Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudce Radovana Suchánka a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti obchodní společnosti Brentwood, s. r. o., sídlem náměstí 28. října 1104/17, Brno, zastoupené Mgr. Davidem Heydukem, advokátem, sídlem Jaselská 206/27, Brno, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. dubna 2023 č. j. 8 As 163/2021-59 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2021 č. j. 9 A 177/2018-47, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a 1) Úřadu průmyslového vlastnictví, sídlem Antonína Čermáka 1057/2a, Praha 6 - Bubeneč, a 2) České obuvnické a kožedělné asociace, sídlem třída Tomáše Bati 5267, Zlín, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na účinné opravné prostředky podle čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), zásada rovnosti účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a rovněž byla poškozena na svých právech ve smyslu čl. 47 Listiny základních práv EU.
2. Druhá vedlejší účastnice řízení (v soudním řízení vystupující jako osoba zúčastněná na řízení) podala námitky proti zápisu ochranné známky stěžovatelky (v soudním řízení vystupující jako žalobkyně) do rejstříku ochranných známek ve vyobrazení uvedeném v napadených rozhodnutích, a to z důvodů podle § 7 odst. 1 písm. a), b) a k) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách). Námitky podala na základě tvrzení, že je uživatelkou zapsané ochranné známky vyobrazené rovněž v napadených rozhodnutích. První vedlejší účastník řízení (v soudním řízení vystupující jako žalovaný) rozhodnutím ze dne 15. 5. 2017 č. j. O-525387/D16034104/2016/ÚPV námitkám podaným podle § 7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných známkách vyhověl a přihlášku napadené ochranné známky zamítl. Proti rozhodnutí prvního vedlejšího účastníka řízení podala stěžovatelka rozklad, který jeho předseda rozhodnutím ze dne 18. 6. 2018 č. j. O-525387/D17058332/2017/ÚPV zamítl a rozhodnutí potvrdil.
3. Žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí předsedy prvního vedlejšího účastníka řízení Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 29. 4. 2021 č. j. 9 A 177/2018-47 zamítl. Městský soud se ztotožnil se závěrem správních orgánů, že stěžovatelka nebyla v dobré víře při podání přihlášky napadené ochranné známky. Městský soud souhlasil s tím, že porovnávaná označení obsahují shodný motiv, tj. vyobrazení stejného živočišného druhu, které je navíc u přihlašovaného označení doplněno slovním popisem "ŽIRAFKA". Nelze proto vyloučit asociaci mezi nimi. Správní orgány důvodně uvedly, že napadená ochranná známka je natolik podobná namítaným ochranným známkám, že její přihlášení by druhá vedlejší účastnice řízení mohla pociťovat jako zásah do svých starších práv. Městský soud zároveň konstatoval, že pro účely § 7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných známkách není rozhodné, pro jaké výrobky a služby je ochranná známka přihlašována.
4. Následnou kasační stížnost stěžovatelky Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 26. 4. 2023 č. j. 8 As 163/2021-59 odmítl jako nepřípustnou ve smyslu § 104 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s."). Kasační námitky posoudil jako nepřípustné, a to buď z důvodu, že je stěžovatelka neuplatnila v řízení před městským soudem, přestože tak učinit mohla, nebo protože se míjely s rozhodovacími důvody městského soudu. K tomu uvedl, že aby mohla stěžovatelka závěry městského soudu v kasační stížnosti relevantně zpochybňovat, musela by namítat, proč je i pro účely § 7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných známkách rozhodné, pro jaké výrobky a služby je ochranná známka přihlašována, a proč má i přes závěry městského soudu za to, že se první vedlejší účastník řízení nedostatečně vypořádal s otázkou dobré víry stěžovatelky a že druhá vedlejší účastnice řízení neprokázala, že by stěžovatelce jejím přihlášením vznikla jakákoliv nespravedlivá výhoda a že by současně došlo k zásahu do jejích práv.
Zároveň by musela zpochybnit závěr předsedy prvního vedlejšího účastníka řízení, se kterým se městský soud ztotožnil, podle kterého stěžovatelka může těžit z rozlišovací způsobilosti namítané ochranné známky i ve vztahu k jiným výrobkům, tedy nejen k obuvi. To však stěžovatelka neučinila a naopak v kasační stížnosti rozhojnila svou argumentaci o nové důvody, které však neuplatnila v řízení před městským soudem, ač tak učinit mohla (§ 104 odst. 4 s. ř. s.).
5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení svých shora uvedených ústavně zaručených práv. Poukazuje na to, že ačkoliv Nejvyšší správní soud konstatoval celou řadu pochybení v rozhodnutích prvního vedlejšího účastníka řízení (viz bod 14 usnesení Nejvyššího správního soudu), přesto byla její kasační stížnost odmítnuta, neboť se měla opírat o jiné důvody, než které byly uplatněny v žalobě. S tímto názorem Nejvyššího správního soudu nesouhlasí, neboť důvody uvedené v kasační stížnosti byly nosnou kostrou celého předchozího řízení. K porušení práva na spravedlivý proces a zásady rovnosti stran došlo také tím, že městský soud nepodložená tvrzení prvního vedlejšího účastníka řízení přejal jako rozhodný argument do svého rozsudku.
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
7. Ústavní soud předesílá, že není součástí soustavy soudů [čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
8. Stěžovatelka brojí proti rozhodnutím, jimiž nebylo vyhověno její správní žalobě proti zamítnutí přihlášky zápisu její ochranné známky. Její argumentace obsažená v ústavní stížnosti je ovšem stručná a pouze obecná. Stěžovatelka totiž neuvádí žádné konkrétní pochybení, jehož se měly městský soud a Nejvyšší správní soud dopustit. Z pouhého blíže nikterak nerozvedeného tvrzení, že "důvody uvedené v kasační stížnosti byly nosnou kostrou celého předchozího řízení", pročež Nejvyšší správní soud pochybil, pokud kasační stížnost odmítnul, nelze vysledovat žádný relevantní argument, který by mohl přimět Ústavní soud k zásahu.
9. Stěžovatelka se navíc mýlí, pokud uvádí, že Nejvyšší správní soud poukazoval na celou řadu pochybení prvního vedlejšího účastníka řízení. Nejvyšší správní soud ve stěžovatelkou zmiňovaném bodě 14 usnesení pouze reprodukoval námitky samotné stěžovatelky uplatněné v žalobě, aby je mohl dát do kontextu s námitkami, na nichž stavěla stěžovatelka svoji kasační stížnost. Jejich vzájemným porovnáním v napadeném usnesení podrobně rozebraným pak dospěl k závěru, že kasační námitky jsou ve smyslu § 104 odst. 4 s.
ř. s. z důvodu jejich neuplatnění v řízení před městským soudem nepřípustné (viz body 18 až 22), resp. míjí se s rozhodovacími důvody městského soudu (viz bod 23 a 26). Rovněž námitka, že městský soud převzal do svého rozsudku nepodložená tvrzení prvního vedlejšího účastníka řízení jako rozhodný argument, trpí deficitem obecnosti. Ostatně v obdobném duchu se k této námitce vyjádřil i Nejvyšší správní soud, přičemž zdůraznil, že není jeho úkolem domýšlet za stěžovatelku její argumentaci (viz bod 25).
I další námitky pak byly natolik obecné, že nešlo o projednatelný kasační bod (srov. § 106 odst. 1 s. ř. s.). Ústavní soud tak uzavírá, že v odmítnutí kasační stížnosti nelze spatřovat pochybení Nejvyššího správního soudu, tím méně pak porušení základních práv stěžovatelky.
10. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. srpna 2023
Jiří Zemánek v. r. předseda senátu