Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky D.I.C. SERVICES SE, se sídlem Washingtonova 1624/5, Praha 1, zastoupené Mgr. Barborou Vondrovou, advokátkou, se sídlem Sokolovská 145/66, Praha 8, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. dubna 2024 sp. zn. 61 To 257/2024, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení článku 11 odst. 1 a článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil, že usnesením policejního orgánu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, 1. oddělení (dále jen "policejní orgán") ze dne 21. 2. 2024 č. j. KRPA-293668-147/TČ-2022-000091-ŠE došlo k zajištění finančních prostředků na bankovním účtu stěžovatelky ve výši 97 563,38 USD. Policejní orgán tyto finanční prostředky zajistil podle § 79g odst. 1 trestního řádu ve spojení s § 79a odst. 1 trestního řádu jako náhradní hodnotu.
3. Proti usnesení policejního orgánu podala stěžovatelka stížnost, o které rozhodl Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") nyní napadeným usnesením ze dne 4. 4. 2024 sp. zn. 61 To 257/2024 tak, že ji podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl.
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že závěry policejního orgánu jsou postaveny na nesprávně zjištěném skutkovém stavu. Napadené usnesení městského soudu není dostatečně odůvodněno. Soud nijak nevyhodnotil nepřezkoumatelnost závěrů policejního orgánu a nevypořádal se s argumentací stěžovatelky. Namísto řádného přezkoumání stížnostních námitek soud nově odůvodnil usnesení policejního orgánu, jako by rozhodoval v prvním stupni. V rozporu se zásadou presumpce neviny konstatoval, že trestný čin zpronevěry byl "jednoznačně prokázaný". Orgány činné v trestním řízení neprokázaly naplnění vyššího stupně pravděpodobnosti, že zajištěné prostředky byly výnosem z trestné činnosti.
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
6. Ústavní soud posoudil projednávanou ústavní stížnost a dospěl k závěru, že jde ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu o návrh zjevně neopodstatněný.
7. Ústavní soud je podle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (článek 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když dojde k porušení podústavní normy, ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody.
8. Ze zásady subsidiarity přezkumu Ústavního soudu plyne, že jsou to v prvé řadě orgány činné v trestním řízení, jejichž úkolem je posuzovat oprávněnost použití zajišťovacích nástrojů v trestním řízení. Ústavnímu soudu nepřísluší zasahovat do takto vymezené pravomoci orgánů činných v trestním řízení, pokud jejich činností nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy jinými procesními prostředky ochrany uplatnitelnými před obecnými soudy. Možnost zásahu Ústavního soudu do přípravného řízení trestního je nutno vykládat přísně restriktivním způsobem.
9. Ústavní soud ve své dosavadní rozhodovací praxi stanovil základní kritéria pro posouzení ústavní konformity zásahu do vlastnických práv jednotlivce použitím dočasných majetkových zajišťovacích institutů: rozhodnutí musí mít zákonný podklad (článek 2 odst. 2 Listiny), musí být vydáno příslušným orgánem (článek 2 odst. 2, článek 38 odst. 1 Listiny) a nemůže být projevem svévole (článek 1 odst. 1 Ústavy ČR a článek 2 odst. 2 a 3 Listiny). Při posuzování ústavnosti dočasných majetkových zajišťovacích institutů Ústavní soud vychází ze smyslu a účelu těchto opatření [srov. nález ze dne 2. 12. 2013 sp. zn. I. ÚS 2485/13
(N 206/71 SbNU 429), nález ze dne 20. 10. 2015 sp. zn. II. ÚS 3662/14
(N 187/79 SbNU 121), nález ze dne 30. 8. 2021 sp. zn. I. ÚS 1181/21
(N 151/107 SbNU 266), nález ze dne 13. 3. 2024 sp. zn. III. ÚS 584/22 ].
10. Zajištění peněžních prostředků na účtu u banky jako náhradní hodnoty je institutem, který napomáhá objasňování a případně reparaci závažné, zejména hospodářské kriminality. Jeho podstatou je nikoliv odejmutí těchto majetkových hodnot majiteli, ale omezení dispozičního práva. Cílem sledovaným právní úpravou je náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů, jakož i snaha v co nejvyšší možné míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností (srov. nález sp. zn. I. ÚS 2485/13 , cit. výše, usnesení ze dne 15. 1. 2015 sp. zn. III. ÚS 358/14 , ze dne 1. 7. 2004 sp. zn. III. ÚS 125/04 , ze dne 11. 3. 2004 sp. zn. II. ÚS 708/02 a další).
11. Rozhodování o zajištění majetku podléhá vždy soudní kontrole. Rolí soudu je dbát na to, aby se rozhodnutí policejního orgánu či státního zástupce vypořádalo s otázkou nezbytnosti zajištění majetku. V případě pochybení musí soud vadu napravit. Jinak řečeno, aby soudní kontrola byla skutečná a účinná, je nutno se vypořádat s relevantní argumentací subjektu, jemuž byla konkrétní věc zajištěna, a na tomto základě posoudit, zda je zajištění majetku stále nezbytné, resp. potřebné, ať již co do jeho samotné existence, tak též co do jeho rozsahu (viz nález sp. zn. III. ÚS 584/22 , cit. výše).
12. Ústavní soud shledal, že všechna kritéria, jimiž je třeba poměřovat rozhodnutí o zajištění věci z hlediska ústavnosti, byla v daném případě naplněna. Rozhodnutí o zajištění finančních prostředků na bankovním účtu stěžovatelky vydal policejní orgán na podkladě předchozího souhlasu státního zástupce. Rozhodnutí bylo vydáno z důvodů předpokládaných v § 79g odst. 1 ve spojení s § 79a odst. 1 trestního řádu a není výsledkem svévolného postupu orgánů činných v trestním řízení.
13. Stěžovatelce nelze dát za pravdu v tom, že důvody zajištění nejsou dostatečně podloženy zjištěnými skutečnostmi. S ohledem na ranou fázi trestního řízení a zatímní povahu institutu zajištění peněžních prostředků považuje Ústavní soud odůvodnění zajištění za dostatečné. Orgány činné v trestním řízení náležitě vysvětlily, na základě jakých skutečností dospěly k závěru o nutnosti zajistit peněžní prostředky na bankovním účtu stěžovatelky. Z jejich rozhodnutí zřetelně vyplývá, z jakých poznatků dovodily závěr o předpokládaném výnosu z prověřované trestné činnosti, k níž mělo docházet v souvislosti s aktivitami stěžovatelky a společností na ni finančně napojených.
Již v této fázi označily orgány činné v trestním řízení konkrétní osoby, kterým byla v souvislosti s tímto jednáním způsobena škoda, a současně poukázaly na nutnost vyslechnout velké množství dalších investorů, kterým mohla škoda vzniknout obdobným způsobem (bod 11 napadeného usnesení). Rozsah zajištění je dostatečně odůvodněn rozsahem očekávané škody, která v tomto případě reflektuje i výši potenciálního výnosu z trestné činnosti. Jelikož nebylo možno identifikovat, které finanční prostředky jsou konkrétně výnosem z trestné činnosti, rozhodl policejní orgán o zajištění peněžních prostředků na bankovním účtu stěžovatelky jako náhradní hodnoty ve smyslu ustanovení § 79g trestního řádu.
Ani v tomto postupu Ústavní soud neshledal vady, které by odůvodňovaly jeho zásah.
14. Městský soud své rozhodnutí řádně odůvodnil, vyjádřil se ke stížnostním námitkám stěžovatelky nepřezkoumatelnosti usnesení policejního orgánu, jakož i ohledně uhrazení některých závazků vůči poškozeným (bod 13 napadeného usnesení). Způsob, jakým se městský soud vypořádal se stěžovatelkou předloženými argumenty, lze pokládat za dostatečný, vyhovující požadavku transparentnosti a přesvědčivosti soudního rozhodnutí.
15. Stěžovatelce lze dát za pravdu v námitce, že konstatování policejního orgánu (převzaté následně i městským soudem) o tom, že trestný čin zpronevěry je již "jednoznačně prokázaný", nelze považovat ve fázi prověřování za vhodné. Tento nedostatek nicméně sám o sobě nepředstavuje porušení principu presumpce neviny. Pokud se orgány činné v trestním řízení domnívají, že ze získaných důkazů lze dovozovat důvodné podezření o tom, že došlo k trestnému činu zpronevěry, jde o závěr významný pro posouzení oprávněnosti zajištění finančních prostředků jako výnosu z této trestné činnosti (resp. zajištění náhradní hodnoty takových výnosů). Pouhá nepřesnost formulace takto učiněných závěrů nezasahuje do práv stěžovatelky.
16. Závěrem Ústavní soud zdůrazňuje, že dosavadní procesní úkony orgánů činných v trestním řízení nepředstavují neodčinitelné zásahy do základních práv stěžovatelky. Bude povinností orgánů činných v trestním řízení zkoumat z vlastní iniciativy i nadále trvání podmínek pro zajištění finančních prostředků stěžovatelky a v případě jejich odpadnutí zajištění zrušit nebo omezit. Stěžovatelka má v souladu s § 79f odst. 2 trestního řádu právo žádat o zrušení nebo omezení zajištění.
17. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatelky. Postupoval proto podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. listopadu 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu