Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 28. ledna 2016 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti Mgr. Jaroslava Homoly, soudního exekutora Exekutorského úřadu Brno-město se sídlem Hlinky 41/104, 603 00 Brno, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Drtinou, Ph.D., se se sídlem nám. Přemysla Otakara II. 395/30a, 370 01 České Budějovice, proti usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 20. března 2014 č. j. 18 Nc 6369/2008-33, za účasti Okresního soudu v Litoměřicích, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V exekuční věci oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, jednající územním pracovištěm v Litoměřicích, proti povinnému Kolomanu Kešelovi o zaplacení peněžité pohledávky s příslušenstvím, byla k návrhu oprávněné nařízena Okresním soudem v Litoměřicích usnesením ze dne 11. 6. 2008 č. j. 18 Nc 6369/2008-5 na majetek povinného exekuce, jejímž provedením byl pověřen JUDr. Jiří Doležal, soudní exekutor, Exekutorský úřad Plzeň-jih.
Poté, co byl JUDr. Jiří Doležal k datu 31. 12. 2011 z funkce soudního exekutora odvolán, oprávněná navrhla změnu exekutora. Usnesením č. j. 18 Nc 6369/2008 - 18 ze dne 18. 3. 2013 soud pověřil provedením exekuce Mgr. Jaroslava Homolu, soudního exekutora, Exekutorský úřad Brno-město.
V mezidobí byl však dne 8. 1. 2013 do uvolněného místa Exekutorského úřadu Plzeň-jih jmenován soudní exekutor JUDr. Jiří Janečka, Ph.D., Exekutorský úřad Plzeň-jih, kterého stěžovatel Mgr. Jiří Homola vyzval k předložení vyčíslení nákladů spojených s vymáháním pohledávky oprávněné. Protože ve stanovené lhůtě JUDr. Jiří Janečka žádné náklady nevyčíslil, Mgr. Jiří Homola JUDr. Janečkovi v příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 8. 8. 2013 č. j. 030 EX 13135/13-10 žádné náklady nepřiznal.
O námitkách JUDr. Jiřího Janečky proti příkazu k úhradě nákladů exekuce, který vydal Mgr. Jiří Homola, rozhodl Okresní soud v Litoměřicích usnesením ze dne 20. 3. 2014 č. j. 18 Nc 6369/2008-33. Okresní soud změnil příkaz k úhradě nákladů exekuce, vydaný soudním exekutorem Mgr. Jaroslavem Homolou, tak, že povinný Koloman Kešel je povinen hradit dosud vzniklé náklady exekuce ve výši 3 933,- Kč, které tvoří odměna soudního exekutora JUDr. Jiřího Janečky, Ph.D., ve výši 1 500,- Kč, jeho hotové výdaje ve výši 1 750,- Kč a příslušnou daň z přidané hodnoty ve výši 683,- Kč (výrok I) a žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o námitkách (výrok II). Okresní soud dospěl k závěru, že soudnímu exekutorovi JUDr. Jiřímu Janečkovi, Ph.D. je nutné přiznat v posuzovaném případě tzv. minimální odměnu a hotové výdaje v paušální výši, které musí být uloženy k tíži povinnému.
Důvod pro zásah Ústavního soudu shledává stěžovatel rovněž v nejednotném rozhodování obecných soudů v obdobných věcech.
Exekučnímu soudu stěžovatel vytýká, že se při svém rozhodování odchýlil od vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 30/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem. V posuzované věci totiž prý soud dospěl k závěru, že náklady exekuce má hradit povinný jen jednou a rozdělil tak tyto náklady poměrně mezi všechny exekutory, kteří exekuci prováděli. Tento svůj závěr však prý okresní soud nijak blíže nevysvětlil.
Ústavní soud v souvislosti s návrhem stěžovatele poznamenává, že shodnou skutkovou i právní argumentaci stěžovatel použil i v celé řadě dalších ústavních stížností (např. v ústavních stížnostech vedených pod sp. zn. I. ÚS 1758/14 ,
I. ÚS 1755/14 a dalších), které byly Ústavním soudem odmítnuty. Ani v nyní projednávané ústavní stížnosti nemá Ústavní soud důvod se odchýlit od závěrů, které k nim zaujal v dřívějších odmítavých usneseních.
Ústavní soud se k aktivní legitimaci soudního exekutora vyjádřil již v minulosti s tím, že pro její posouzení považuje za nutné zohlednit skutečné postavení soudního exekutora v exekučním řízení, resp. charakter otázky, která je konkrétním rozhodnutím řešena. V této souvislosti poukázal na své stanovisko ze dne 12. 9. 2006 sp. zn. Pl. ÚS-st. 23/06 (ST 23/42 SbNU 545), načež dovodil, že v souzené věci, ač bylo rozhodováno o nákladech exekučního řízení, nedošlo rozhodnutím soudu k přímému zásahu do práv stěžovatele, protože ten zde nerozhodoval o nákladech svých, nýbrž o nákladech dosavadního exekučního řízení, které vznikly dříve pověřenému soudnímu exekutorovi; na stěžovatele nelze tudíž pohlížet jako na účastníka řízení, nýbrž výhradně jako na faktického vykonavatele soudní pravomoci v oblasti civilních exekucí. V posuzované věci okresní soud nerozhodoval o nákladech stěžovatele, nýbrž o nákladech vzniklých JUDr. Jiřímu Janečkovi, Ph.D.
Z těchto důvodů Ústavní soud uzavírá, že na tyto situace dopadá stanovisko Ústavního soudu ze dne 9. 11. 1999 sp. zn. Pl. ÚS-st. 9/99 (ST 9/16 SbNU 372), kde je mimo jiné uvedeno, že "pokud stát vystupuje v právních vztazích v pozici subjektu veřejného práva, čili jako nositel veřejné moci, z povahy věci není, a ani nemůže být nositelem (subjektem) základních práv a svobod."
Vzhledem k těmto důvodům Ústavní soud i v nyní souzené věci ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh podaný zjevně neoprávněnou osobou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. ledna 2016
Jan Musil v. r. soudce zpravodaj