Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudkyně Veroniky Křesťanové a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti Mgr. Bc. Tomáše Nekováře, advokáta, se sídlem Kubešova 2627/10, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. března 2023, č. j. 49 Co 6/2023-263, za účasti Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel byl jako advokát ustanoven procesním opatrovníkem osoby omezené ve svéprávnosti. Předmětem soudního řízení bylo schválení právního jednání - konkrétně vypovězení smlouvy o stavebním spoření uzavřené na jméno opatrované. Soud toto právní jednání schválil. Stěžovatel nesouhlasí s vyčíslením své odměny.
2. Stěžovatel žádal okresní soud o odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 50 000 Kč. Tarifní hodnotou je podle jeho názoru výše peněžitého plnění nebo ceny věci či práva, kterých se právní služba týkala (§ 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále jen "advokátní tarif"). Při výpočtu odměny stěžovatel vycházel z výše zůstatku na stavebním spoření, který k 31. 12. 2021 činil 349 752,65 Kč. Okresní soud ale jeho výklad nesdílel a přiznal mu pouze částku ve výši 6 500 Kč. Rozhodl přitom s odkazem na § 9 odst. 2 advokátního tarifu, podle kterého se v opatrovnických a dalších vyjmenovaných věcech považuje za tarifní hodnotu částka 5 000 Kč.
3. Stěžovatel se proti tomuto rozhodnutí odvolal. Okresní soud měl podle něj při výpočtu odměny vycházet z výše zůstatku smlouvy o stavebním spoření. Krajský soud dospěl k závěru, že okresní soud pochybil, avšak z jiných důvodů, než namítá stěžovatel. Podle krajského soudu měl okresní soud postupovat podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu, který se použije ve věcech, v nichž nelze hodnotu věci či práva vyjádřit penězi. Tarifní hodnota tak má činit 10 000 Kč. Krajský soud zároveň neshledal důvod pro přiznání odměny a náhrady hotových výdajů za nahlížení do spisu. Napadené rozhodnutí proto změnil tak, že stěžovateli přiznal částku 7 200 Kč.
4. Stěžovatel považuje rozhodnutí krajského soudu za protiústavní. V ústavní stížnosti namítá porušení práv a svobod zakotvených v Ústavě České republiky (čl. 2 a 3), Listině základních práv a svobod (čl. 1, čl. 3, čl. 4 odst. 1, čl. 9, čl. 11, čl. 26 odst. 1 a 3, čl. 28 a čl. 36 odst. 1) a Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (čl. 6).
5. Krajský soud aplikoval podústavní právo v rozporu s ústavním pořádkem. Předmětem řízení bylo penězi ocenitelné plnění, konkrétně schválení právního jednání spočívajícího ve vypovězení smlouvy o stavebním spoření. Krajský soud proto neměl při výpočtu odměny použít tarifní hodnotu podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu, ale podle § 8 odst. 1 stejného předpisu, podle kterého se za tarifní hodnotu považuje "výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká".
6. Krajský soud nepřiznal stěžovateli odměnu a náhradu hotových výdajů za nahlížení do spisu, přestože bylo nezbytným a účelným úkonem. Stěžovatel se jako zástupce musel seznámit se spisy z předchozích řízení, aby si mohl učinit závěr o poměrech opatrované, její rodiny a vhodnosti vypovězení smlouvy.
7. Ústavnímu soudu nepřísluší všeobecný dozor nad rozhodováním obecných soudů. Zjišťování a hodnocení skutkového stavu stejně jako výklad podústavního práva je v zásadě věcí obecných soudů. Do jejich rozhodovací činnosti má Ústavní soud pravomoc zasáhnout jen tehdy, pokud jejich rozhodnutí porušuje stěžovatelovo ústavně zaručené základní právo či svobodu. K tomu však v daném případě nedošlo.
8. Stěžovatel se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí z důvodu nesprávného výpočtu jeho odměny a náhrady hotových výdajů. K této otázce přitom Ústavní soud přistupuje nanejvýš zdrženlivě. Ačkoli i rozhodnutí o náhradě nákladů řízení může mít dopad do stěžovatelovy majetkové sféry, samo o sobě zpravidla nedosahuje intenzity způsobilé porušit základní práva či svobody. Ke zrušení výroku o nákladech řízení proto Ústavní soud přistupuje jen v krajních případech - například při svévolném výkladu a aplikaci práva či při extrémním rozporu rozhodnutí s principy spravedlnosti (např. nálezy sp. zn. I. ÚS 3281/22
, bod 15; IV. ÚS 105/23, bod 23).
9. Stěžovateli byla přiznána odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 7 200 Kč namísto jím požadovaných 50 000 Kč. Částka 42 800 Kč, která je rozdílem uvedených částek, jistě není zanedbatelná. Z pohledu judikatury Ústavního soudu je však tzv. bagatelní (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 847/23
, bod 24; souhrnně viz Kmec, J. In: Kühn, Z., Kratochvíl, J., Kmec, J., Kosař, D. a kol. Listina základních práv a svobod. Velký komentář. Praha: Leges, 2022, s. 1261-1262). Nárok na bagatelní částku vzhledem k výši zásadně není schopen ovlivnit základní práva a svobody. Opodstatněnost ústavní stížnosti v těchto případech tak přichází v úvahu jen ve výjimečných případech (viz nález sp. zn. III. ÚS 3725/13
, bod 32-33). Tím však stěžovatelův případ není.
10. První důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí spatřuje stěžovatel v tom, že krajský soud při výpočtu odměny nevycházel ze zůstatku smlouvy o stavebním spoření (tedy z § 8 odst. 1 advokátního tarifu), ale z pevné částky stanovené advokátním tarifem (tedy z § 9 odst. 1).
11. Ústavní soud souhlasí se stěžovatelem v tom, že pokud je předmětem řízení penězi ocenitelná věc, je třeba pro výpočet odměny použít primárně § 8 odst. 1 advokátního tarifu (viz nález sp. zn. I. ÚS 3281/22
, bod 22, a tam citovaná rozhodnutí). Krajský soud však dostatečně zdůvodnil, proč podle tohoto ustanovení nepostupoval. Jak v napadeném rozhodnutí popsal, předmětem daného řízení nebyla výše naspořeného zůstatku smlouvy. Předmětem řízení bylo schválení právního jednání v podobě vypovězení smlouvy o stavebním spoření, což podle krajského soudu vyjádřit v penězích nelze. Proto při výpočtu odměny nevycházel ze zůstatku smlouvy o stavebním spoření, ale z fixní částky stanovené advokátním tarifem.
12. Ústavní soud považuje tento závěr za udržitelný a nenašel důvod ho zpochybnit. V projednávané věci byla těžištěm rozhodování soudu otázka schválení či neschválení právního jednání v podobě vypovězení smlouvy, bez ohledu na výši jejího zůstatku. Závěr krajského soudu o použití § 9 odst. 1 advokátního tarifu tedy není v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, nepůsobí svévolně ani není zatížen jinými vadami, kvůli kterým Ústavní soud podobná rozhodnutí dříve zrušil.
13. Druhý důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí spatřuje stěžovatel v tom, že mu krajský soud nepřiznal odměnu a náhradu hotových výdajů za nahlížení do spisu. Ani tím však krajský soud stěžovatelova základní práva či svobody neporušil.
14. Krajský soud v napadeném rozhodnutí srozumitelně vysvětlil, proč stěžovateli tento úkon nepřiznal. Uvedl, že úkon spočívající v nahlížení do spisu "je standardně činěn a účtován v rámci převzetí a přípravy zastoupení, přičemž se v dané věci nejedná o věc složitou právně či skutkově, v níž by bylo možno předpokládat nutnost zvláštního a časově náročného studia spisu". Ačkoli je toto odůvodnění stručné, nelze ho označit za protiústavní z následujících důvodů.
15. Krajský soud své rozhodnutí odůvodnil způsobem, který Ústavní soud už v minulosti neshledal protiústavním. Nahlížení do spisu v civilním řízení má totiž povahu samostatného úkonu, za který advokátovi náleží odměna, jen pokud by svým významem mohlo odpovídat prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování podle § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu (viz např. nález sp. zn. I. ÚS 4012/18
, bod 18, a tam uvedená rozhodnutí). Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí navíc plyne, že k převzetí a přípravě zastoupení a nahlížení do spisu došlo v krátkém časovém sledu (stěžovatel byl ustanoven opatrovníkem dne 1. 9. 2022 a do spisu nahlížel dne 9. 9. 2022). Ústavní soud přitom už několikrát uvedl, že pokud se nahlížení odehrává v přiměřené časové souvislosti s převzetím a přípravou zastoupení, nelze nepřiznání tohoto úkonu obecně považovat za protiústavní (viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 2415/22
,
II. ÚS 2121/22
nebo
).
16. Ústavní soud považuje dále za relevantní, že výše nárokované odměny a náhrady hotových výdajů za nahlížení do spisu je bagatelní. Podle výpočtu krajského soudu by činila 1 800 Kč. V podobných věcech je na stěžovateli, aby vysvětlil a případně doložil, proč věc navzdory své bagatelnosti vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (viz např. nález sp. zn. IV. ÚS 3502/20
, bod 25). Tvrzení tohoto obsahu stěžovatel v ústavní stížnosti neuvádí a nevyplývá ani z napadeného rozhodnutí.
17. Na základě judikatury Ústavního soudu lze proto konstatovat, že krajský soud nejednal protiústavně, pokud stěžovateli nepřiznal odměnu a náhradu hotových výdajů za nahlížení do spisu. Na tomto závěru nic nemění ani nálezy, na které odkazuje stěžovatel, neboť se týkají odlišných situací. V nálezu sp. zn. I. ÚS 4012/18
se Ústavní soud zabýval situací, kdy obecný soud přehlédl úkon spočívající v poradách s klientem, nevěnoval dostatečnou péči posouzení účelnosti nahlížení do spisu, a navíc své rozhodnutí náležitě neodůvodnil. V nálezu sp. zn. I. ÚS 3906/17
Ústavní soud rozhodoval ve věci, kdy stěžovatel (který nebyl advokátem) žádal o náhradu škody za nezákonné trestní stíhání, v rámci kterého mu nebyla přiznána část nákladů na zastoupení obhájcem, přičemž soudy dostatečně nezkoumaly účelnost nahlédnutí do spisu ve vazbě ke zvláštnostem daného řízení. Posledním ze stěžovatelem zmíněných nálezů ( sp. zn. III. ÚS 3000/11
) bylo zrušeno napadené rozhodnutí, neboť neobsahovalo dostatečné vysvětlení, proč byla stěžovatelce uložena povinnost hradit náklady řízení a zda jejich výpočet odpovídá realitě. Žádnou z takto závažných vad však nyní napadené rozhodnutí netrpí.
IV. Závěr
18. Krajský soud neporušil stěžovatelovo ústavně zaručené základní právo či svobodu. Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a odmítl ji podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. listopadu 2023
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu