Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce zpravodaje Tomáše Lichovníka a soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové o ústavní stížnosti stěžovatele A. F. H., zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno, proti rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort ze dne 2. února 2021 č. j. KRPB-159588-28/ČJ-2020-060022-SV, rozhodnutí Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 2.
listopadu 2021 č. j. CPR-7885-9/ČJ-2021-930310-V243, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. června 2022 č. j. 22 A 71/2021-110, a usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. listopadu 2023 č. j. 3 Azs 192/2022-44, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Brně, Ředitelství služby cizinecké policie a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
2. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po formální stránce a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
4. Stěžovatel se domnívá, že napadenými rozhodnutími bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených práv plynoucích z čl. 10 odst. 2 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 90 Ústavy, čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 odst. 1 písm. a), c) Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Zásah spatřuje v tom, že správní orgány i soudy vedly řízení na základě utajované informace, která stěžovateli nebyla sdělena, takže nemohl uplatnit námitky proti důvodům vyhoštění. Vyhoštění považuje za nepřiměřený zásah do jeho rodinného a soukromého života. Z těchto důvodů se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí.
6. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení nebo v rozhodnutí je završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda postupem a rozhodováním soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
Ústavněprávním požadavkem též je, aby vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna (srov. např. usnesení ze dne 31. 5. 2023 sp. zn. II. ÚS 1133/23 ).
7. Ústavní soud již v nálezu ze dne 11. 10. 2016 sp. zn. Pl. ÚS 5/16 zdůraznil, že proti zájmu jednotlivce být zpraven o tom, které důvody vedly k přijetí rozhodnutí orgánu veřejné moci, stojí bezpečnostní zájem státu výslovně vyjádřený v čl. 1 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky a vyplývající též z čl. 1 odst. 1 Ústavy (srov. nález ze dne 11. 2. 2004 sp. zn. Pl. ÚS 31/03 ). Podle Ústavního soudu "tento státní zájem představuje zájem existenční, který legitimizuje určité omezení právní sféry jedince; ostatně ve svém důsledku je to stát, jenž postavení jedince chrání" (bod 55 odůvodnění).
Vyloučení práva seznámit se se stanovisky policie a zpravodajských služeb obsahujícími utajované informace v zásadě představuje "projev optimalizace případného protichůdného působení ochranných mechanismů dvou ústavně chráněných hodnot", konkrétně pak bezpečnostního zájmu státu na straně jedné a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny na straně druhé (bod 62 odůvodnění). Přestože se v citovaném nálezu Ústavní soud zabýval abstraktní kontrolou ústavnosti § 22 odst. 3 zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů, základní východiska jsou použitelná i na omezení (vyloučení) práva seznámit se s utajovanou informací v řízení o vyhoštění cizince.
K tomuto závěru se Ústavní soud ve skutkově totožném případě jako nyní posuzovaná věc přiklonil již v usnesení ze dne 29. 9. 2021 sp. zn. III. ÚS 1228/21
.
8. Ani v nynějším případě Ústavní soud neshledal žádný důvod pro odchýlení se od dřívějších závěrů. Stěžovatel v ústavní stížnosti pokračuje v polemice se správními soudy a rozvíjí argumentaci, se kterou se však soudy přesvědčivým způsobem vypořádaly (ve vztahu k nesdělení utajované informace srov. např. body 25 a násl. zrušujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Azs 16/2022-36 nebo body 43 a násl. napadeného rozsudku krajského soudu; ve vztahu k přiměřenosti, respektive nezbytnosti zásahu srov. např. body 16 a 19 napadeného usnesení Nejvyššího správního soudu nebo body 58 a násl. napadeného rozsudku krajského soudu). Napadená rozhodnutí jsou srozumitelně a přesvědčivě odůvodněna a je z nich zřejmé, jakými úvahami se rozhodující orgány seznámené s utajovanou informací řídily. Ústavní soud proto konstatuje, že zásah do ústavně garantovaných práv stěžovatele neshledal.
9. Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. února 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu