Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele Z. J., zastoupeného JUDr. Jiřím Novákem, advokátem, sídlem T. G. Masaryka 11, Přerov, proti usnesení Mgr. Jana Valenty, soudního exekutora, sídlem Dr. Milady Horákové 496/27, Olomouc ze dne 26. ledna 2018 č. j. 196 EX 5860/08-676 ve znění opravného usnesení ze dne 26. ledna 2018 č. j. 196 EX 5860/08-677, usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 25. června 2019 č. j. 60 Co 70/2018-936 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. listopadu 2019 sp. zn. 20 Cdo 3529/2019, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně a Mgr. Jana Valenty, soudního exekutora, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 6 odst. 1, čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 12 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí zrušil.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel byl v trestním řízení shledán vinným organizátorstvím trestného činu úvěrového podvodu podle § 10 odst. 1 písm. a) k § 250b odst. 1 a 5 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění zákona č. 265/2001 Sb., za což mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v délce trvání pěti let, trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech, včetně jejich zastupování na základě plné moci v trvání pěti let, a dále byl zavázán společně s druhým obžalovaným J. P., aby společně a nerozdílně zaplatili poškozené obchodní společnosti AB-Credit a. s., náhradu škody ve výši 17 000 000 Kč. Poškozenou společností bylo následně zahájeno exekučním řízení vedené k vymožení uvedeného exekučního titulu, které běží od roku 2008.
3. Dne 25. 1. 2018 manželka stěžovatele (povinného) navrhla částečné zastavení a odklad exekuce s odůvodněním, že vymáhaný dluh je výlučným dluhem stěžovatele a nemovitosti, které měly být v rámci exekuce následující den draženy, jsou jejím výlučným majetkem. Dne 26. 1. 2018 podala manželka stěžovatele vylučovací žalobu ohledně předmětných nemovitostí. Vylučovací žalobu následně podal i stěžovatel.
4. Rovněž dne 26. 1. 2018 byl napadeným usnesením Mgr. Jana Valenty, soudního exekutora, sídlem Dr. Milady Horákové 496/27, Olomouc (dále jen "soudní exekutor") ze dne 26. 1. 2018 č. j. 196 EX 5860/08-676, ve znění opravného usnesení ze dne 26. 1. 2018 č. j. 196 EX 5860/08-677, vydražitelce AMBRA UH s. r. o. udělen příklep v dražbě v jeho výroku blíže označených dražených nemovitostech ve společném jmění stěžovatele a jeho manželky za nejvyšší podání 3 726 000 Kč.
5. Stěžovatel následně podal odvolání proti usnesení soudního exekutora s tím, že vzhledem k uplatněným podáním byla dána překážka konání dražby.
6. Řízení o vylučovací žalobě stěžovatelovy manželky bylo usnesením Okresního soudu ve Zlíně (dále jen "okresní soud") ze dne 15. 3. 2018 č. j. 46 C 24/2018-71 zastaveno z důvodu překážky věci rozhodnuté. Vylučovací žaloba stěžovatele byla zamítnuta rozsudkem téhož soudu ze dne 21. 3. 2018 č. j. 41 C 23/2018-45 s tím, stěžovatel nebyl aktivně legitimován k jejímu podání.
7. Usnesením Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně (dále jen "krajský soud") ze dne 25. 6. 2019 č. j. 60 Co 70/2018-936 bylo o stěžovatelovu odvolání rozhodnuto tak, že usnesení soudního exekutora bylo potvrzeno.
8. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2019 sp. zn. 20 Cdo 3529/2019 bylo stěžovatelovo dovolání proti usnesení krajského soudu odmítnuto s tím, že je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
9. Stěžovatel uvádí, že soudní exekutor přistoupil k dražbě navzdory tomu, že věděl o vznesených podáních stěžovatele, respektive jeho manželky, s odůvodněním, že zastavení exekuce by nebylo důvodné. S tím však stěžovatel nemůže souhlasit, když dle § 336i odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění, platí, že bylo-li zjištěno, že byla podána žaloba na vyloučení prodávané nemovité věci z výkonu rozhodnutí (§ 267), soud dražební jednání odročí až do pravomocného rozhodnutí o žalobě. Postup soudního exekutora přitom měl závažné následky, zasahující do práv stěžovatele, když se jím celá jeho rodina ocitla bez střechy nad hlavou.
10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, přičemž stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
11. Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83 a čl. 90 až 92 Ústavy). Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a použití jiných než ústavních předpisů jsou záležitostí obecných soudů.
Je jejich úlohou, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro použití toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je na místě toliko v případě nejzávažnějších pochybení představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak kdyby závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle. To však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.
12. Ustanovení § 336i odst. 1 o. s. ř. vskutku stanoví, že bylo-li zjištěno, že byla podána žaloba na vyloučení prodávané nemovité věci z výkonu rozhodnutí (§ 267), soud dražební jednání odročí až do pravomocného rozhodnutí o žalobě. Praxe nicméně dovodila, že toto ustanovení nelze použít v případě zjevně neopodstatněné vylučovací žaloby, neboť je-li zřejmé, že žalobě nemůže být vyhověno, představovalo by odročení jednání jen nedůvodný průtah v provedení výkonu rozhodnutí. Ústavní soud se ztotožňuje s komentářovou literaturou, že opačný výklad není možný, neboť by ve svém důsledku znamenal, že dražební jednání by se nemuselo uskutečnit nikdy (viz MÁDR, J. in JIRSA, J. a kol: Občanské soudní řízení, soudcovský komentář; Praha, Wolters Kluwer, 2013; citováno dle informačního systému ASPI, § 336i).
13. Tento závěr nutno bezpochyby uplatnit právě i na stěžovatelovu věc, když stěžovatel žádá, aby byla přisouzena relevance podáním, která měla obstrukční charakter, respektive zcela zjevně neměla naději na úspěch, jak ostatně dokládá výsledek řízení o podaných žalobách, kdy jedné nebylo vyhověno pro překážku věci rozhodnuté a druhé pro absenci aktivní legitimace. I stěžovatelova ústavní stížnost se jeví být sledující shodné cíle, totiž obstrukce bránící naplnění smyslu exekučního řízení, které je přitom vedeno k výkonu řádně vydaného exekučního titulu. K takovým záměrům však bezpochyby institut ústavní stížnosti sloužit nemá, a stěží by tedy bylo možno podanou stížnost považovat za důvodnou.
13. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. listopadu 2020
Jiří Zemánek v.r. předseda senátu