Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce Jana Svatoně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti J. K., zastoupeného Mgr. Lenkou Rozsypal Tollerianovou, advokátkou, se sídlem Národní 58/32, Praha 1, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. března 2025, č. j. 101 Co 251/2024-620, a rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 28. června 2024, č. j. 42 P 432/2023-471, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kladně, jako účastníků řízení, a L. Ch., a nezletilých J. K. a B. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
.
Ústavní stížnost se odmítá
Odůvodnění:
1. Okresní soud svěřil nezletilé do péče matky a upravil běžný styk stěžovatele s nezletilými od pátku lichého týdne do pondělí sudého týdne a styk prázdninový. Bydliště a školu nezletilých určil v L., tedy v místě bydliště matky. Otci uložil povinnost platit výživné na nezletilého J. (nyní 8 let, v době rozhodování okresního soudu 7 let) ve výši 4 000 Kč měsíčně a na nezletilou B. (nyní 6 let, v době rozhodování okresního soudu 4 a 3/4 roku) ve výši 3 000 Kč měsíčně. Rozhodnutí o péči a styku odůvodnil okresní soud tím, že nezletilí mají rádi oba rodiče, jsou však více zvyklí žít s matkou. V zájmu nezletilých proto je zůstat v dosavadní faktické péči matky a s otcem se stýkat. Otec tím bude moci upevnit své vztahy s nezletilými a následně třeba zažádat o rozšíření podílu své péče. Místo bydliště a školu nezletilých okresní soud určil s ohledem na výlučnou péči matky a stabilitu poměrů v L. Při určení výše výživného okresní soud vycházel z běžných výdajů nezletilých, u nezletilého J. přihlédl k tomu, že má nastoupit do základní školy, a dále z příjmů stěžovatele ve výši 30 000 Kč měsíčně. Rovněž zohlednil, že stěžovatel má další dvě vyživovací povinnosti.
2. K odvolání stěžovatele krajský soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že svěřil nezletilé do střídavé péče rodičů s tím, že budou v péči matky od pondělí sudého týdne do čtvrtka lichého týdne a v péči stěžovatele od čtvrtka lichého týdne do pondělí sudého týdne. Péči rodičů o nezletilé o prázdninách krajský soud rozdělil mezi rodiče rovnoměrně. Otci uložil povinnost platit měsíčně výživné na nezletilého J. v období od 1. 6. 2023 do 31. 8. 2024 ve výši 4 000 Kč, v období od 1. 9. 2024 do právní moci rozsudku ve výši 4 500 Kč a od právní moci rozsudku ve výši 3 500 Kč, a na nezletilou B. v období od 1. 6. 2023 do právní moci rozsudku ve výši 3 500 Kč a od právní moci rozsudku ve výši 3 000 Kč. Dále krajský soud uložil otci zaplatit nedoplatek na výživném a matce uložil povinnost platit měsíčně výživné od právní moci rozsudku na nezletilého J. ve výši 1 200 Kč a na nezletilou B. ve výši 1 000 Kč. Návrh matky na určení bydliště nezletilých zamítl. Ve zbytku rozsudek okresního soudu potvrdil.
3. Krajský soud po aktualizaci skutečností zjišťovaných okresním soudem dospěl k závěru, že vztah nezletilých vůči stěžovateli se postupem času začal měnit. Původně byl pozitivní, ale následně vlivem působení matky začali nezletilí otce odmítat. Rodičovské kompetence matky v důsledku toho hodnotil jako snížené. I otec se však zapojuje do rodičovských konfliktů a krajský soud vyhodnotil, že ani jeden z rodičů nenaplňuje kritéria schopností péče o děti výrazně lépe. V nejlepším zájmu nezletilých je zachovat jejich stabilní zázemí a současně jim umožnit pravidelný a dostatečný kontakt s oběma rodiči. Tomu odpovídá asymetrická střídavá péče rodičů. U obou nezletilých soud shledal specifické potřeby, pro které by nebylo v nejlepším zájmu nezletilých změnit či střídat školní prostředí, a pro které i přes výhrady k osobě matky zvolil při asymetrické střídavé péči větší podíl péče matky. U nezletilého krajský soud shledal vysokou citlivost se sklony k úzkostnému chování, u nezletilé potřebu konzistentní korekce dioptrické vady. Oba nezletilí jsou fixovaní na matku a prospívají v prostředí v L. Současně je ale nutné zachovat právo stěžovatele na plnohodnotné zapojení do výchovy nezletilých. To bude zajištěno vymezením delších a pravidelných úseků jeho péče, v nichž může otec plnit svou rodičovskou roli. V silách stěžovatele je zařídit si zaměstnání tak, aby ve všední dny mohl nezletilé dopravit do školy v L. Svěřením nezletilých do střídavé péče rodičů se stal návrh matky na určení bydliště nezletilých bezpředmětným. Při určení výše výživného stěžovatele krajský soud zohlednil ty samé skutečnosti, jako okresní soud. Nad rámec toho blíže konkretizoval příjmy stěžovatele (v roce 2023 průměrný příjem 32 000 Kč, od ledna do září 2024 průměrný příjem 23 000 Kč a v posledním čtvrtletí roku 2024 průměrný příjem 45 000 Kč; od října 2023 do dubna 2024 byl otec v pracovní neschopnosti) a vzal v úvahu i nově stanovený podíl péče stěžovatele o nezletilé. Výživné stěžovatele krajský soud dále snížil s ohledem na protiprávní změnu bydliště nezletilých matkou, v důsledku čehož vznikly stěžovateli náklady na dojíždění.
4. Stěžovatel podává proti shora označeným rozhodnutím obecných soudů ústavní stížnost, neboť podle něj porušují jeho základní práva podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a práva nezletilých podle čl. 3 odst. 1, čl. 9 odst. 3, l. 18 odst. 1 a čl. 19 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
5. Namítá, že obecné soudy nezohlednily, že matka se s nezletilými bez souhlasu otce v květnu 2023 odstěhovala do L. Proti tomu se stěžovatel v srpnu 2023 bránil návrhem soudu, aby rozhodl o bydlišti a škole nezletilých. Nezletilí mezitím zůstali v péči matky, která neumožnila v roce 2023 stěžovateli vidět nezletilé více než jeden týden a dva víkendy. Tím matka stěžovatele vyloučila z péče o nezletilé. Stěžovateli nezbylo, než na faktickou situaci nastolenou matkou přistoupit. Je proto nesprávné, že obecné soudy odůvodnily větší podíl péče matky stabilitou prostředí nezletilých. Nezletilí si na prostředí v L. zvykli jen v důsledku protiprávního jednání matky. K tomu stěžovatel odkazuje na judikaturu Ústavního soudu k protiprávní změně bydliště dítěte a dalším souvislostem. Je přesvědčený, že jeho podíl péče má být větší než podíl péče matky.
6. Soudy měly dále uložit zajištění dopravy nezletilých převážně matce, která se protiprávně přestěhovala. Pokud to nebylo možné, měly náklady stěžovatele na dopravu zohlednit ve výživném. Ačkoliv krajský soud v odůvodnění rozsudku zmínil, že výživné stěžovatele na nezletilé částečně snížil o náklady na dopravu nezletilých, nekonkretizuje, o kolik jej snížil. Dále měl krajský soud snížit výživné o podíl péče stěžovatele o nezletilé. Krajský soud dostatečně nevzal v úvahu snížené rodičovské kompetence matky, zejména, že nezletilé negativně ovlivňuje proti stěžovateli. V důsledku toho se nezletilí od stěžovatele odcizují a nechtějí se s ním stýkat. V neprospěch kompetencí matky svědčí též skutečnost, že stěžovatele a jeho partnerku nepravdivě obvinila z fyzického týrání nezletilých. Dále matka zasahuje do péče stěžovatele, vyskytuje se v blízkosti škol v době předávání dětí stěžovateli, stěžovatele natáčí a útočí na něj, odmítá nezletilé předat stěžovateli s učebnicemi a v normálním oblečení, nezletilé B. nenechává na předání dioptrické brýle, nezletilé sleduje skrze chytré hodinky a přihlašuje je do kroužků, které se mají konat v době péče stěžovatele, a to bez jeho souhlasu. Bez souhlasu otce také matka přihlásila nezletilé do škol. Pouze ona vyvolává konflikty rodičů. Chování matky odůvodňuje omezení či úplný zákaz styku matky s nezletilými. Krajský soud měl provést znalecký posudek, kterým by se prokázala manipulace matky s nezletilými. Stabilita prostředí nezletilých nemůže převážit nad jejich zájmem na zachování duševního zdraví.
7. Krajský soud dostatečně nezjišťoval, jaký dopad bude mít na nezletilé dojíždění do školy v L. od stěžovatele, a zda by nebylo vhodnější, aby nezletilí navštěvovali u každého z rodičů tu školu, která je v místě bydliště rodiče. Nezletilý J. by si po čase na novou školu zvyknul, lékařskou péči by oběma nezletilým stěžovatel zajistil.
8. Ústavní soud posoudil procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem. Dospěl k závěru, že v části, ve které ústavní stížnost napadá výroky I, III až IX, XI a část výroku II rozsudku okresního soudu, které následně změnil krajský soud, není Ústavní soud k projednání ústavní stížnosti příslušný, neboť nemůže přezkoumávat a rušit rozhodnutí, které bylo změněno [§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu].
9. Ve zbylém rozsahu byla ústavní stížnost podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu). Vyčerpal též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní stížnost je tedy přípustná.
10. Ústavní soud připomíná, že k přezkumu rodinněprávních věcí přistupuje velmi zdrženlivě a do rozhodnutí obecných soudů zasahuje pouze v extrémních případech. Rozhodování v této citlivé oblasti je totiž doménou obecných soudů, které - se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně právní ochrany dětí - mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet zájmy rodičů, ale zejména nezletilých dětí.
11. Ústavní soud dlouhodobě ve věcech péče o nezletilé zdůrazňuje, že jediným ideálním modelem péče pro nezletilé děti je společné harmonické soužití s oběma rodiči. Jiné uspořádání rodinného života je pro děti vždy kompromisem. V případě rozchodu rodičů a v situaci, kdy každý z nich má jiné bydliště, je výše ideální model péče o nezletilé již nedostižný. I v těchto případech je však stále součástí rodičovské odpovědnosti, aby pro své děti nalezli a zajistili typ péče, který by pro ně byl vzhledem k situaci a k osobnosti každého z dětí nejvíce přijatelný. Jsou to právě rodiče, kteří své děti znají nejlépe, na základě toho mohou zohlednit jejich vnitřní potřeby při uzavření dohody o péči. Pokud toho nejsou schopni dosáhnout, toto rozhodnutí učiní soud. Přestože tak učiní s odborností a s nejvyšším nasazením rozhodnout v zájmu nezletilých dětí, jeho rozhodnutí je vždy kvalifikovaným kompromisem, který je pouze v krajních případech možno s jistotou označit za lepší řešení, než je dohoda rodičů.
12. Není namístě zpochybňovat, že řešení zvolené krajským soudem, tj. asymetrická střídavá péče s vyšším podílem péče matky, může být z mnoha pohledů shledáno problematickým. Krajský soud však řádně odůvodnil, proč upřednostnil jím zvolené řešení, stěžovatel jím uvedené důvody nevyvrací a nezpochybňuje, domáhá se upřednostnění jiného modelu péče.
13. Krajský soud zdůraznil nejlepší zájem nezletilých, kterým je podle jeho závěrů trávit více času v prostředí, ve kterém již přes 2 roky vyrůstají, mají zde své kamarády, školy a mimoškolní aktivity. Stabilita poměrů je významným hlediskem při rozhodování o péči nezletilých (nález
sp. zn. I. ÚS 3065/21
, bod 34). V dané věci zároveň bylo prokázáno, že vzhledem k citlivosti a dalším specifičnostem na straně nezletilých by jakákoliv výraznější změna v rozsahu péče rodičů, než jak jej stanovil krajský soud, mohla být pro nezletilé zatěžující a ohrozit jejich psychiku (body 46 a 69 rozsudku krajského soudu; nález
sp. zn. I. ÚS 823/16
, bod 43). Uvedené nijak neospravedlňuje protiprávní jednání matky spočívající v odstěhování nezletilých z místa původního bydliště do L. Pokud ale stěžovatel na toto jednání reagoval až s ročním zpožděním (k přestěhování došlo v září 2022, stěžovatel podal návrh na úpravu bydliště nezletilých v srpnu 2023), nelze nyní nastolenou stabilitu poměrů nezletilých bez dalšího přehlížet a narušovat pouze s odůvodněním, že tento stav protiprávně nastolila matka. V řízení o péči o nezletilé má zájem nezletilých dětí přednost před vyrovnáním křivd a rozporů mezi rodiči. Pokud si nezletilí na prostředí v L. během necelých dvou let zvykli, nelze jim to klást k tíži.
14. Protiprávní změnu bydliště nezletilých matkou krajský soud správně zohlednil ve výši výživného stěžovatele, kterému tím vznikly náklady na dopravu (bod 57 rozsudku krajského soudu). Není povinností soudu uvádět konkrétní výpočty výživného v odůvodnění svého rozsudku, podstatné je, aby bylo možné z odůvodnění vyčíst hlediska, ze kterých soud při výpočtu výživného vycházel (např. konkrétní výše příjmů povinné osoby, apod.). V dané věci je zřejmé, že pokud i podle doporučujících tabulek vychází výživné stěžovatele pro obě nezletilé děti ve výši 12 000 Kč, potom souhrnná částka 6 500 Kč je úměrně snížena právě v důsledku vzniku nákladů na dopravu stěžovateli a nově nastaveného rozsahu jeho péči o nezletilé, při které bude výživu poskytovat nezletilým svou osobní péčí. Současně je třeba uvést, že v důsledku konfliktního vztahu rodičů nebylo v zájmu nezletilých, aby jejich předávání probíhalo jinde, než ve školním zařízení, tj. bez osobního kontaktu obou rodičů. Proto nebylo možné matce uložit dopravu nezletilých do místa bydliště stěžovatele a bylo nutné její protiprávní jednání zohlednit pouze ve výši výživného stěžovatele (nález
sp. zn. I. ÚS 3399/23
, bod 29).
15. Ústavní soud připouští, že zvolená úprava péče o nezletilé není ideální. Žádný soud však nemůže vztahy v rodině, navíc takto extrémně narušené, upravit dokonalým způsobem. Svým rozhodnutím se může pouze snažit do budoucna vyloučit či alespoň omezit další důsledky konfliktních vztahů rodičů a jejich negativní dopad na nezletilé. O to se krajský soud v projednávané věci pokusil. Na jedné straně krajský soud pojmenoval a zohlednil snížené rodičovské kompetence matky, včetně její manipulace nezletilými. Stejně tak ale zohlednil i negativní chování stěžovatele, který též nerespektuje matku coby druhého rodiče nezletilých, zapojuje se do rodičovských konfliktů, které nezletilé poškozují, a snižuje závažnost zdravotních problémů nezletilé, které nedává na předání dioptrické brýle (bod 32 rozsudku krajského soudu). Ani u jednoho z rodičů nejsou rodičovské kompetence výrazně lepší (bod 46 rozsudku krajského soudu). V takovém případě nelze shledat neústavní postup krajského soudu, který se snažil minimalizovat dopady závadného chování rodičů na nezletilé tím, že nezletilým umožnil trávit větší čas v prostředí, na které jsou zvyklí, se současným upravením širokého kontaktu se stěžovatelem, při kterém budou moci se stěžovatelem prohloubit svůj vztah. Vzhledem k tomu, že manipulace nezletilých matkou byla v řízení dostatečně prokázána, nebyl důvod, aby krajský soud za účelem potvrzení této skutečnosti nechával vypracovat znalecký posudek, jehož vyhotovení by navíc řízení protáhlo a mělo negativní vliv na nezletilé. Stejně tak byl v řízení dostatečně prokázán možný negativní dopad na nezletilé a ohrožení jejich psychiky v případě, že by střídali dvě školy (body 27, 29, 33 a 69 rozsudku krajského soudu). Dojíždění do školy dvakrát za 14 dní nelze označit za nepřiměřeně zatěžující.
16. S ohledem na uvedené, Ústavní soud ústavní stížnost odmítl zčásti jako návrh, k jehož projednání není příslušný [§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu] a zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. července 2025
Milan Hulmák v. r.
předseda senátu