III.ÚS 1781/25 ze dne 19. 3. 2026
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce zpravodaje Milana Hulmáka a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky L. P., zastoupené Mgr. Igorem Žižkou, advokátem, sídlem Moskevská 697/72, Praha 10, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. dubna 2025 č. j. 9 To 119/2025-1196 a usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 25. března 2025 č. j. 2 T 113/2021-1182, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Chebu, jako účastníků řízení, a Okresního státního zastupitelství v Chebu a Krajského státního zastupitelství v Plzni, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění
I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelka byla v trestním řízení vedeném u Okresního soudu v Chebu (dále jen "okresní soud") pod sp. zn. 2 T 113/2021 odsouzena za pokračující přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let, a podle § 228 odst. 1 trestního řádu jí byla uložena povinnost uhradit na náhradě škody poškozené částku ve výši 499 329,65 Kč. Poškozené byl v trestním řízení přiznán nárok na bezplatnou právní pomoc zmocněnce, za což byla zmocněnci soudy přiznána a proplacena odměna a náhrada hotových výdajů za právní služby ve výši 213 956,10 Kč.
3. Napadeným usnesením okresního soudu bylo dle § 154 odst. 3 a § 155 odst. 5 trestního řádu rozhodnuto, že stěžovatelka je povinna nahradit státu náklady vzniklé přibráním zmocněnce poškozeného ve výši 213 956 Kč.
4. Napadeným usnesením Krajského soudu v Plzni (dále jen "krajský soud") byla zamítnuta stěžovatelčina stížnost proti usnesení okresního soudu.
II. Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka předesílá, že je nemajetná.
6. Dle § 154 odst. 3 trestního řádu by měl být daný nárok státu přiznán jen "nebrání-li tomu povaha věci a okolnosti případu", a soudy by měly vzít v úvahu její "osobní a majetkové poměry", což se nestalo.
7. Došlo k navýšení nákladů řízení tím, že proběhlo hlavní líčení s tlumočníkem znakového jazyka, následně však soud dospěl k závěru, že není spokojen s kvalitou tlumočení, a úkon opakoval s jiným tlumočníkem. Z odůvodnění napadených rozhodnutí není jasné, proč by náklady na navýšení počtu úkonů měla nést ona, když vadně tlumočícího tlumočníka zajišťoval stát. Každý je povinen jednat tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na vlastnictví jiného (§ 2900 občanského zákoníku) a je to to stát, který odpovídá za škodu způsobenou při výkonu státní moci [§ 1 odst. 1 zákona č.
82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)]. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV. Vyjádření k věci
9. Ústavní soud vyzval účastníky a vedlejší účastníky řízení k vyjádření k ústavní stížnosti. 10. Žádný z nich poskytnuté možnosti k uplatnění argumentů proti podané ústavní stížnosti nevyužil. V. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
11. Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83 a čl. 90 až 92 Ústavy). Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a použití jiných než ústavních předpisů jsou záležitostí obecných soudů.
Je jejich úlohou, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro použití toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je namístě toliko v případě těch nejzávažnějších pochybení představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak kdyby závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle (shodně např. nálezy ze dne 11. 8. 2020 sp. zn. III. ÚS 3644/19
[N 160/101 SbNU 117] bod 28, či ze dne 8. 12. 2020 sp. zn. II. ÚS 623/20
[N 225/103 SbNU 301] bod 17). To však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.
12. Pokud jde o prvou stěžovatelčinu námitku, že soudy měly posoudit, zda přiznání nároku nebrání povaha věci a okolnosti případu a vzít v úvahu její osobní a majetkové poměry, lze připomenout, že § 154 odst. 3 trestního řádu stanoví, že odsouzený "je povinen nahradit státu náklady vzniklé přibráním zmocněnce poškozeného, který má nárok na právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně nebo za sníženou odměnu, nebrání-li tomu povaha věci a okolnosti případu, zejména spoluzavinění poškozeného.
Jde-li o nedbalostní trestný čin, soud z důvodů zvláštního zřetele hodných náhradu přiměřeně sníží; přitom vezme v úvahu zejména povahu trestného činu a osobní a majetkové poměry odsouzeného." Jak tedy správně poukazuje krajský soud (bod 9 jeho usnesení), přiměřené snížení náhrady s ohledem na osobní a majetkové poměry odsouzeného je možné jen u nedbalostních trestných činů, stěžovatelka však byla odsouzena za trestnou činnost úmyslnou (obdobně usnesení ze dne 7. 9. 2021 sp. zn. IV. ÚS 1460/21 , bod 8).
Pokud jde o povahu věci a okolnosti případu, které mohou bránit přiznání daného nároku u úmyslných činů podle věty první citovaného ustanovení, těmi by vedle zákonem výslovně uváděného zaviněného poškozeného měly být jen situace tomu podobné, jako například odmítavý postoj poškozeného přijmout omluvu a odpovídající náhradu škody s cílem dosáhnout pro obviněného co nejméně příznivého výsledku trestního řízení (Král, Vladimír in Draštík, Antonín a kol.: Trestní řád komentář; Praha, Wolters Kluwer, 2017, § 154).
Žádné takové okolnosti stěžovatelka neuvádí.
13. Pokud pak jde o otázku zvýšení nákladů v důsledku problémů s tlumočením, Ústavní soud ze spisu okresního soudu sp. zn. 2 T 113/2021, který si vyžádal, zjistil, že vadným tlumočením měl být zmařen pouze jeden termín hlavního líčení, za který byla zmocněnci přiznána odměna ve výši 20 600 Kč (č. l. 1160 spisu) s režijním paušálem 2 x 300 Kč. S ohledem na to Ústavní soud připomíná, že u žalob znějících na peněžité plnění nepřevyšující částku 50 000 Kč podle § 238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, potažmo u obdobných částek řešených v jiných typech řízení, jde o věci tzv. bagatelní.
U těch nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu těm právům, jejichž porušení znamená i zásah do základních práv účastníka řízení a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení (obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2010 sp. zn. III. ÚS 3119/09 , ze dne 1. 3. 2012 sp. zn. II. ÚS 508/12 , ze dne 13. 3. 2013 sp. zn. I. ÚS 4071/12 , ze dne 7. 8. 2013 sp. zn. IV. ÚS 2294/13 , ze dne 25.
2. 2014 sp. zn. II. ÚS 3687/13 , ze dne 6. 1. 2015 sp. zn. II. ÚS 3079/14 , ze dne 15. 9. 2015 sp. zn. II. ÚS 886/15 , ze dne 30. 1. 2018 sp. zn. III. ÚS 512/17 , nebo ze dne 3. 10. 2023 sp. zn. IV. ÚS 259/23 ). Ústavní soud se tak danou námitkou stěžovatelky dále nezabýval, neboť dospěl k závěru, že vzhledem k bagatelní výši rozporované finanční částky nemůže jít o zásah do jejích práv s intenzitou dosahující ústavněprávní roviny.
14. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud nezjistil, že by došlo k tvrzenému porušení základních práv, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jej mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 19. března 2026 Jan Svatoň v. r. předseda senátu