Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové jako soudkyně zpravodajky, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti V. F., zastoupené JUDr. Klárou Alžbětou Samkovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem Španělská 742/6, Praha 2, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. března 2024, č. j. 53 Co 26/2024-1019, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 15. září 2023, č. j. 41 P 41/2020-961, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, a J. F., nezletilé A. F. a nezletilého P. F., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Napadeným rozsudkem obvodní soud svěřil nezletilé do péče otce, upravil běžný styk stěžovatelky s nezletilými od středy sudého týdne do pondělí lichého týdne, upravil prázdninový styk stěžovatelky s nezletilými, uložil stěžovatelce platit výživné na oba nezletilé a zaplatit dluh na výživném, zamítl návrh na zrušení soudního dohledu nad výchovou nezletilých, konstatoval změnu výroku I rozsudku ze dne 11. 8. 2022, č. j. 41 P 41/2020-429, a stanovil předběžnou vykonatelnost výroků o péči a styku. Rozhodnutí o péči a styku odůvodnil obvodní soud tím, že oba rodiče jsou schopni o nezletilé pečovat, nezletilí si však přejí být v péči otce a se stěžovatelkou se pouze vídat. Styk stěžovatelky s nezletilými však obvodní soud neomezil tak, jak si přáli nezletilí, ale zachoval širší styk.
2. Stěžovatelka napadla rozsudek obvodního soudu odvoláním, které následně vzala částečně zpět, a odvolávala se pouze do výroků o výživném. Městský soud napadeným rozsudkem rozhodl o neúčinnosti zpětvzetí odvolání, rozsudek obvodního soudu změnil tak, že běžný styk stěžovatelky s nezletilými upravil na každý sudý týden od pátku do neděle, uložil stěžovatelce platit výživné pro nezletilou A. ve výši 4 200 Kč měsíčně a pro nezletilého P. ve výši 3 800 Kč měsíčně a zaplatit dluh na výživném. Ve zbytku rozsudek obvodního soudu potvrdil. Po doplnění dokazování městský soud shledal, že stěžovatelka výrazně snižuje své rodičovské kompetence tím, že nezletilé fyzicky trestá, pokouší se je manipulovat, citově je vydírá a není schopna zajistit jejich řádné vzdělávání. Z toho důvodu je nutné její styk s nezletilými zúžit.
3. Stěžovatelka podává proti shora označeným usnesením ústavní stížnost. Tato usnesení podle ní porušují její základní práva podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod, čl. 3 odst. 1, čl. 9 odst. 3 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
4. Stěžovatelka rekapituluje dosavadní průběh řízení. Nesouhlasí s tím, že městský soud rozhodl o neúčinnosti jejího částečného zpětvzetí odvolání. Tento postup zákon neumožňuje, neboť § 15 z. ř. s. se vztahuje pouze na zpětvzetí návrhů na zahájení řízení, nikoliv na zpětvzetí odvolání. Rozsudek městského soudu byl pro stěžovatelku překvapivý. Ačkoliv městský soud vycházel převážně z důkazů provedených před obvodním soudem, dospěl ke zcela odlišným skutkovým závěrům. Stěžovatelka po celou dobu řízení upozorňovala na skutečnost, že otec nezletilé vůči ní manipuluje a snaží se ji z péče o nezletilé zcela vyloučit. Rovněž upozornila na riziko syndromu zavrženého rodiče.
5. Stěžovatelka dále nesouhlasí se skutkovými zjištěními městského soudu. Není pravdou, že by zanedbávala školní docházku nezletilých. Tato skutečnost byla vyvrácena zprávou základní školy, ze které plyne, že k absenci dětí bez omluvy v době styku se stěžovatelkou již nedochází. Městský soud naopak nezohlednil zanedbávání školní docházky nezletilých při péči otce. Otcem tvrzené odmítání stěžovatelky nezletilými vyvrací událost za přítomnosti Policie ČR, při které nezletilí chtěli ke stěžovatelce, jakož i zprávy Area Fausta o proběhlých asistovaných stycích nezletilých se stěžovatelkou. Tvrzení otce, podle něhož stěžovatelka nezletilého trestala tím, že musel spát na zemi, neodpovídá sdělení nezletilého, který uvedl, že na zemi spal proto, že nechtěl ničit pohovku. Ze znaleckého posudku zpracovaného v rámci předchozího rozhodování ve věci nezletilých nevyplynulo, že by nezletilí stěžovatelku odmítali, naopak ji před otcem upřednostňovali. Vzhledem k nízkému věku nezletilých neměly obecné soudy vycházet pouze z jejich přání, ale měly nechat zpracovat i znalecký posudek za účelem zjištění možné manipulace s nimi. Otec nyní stěžovatelce nezletilé odmítá předávat.
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona o Ústavním soudu. Dospěl k závěru, že v části, která směřuje proti výrokům II až V, části výroku VI a výroku X rozsudku obvodního soudu, které následně změnil městský soud, není Ústavní soud k projednání ústavní stížnosti příslušný, neboť nemůže přezkoumávat a rušit rozhodnutí, které bylo změněno.
7. Ve zbývajícím rozsahu byla ústavní stížnost podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu). Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné prostředky k ochraně svých práv.
8. Ústavní soud připomíná, že k přezkumu rodinněprávních věcí přistupuje zdrženlivě a do rozhodnutí obecných soudů zasahuje pouze v extrémních případech. Rozhodování v této citlivé oblasti je doménou obecných soudů, které - se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně právní ochrany dětí - mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet zájmy rodičů, ale zejména nezletilých dětí.
9. Stěžovatelka především polemizuje se skutkovými zjištěními obecných soudů, která zpravidla ústavněprávnímu přezkumu nepodléhají [nález sp. zn. I. ÚS 2864/09
(N 101/57 SbNU 305)]. Jinak tomu není ani v této věci, extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými závěry Ústavní soud neshledal. Skutkový závěr městského soudu, že rodičovské kompetence stěžovatelky jsou snížené, je dostatečně podložen provedenými důkazy (body 10, 14 a 15 rozsudku městského soudu). Nezletilí vyjadřují své výhrady k péči stěžovatelky konzistentně a nezávisle na sobě (bod 18 rozsudku městského soudu). Nic nenasvědčuje tomu, že by tyto jejich postoje byly důsledkem manipulace otce. Pokud za této situace obecné soudy nenařídily znalecké zkoumání, nevybočuje tento jejich postup z mezí volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.). Je proto zcela v zájmu nezletilých, aby obecné soudy respektovaly jejich názor, který sice není jediným kritériem při rozhodování soudů o péči rodičů o nezletilé dítě [nález sp. zn. I. ÚS 2482/13
(N 105/73 SbNU 683), bod 23], v dané věci je však nutné zohlednit i chování stěžovatelky, kterým snižuje své rodičovské kompetence. Zároveň je vhodné, aby stěžovatelka měla stále možnost výchovně na nezletilé působit a jejich výhrady vůči ní odstranit. Obecnými soudy nastavený rozsah styku jí tuto možnost poskytuje a nelze tudíž uzavřít, že by obecnými soudy zvolená úprava péče a styku porušovala stěžovatelčina ústavně zaručená základní práva či svobody.
10. Se stěžovatelkou lze souhlasit, že městský soud nemohl rozhodnout o neúčinnosti částečného zpětvzetí jejího odvolání, neboť odvolací řízení není řízením, které lze zahájit i bez návrhu (§ 201 o. s. ř. ve spojení s § 15 z. ř. s.). Městský soud však přesto rozsudek obvodního soudu ve výrocích o péči a styku, jakož i ve výrocích na ně navazujících, přezkoumat mohl, a to na základě § 28 odst. 2 z. ř. s., které umožňuje odvolacímu soudu přezkoumat i ty výroky rozsudku, které nejsou předmětem odvolání, bylo-li možné řízení ve věci zahájit i bez návrhu. To v daném případě možné bylo (§ 13 odst. 1, ve spojení s § 466 písm. b) a d) a § 468 odst. 1 a 2 z. ř. s.). Proto přezkoumal-li městský soud na základě odvolání stěžovatelky proti výrokům o výživném i výroky o péči a styku a na ně navazující výroky, byl tento jeho postup v souladu se zákonem.
11. Rozsudek městského soudu nelze označit za překvapivý. Zákaz překvapivých rozhodnutí neznamená, že by účastníci řízení měli vždy znát závěry soudu ještě před vydáním rozhodnutí. Vyžaduje, aby účastníci měli možnost účinně k relevantním otázkám argumentovat [nález sp. zn. IV. ÚS 1247/20
(N 173/102 SbNU 18), bod 23]. Tuto možnost stěžovatelka měla, neboť možnost pouze víkendového styku navrhoval již od počátku řízení kolizní opatrovník (bod 5 rozsudku obvodního soudu, bod 10 rozsudku městského soudu) a na snížené rodičovské kompetence stěžovatelky bylo možné usuzovat po celou dobu řízení na základě prováděného dokazování. IV.
Závěr
12. S ohledem na uvedené Ústavní soud ústavní stížnost odmítl dílem jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný [§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu] a dílem jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. srpna 2024
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu