Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové jako soudkyně zpravodajky, soudce Tomáše Lichovníka a soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové o ústavní stížnosti 1) Vlastimila Arletha a 2) Michaely Arlethové, oba zastoupeni Mgr. ICLic. Štěpánem Šťastníkem, advokátem, se sídlem Olomoucká 153/25, Opava, proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 7. prosince 2023 č. j. 16 C 109/2023-44, za účasti Okresního soudu v Opavě jako účastníka řízení a Optik Skryjová, s. r. o., se sídlem Kolářská 439/18, Opava, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelé se v řízení před okresním soudem domáhali žalobou po vedlejší účastnici zaplacení částky 10 000 Kč s úrokem z prodlení. Tento nárok dovozovali ze zálohy uhrazené stěžovatelem vedlejší účastnici na zhotovení brýlí pro stěžovatelku (jeho manželku), resp. podle stěžovatelů se jednalo pouze o budoucí objednávku brýlí.
2. Okresní soud žalobu zamítl. Vycházel ze zjištění, že dne 21. 3. 2023 se stěžovatelé po předchozí domluvě dostavili do prodejny vedlejší účastnice. Následně jednatelka vedlejší účastnice Jarmila Skryjová provedla optometrické vyšetření zraku stěžovatelky, a to přístrojové i subjektivní. Stěžovatelka si poté vybrala brýlové obruby vhodné pro zástavbu multifokálních skel podle naměřených hodnot zrakové korekce. Stěžovatel bezhotovostně složil zálohu ve výši 10 000 Kč. Dne 24. 3. 2023 požádal stěžovatel vedlejší účastnici o zrušení zakázky a vyzval k vrácení složené zálohy.
3. Z uvedeného skutkového stavu podle okresního soudu plyne, že vedlejší účastnice uzavřela se stěžovatelkou smlouvu o dílo. Stěžovatel stranou smluvního vztahu nebyl, pouze za stěžovatelku uhradil zálohu, proto se nemůže domáhat jakýchkoliv nároků ze smlouvy plynoucích, včetně bezdůvodného obohacení. Stěžovateli schází aktivní legitimace, nicméně i kdyby tomu tak nebylo, vztahovala by se na něj shodná argumentace, která vedla okresní soud k závěru o nedůvodnosti žaloby ve vztahu ke stěžovatelce. Smlouva o dílo uzavřená mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí je smlouvou spotřebitelskou, pro kterou platí, že spotřebitel nemůže odstoupit od smlouvy o dodávce zboží, které bylo upraveno podle jeho přání nebo pro jeho osobu. Tímto zbožím jsou právě dioptrické brýle zhotovené podle výběru stěžovatelky a výsledků měření jejího zraku. I pokud by se tento právní závěr neaplikoval, měla by vedlejší účastnice nárok na náhradu toho, co již provedla a účelně vynaložila, a výsledek vypořádání stran smlouvy by byl obdobný. Okresní soud uzavřel, že právní vztah mezi stranami nezanikl a není proto důvod pro vrácení zálohy stěžovatelce. Navíc ani nebylo tvrzeno, že by stěžovatelka sama činila úkony směřující k zániku smlouvy, takto jednal stěžovatel. Skutkovou verzi stěžovatelky, že záloha byla poskytnuta pouze na rezervaci brýlových obrub, a k uzavření smlouvy mělo dojít až po přezkoumání zraku MUDr. Miroslavem Došlíkem, nepovažoval okresní soud za smysluplnou a odpovídající provedeným důkazům. Složení zálohy pouze na rezervaci brýlových obrub není logické. Závěru, že záloha byla složena na cenu díla, odpovídá i stěžovatelova SMS zpráva, ve které uvádí, že ruší objednávku na brýle. Namítané chybné měření vedlejší účastnicí nemá na spor o vrácení zálohy na dílo vliv, neboť to se může projevit v nárocích z vad díla, o čemž však daný spor nebyl.
4. Stěžovatelé podávají proti shora označenému rozsudku ústavní stížnost. Toto rozhodnutí podle nich porušuje jejich základní práva podle čl. 90 Ústavy, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
5. Stěžovatelé si uvědomují, že jde o věc svou povahou bagatelní, nicméně sám Ústavní soud již v minulosti u některých spotřebitelských bagatelních sporů zasáhl do rozhodovací činnosti obecných soudů. Projednávaná věc má navíc přesah i do jinak regulovaných oblastí s převahou nerovnovážných vztahů.
6. Stěžovatelé odkazují na českou a mezinárodní právní úpravu, jakož i na etický kodex optiků a optometristů, ze kterých vyvozují povinnosti optometra vůči zákazníkovi. Dioptrické brýle jsou zdravotnickou pomůckou, při jejichž vytvoření se zákazník musí spoléhat na názor odborníka. Aby mohl zákazník učinit fundované rozhodnutí, musí mít dostatečné informace o svém problému a možných řešeních. Tyto informace mu má poskytnout odborník, na kterého se obrátí. Postavení odborníka a zákazníka není při sjednávání smlouvy v dané oblasti rovné. Zneužití svého postavení odborníkem nemůže jít k tíži zákazníka. Proto mají stěžovatelé za to, že je pro spor podstatné zjištění, zda stěžovatelka brýle skutečně potřebovala a jak tato domnělá potřeba vznikla. Z výpovědi jednatelky vedlejší účastnice plyne, že se svými zákazníky jedná primárně tak, aby byla každá oční vada vyřešena nákupem dioptrických brýlí u vedlejší účastnice. O průběhu a výsledku porady mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí nepořídila vedlejší účastnice žádný písemný výstup. Vedlejší účastnice jednala vůči stěžovatelce agresivně a manipulativně. Následné řešení vad považují stěžovatelé za nepodstatné. V řízení navíc nebylo prokázáno, že v okamžiku soudního jednání byla dioptrická skla vyrobena. Pokud k výrobě skel či brýlí nedošlo, není rozhodné, že vedlejší účastnice výrobu zadala. Skutková zjištění i navazující právní závěry okresního soudu jsou selektivní.
7. Stěžovatelé správně upozorňují, že ústavní stížnost podávají v tzv. bagatelní věci, kde zákon vylučuje možnost podat odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Ústavní soud opakovaně uvedl, že často již bagatelní výše částky, která byla předmětem řízení, svědčí o tom, že věc postrádá ústavněprávní rozměr. Zásah Ústavního soudu proto bude namístě jen ve výjimečných případech [nález sp. zn. III. ÚS 157/16
(N 150/82 SbNU 379), bod 11]. Kromě výše částky, která je předmětem sporu, je přitom pro posouzení bagatelnosti sporu nutné jej vyhodnotit i z hlediska kvalitativního. Obecně lze toto hledisko vyjádřit tak, že se zkoumá hodnota ústavního principu, který byl v řízení před obecným soudem narušen [nález sp. zn. III. ÚS 2018/15
(N 11/80 SbNU 139), bod 20].
8. V posuzované věci Ústavní soud důvod pro jeho výjimečný zásah v bagatelní věci neshledal. Právní závěry okresního soudu, který svůj rozsudek dostatečně odůvodnil (body 4 až 8 rozsudku), je sice možné mírně korigovat, to však vzhledem k níže uvedenému (bod 9 tohoto usnesení) nevede k závěru o porušení ústavních práv stěžovatelů. Z provedených důkazů plyne, že pro obavy vedlejší účastnice ze zbytečného znehodnocení obrub k zasazení skel do obrub nedošlo (str. 3 protokolu o jednání ze dne 7. 12. 2023). Zbožím, které již bylo skutečně upraveno podle přání stěžovatelky a nelze od jeho dodání podle § 1837 písm. d) o. z. odstoupit, jsou proto pouze na míru upravená skla, nikoliv i neobdržené obruby brýlí a jejich celkového zhotovení. Stěžovatelé se skutkovým zjištěním o již učiněné výrobě skel nesouhlasí, nicméně toto zjištění odpovídá provedeným důkazům.
9. Konečný závěr okresního soudu, že k odstoupení od smlouvy nedošlo, resp. že mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí nadále smluvní závazek trvá, je správný. Zaprvé lze souhlasit s okresním soudem, že platné odstoupení od smlouvy mohla učinit výhradně stěžovatelka, jakožto strana smlouvy (bod 6 rozsudku okresního soudu). Zadruhé stěžovatelé platné odstoupení ani netvrdili, svou žalobu opřeli o tvrzení, že smlouva nikdy uzavřena nebyla, případně byla, ale je neplatná z důvodu manipulativního jednání vedlejší účastnice. V tomto ohledu sám okresní soud správně uvedl, že skutková verze stěžovatelů, že záloha sloužila pouze pro rezervaci obrub brýlí, neodpovídá provedeným důkazům a běžné realitě (bod 5 jeho rozsudku). Jeho závěr, že zálohu stěžovatelka poskytla na uzavřenou smlouvu na dodání brýlí, není nijak nelogický.
10. Stěžovatelé svoji argumentaci opírají o manipulativní jednání vedlejší účastnice, která měla stěžovatelku záměrně nesprávně přesvědčit o potřebnosti brýlí. Toto tvrzení však v řízení před okresním soudem neprokázali. Ústavní soud podotýká, že stěžovatelka při jednání u okresního soudu dne 7. 12. 2023 nesouhlasila s provedením svého výslechu, přestože o průběhu jejího vyšetření zraku provedeného pracovnicí vedlejší účastnice, mohla vypovídat pouze ona. Stěžovatel při jejím vyšetření zraku nebyl přítomen a nemohl tedy uvedená tvrzení prokázat. Námitky ohledně podání nesprávných informací ze strany pracovnice či jednatelky vedlejší účastnice proto zůstaly pouze v rovině tvrzení.
11. S ohledem na uvedené Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a odmítl ji podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. března 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu