Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti ZEROPOINT s. r. o., sídlem Legionářská 728, Židlochovice, zastoupené JUDr. Zuzanou Pechtorovou, advokátkou, sídlem Dřevařská 855/12, Brno, proti rozhodnutí ministra spravedlnosti č. j. MSP-57/2024-ODKA-ROZ/3 ze dne 19. listopadu 2024 "ve spojení s rozhodnutím Ministerstva spravedlnosti č. j. MSP-18/2023-ODSK-VTS/17 ze dne 5. února 2024", za účasti Ministerstva spravedlnosti, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí; tvrdí, že jím byla zkrácena na svých právech, neboť jí bylo jako oprávněné osobě upřeno právo domáhat se náhrady škody z peněžních prostředků z majetkových sankcí postupem podle zákona č. 59/2017 Sb., o použití peněžních prostředků z majetkových trestních sankcí uložených v trestním řízení a o změně některých zákonů.
2. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou a řádně zastoupenou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný.
3. Ústavní soud však zjistil, že ústavní stížnost je nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva, když nepodala proti napadenému rozhodnutí správní žalobu.
4. Ve správním soudnictví platí princip "generální klauzule", který znamená, že jsou správními soudy přezkoumatelná všechna rozhodnutí správního orgánu, pokud to buď soudní řád správní, nebo zvláštní zákony nestanoví. Tyto výluky, které představují pouze výjimky z principu obecného přezkumu, v nyní posuzované věci dány nebyly. To, že správní soudy přezkoumávají rozhodnutí správních orgánů o žádostech o uspokojení majetkového nároku podle zákona č. 59/2017 Sb., plyne např. z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci vedené pod sp. zn. 2 As 15/2024.
5. Nesouhlasila-li tedy stěžovatelka s rozhodnutím ministra spravedlnosti, mohla se ochrany svého práva domáhat podáním žaloby podle § 65 a násl. soudního řádu správního.
6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že v napadeném rozhodnutí byla poučena, že se proti němu nelze odvolat. To však neznamená, že jej nelze napadnout správní žalobou. Ze správního řádu nevyplývá, že by měl odvolací správní orgán v rozhodnutí o možnosti podat správní žalobu podle § 65 a násl. soudního řádu správního účastníky řízení poučovat (srovnej např. rozsudek č. j. 1 As 49/2016-14 ze dne 14. prosince 2016). Z judikatury správních soudů plyne, že takovou povinnost nelze dovodit ani z § 68 odst. 1, 5 a 6 správního řádu. Důvodem je skutečnost, že správní žaloba není odvoláním ani jiným opravným prostředkem proti rozhodnutí správního orgánu, nýbrž samostatnou formou ochrany veřejných subjektivních práv a vnější (nikoli vnitřní) kontrolou zákonnosti veřejné správy.
7. Závěry, že není pochybením správního orgánu, pokud účastníka nepoučí o možnosti podat správní žalobu, aproboval ve své judikatuře také Ústavní soud, a to např. v usnesení sp. zn. I. ÚS 650/05 ze dne 29. května 2006 a sp. zn. III. ÚS 1286/13 ze dne 30. ledna 2014.
8. Nepodala-li tedy stěžovatelka správní žalobu, nevyčerpala všechny dostupné procesní prostředky k ochraně práva podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, za které je v této věci nutno považovat správní žalobu a případně navazující kasační stížnost.
9. Stěžovatelka netvrdila, že by měl Ústavní soud výjimečně ústavní stížnost, navzdory její nepřípustnosti, projednat na základě § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu (pro její význam podstatně přesahující vlastní zájmy stěžovatelky či pro značné průtahy v řízení, v jehož rámci bylo napadené rozhodnutí vydáno). Takové důvody neshledal ani Ústavní soud.
10. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 27. ledna 2025
Veronika Křesťanová v. r. soudkyně zpravodajka