgr. Petrem Karhanem, advokátem, se sídlem Anny Rybníčkové 2613/5, Praha 5, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. dubna 2024, č. j. 20 Co 65/2024-578, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 18. ledna 2024, č. j. 0 Nc 29008/2022-480, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a L. T. a nezletilé V. T., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud svěřil nezletilou do střídavé péče rodičů s týdenním intervalem střídání, upravil péči rodičů o nezletilou o prázdninách, stanovil předběžnou vykonatelnost výroku o péči, uložil otci platit výživné na nezletilou ve výši 5 000 Kč měsíčně, stěžovatelce uložil platit výživné na nezletilou ve výši 2 000 Kč měsíčně a zamítl návrh stěžovatelky na úpravu péče, výživy a styku. Svěření nezletilé do střídavé péče rodičů odůvodnil obvodní soud tím, že oba rodiče jsou schopni o nezletilou řádně pečovat a oba o to mají zájem. Výživné rodičů stanovil obvodní soud ve výši odpovídající 14 % jejich příjmů.
2. K odvolání obou rodičů městský soud rozsudek obvodního soudu změnil tak, že upravil jinak péči rodičů o nezletilou o jarních a velikonočních prázdninách a místo předávání nezletilé v případě nemoci, uložil otci platit výživné na nezletilou v období od 1. 2. 2022 do 31. 3. 2023 ve výši 5 000 Kč měsíčně, v období od 1. 4. 2023 do 30. 11. 2023 ve výši 6 000 Kč měsíčně a v období od 1. 12. 2023 ve výši 3 000 Kč měsíčně a uložil otci zaplatit nedoplatek na výživném. Ve zbytku rozsudek obvodního soudu potvrdil. Se závěry obvodního soudu se městský soud ve většině ztotožnil a poukázal na nevhodné chování stěžovatelky a její rodiny před mateřskou školou, kterou nezletilá navštěvuje, v době péče otce. Výši výživného placeného otcem městský soud změnil s ohledem na doplnění skutkových zjištění ohledně majetkových poměrů otce a podíl faktické péče otce o nezletilou.
3. Stěžovatelka podává proti shora označeným rozsudkům ústavní stížnost. Tyto rozsudky podle ní porušují její základní práva podle čl. 3, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
4. Stěžovatelka se domnívá, že byla v řízení diskriminována pro svůj ukrajinský původ. Namítá, že otec nemá o nezletilou skutečný zájem. Střídavé péči rodičů o nezletilou brání následující skutečnosti: otec bez varování opustil nezletilou a rodinnou domácnost; v době společného soužití o nezletilou osobně nepečoval, pouze chodil do zaměstnání; nesouhlasil s umístěním nezletilé do školského zařízení; při odchodu ze společné domácnosti odnesl hračky nezletilé; po opuštění rodinné domácnosti řešil především svá majetková práva; při rozhovoru s kolizním opatrovníkem řešil namísto poměrů nezletilé své majetkové záležitosti; vyvinul tlak na stěžovatelku požadavkem na střídavou péči; prodává byt, ve kterém nezletilá bydlí; mění svůj názor v návrhu na formu péče; nezajistil doporučená vyšetření pro nezletilou; osobní péči o nezletilou zajišťuje namísto stěžovatele jeho matka; nerespektuje zájmy nezletilé; nedostatečně se stěžovatelkou komunikuje; není schopen a ochoten zajistit, aby nezletilá uměla ukrajinsky i česky; k výchově nezletilé není způsobilý.
Nezletilá je zvyklá na výlučnou péči stěžovatelky a kontakt s bratrancem a babičkou ze strany stěžovatelky, který otec není schopen zajistit. Oproti tomu na styk s matkou otce a otčímem nezletilá zvyklá není. Nezletilá má poruchu autistického spektra a změny související se střídavou péčí jsou pro ni stresující. Městský soud vývojové poruchy nezletilé a fixaci nezletilé na stěžovatelku bagatelizuje. Stěžovatelka dále odmítá nařčení městského soudu, že spolu se svou rodinou sleduje nezletilou před školkou.
Obecné soudy nezkoumaly názor nezletilé. Obvodní soud řádně neodůvodnil zamítnutí návrhů matky na doplnění dokazování. Kolizní opatrovník nehájil v řízení zájem nezletilé.
5. Ústavní soud připomíná, že k přezkumu rodinněprávních věcí přistupuje velmi zdrženlivě a do rozhodnutí obecných soudů zasahuje pouze v extrémních případech. Rozhodování v této citlivé oblasti je totiž doménou obecných soudů, které - se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně právní ochrany dětí - mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet zájmy rodičů, ale zejména nezletilých dětí.
6. V posuzované věci oba soudy svá rozhodnutí řádně odůvodnily. Obvodní soud stěžovatelce vysvětlil, proč je pro nezletilou, která trpí vývojovou poruchou, lepší předvídatelné střídání po týdnu než nepravidelné střídání v rámci širokého styku (bod 80 rozsudku obvodního soudu). Městský soud odpověděl stěžovatelce na většinu zbylých námitek vznesených v ústavní stížnosti, včetně stěžovatelkou tvrzené fixace nezletilé na ni (body 11 a 12 rozsudku městského soudu). Ústavní soud se s argumentací obecných soudů ztotožňuje a nepovažuje za účelné ji znovu opakovat.
V dané věci je podstatné, že oba rodiče jsou schopni se o nezletilou postarat, mají o ni zájem a k oběma rodičům má nezletilá zdravý vztah. Stěžovatelka se svými námitkami v ústavní stížnosti snaží zpochybnit výchovné schopnosti otce a jeho zájem o nezletilou. Těmto tvrzením však nesvědčí žádný z provedených důkazů. Je to naopak stěžovatelka, která podle provedeného dokazování nerespektuje otce jako druhého rodiče, čímž snižuje své rodičovské kompetence.
7. Stěžovatelku žádný z obecných soudů nediskriminoval. Oba soudy zachovaly vůči oběma rodičům rovný přístup, čemuž odpovídá i rozhodnutí o rovnoměrné střídavé péči rodičů. V době rozhodování městského soudu byla nezletilá ve věku čtyři a půl roku a obecné soudy nepochybily, pokud její vztah k oběma rodičům zjišťovaly nepřímo zprávou mateřské školky nezletilé a kolizního opatrovníka. Nic nenasvědčuje tomu, že by kolizní opatrovník v řízení nezletilou zastupoval nedostatečně. Námitka stěžovatelky k neodůvodnění neprovedení jí navržených důkazů zůstala pouze v obecné rovině, stěžovatelka ji nijak nekonkretizovala (uvedla pouze "některé z návrhů").
8. S ohledem na uvedené Ústavní soud neshledal v napadených rozsudcích zásah do ústavních práv stěžovatelky. Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a odmítl ji podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. července 2024
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu