Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 6. května 2004 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. M. právně zastoupeného JUDr. J. M. advokátem AK, proti výrokům II. a IV. rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 12. 8. 2003, č. j. P 59/2002-86, a dále proti výrokům II. a III. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 12. 2003, č. j. 22 Co 478/2003-112, t a k t o : Ústavní stížnost se odmítá.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 23. 3. 2004, a která byla doplněna podáním Ústavnímu soudu doručeným dne 24. 3. 2004, se stěžovatel domáhal zrušení výroků II. a IV. rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 12. 8. 2003, č. j. P 59/2002-86, a dále výroků II. a III. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 12. 2003, č. j. 22 Co 478/2003-112, a to pro porušení čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a odst. 4 Listiny základních práv a svobod.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 12. 8. 2003, č. j. P 59/2002-86, byl výrokem I. zamítnut návrh otce (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatel") na zrušení vyživovací povinnosti k nezl. L. M. výrokem II. dal soud matce nezl. L. M. souhlas k podání žádosti o změnu příjmení nezletilého na příjmení N. výrokem III. byl zamítnut návrh matky na zákaz styku otce s nezl. L. M. a výrokem IV. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti uvedenému rozsudku podal stěžovatel odvolání, a to proti výrokům I. a II.
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 12. 2003, č. j. 22 Co 478/2003-112, byl výše uvedený rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku I. změněn tak, že povinnost otce platit výživné pro nezletilého L. stanovená rozsudky Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 26. 11. 2001, č. j. Nc 666/2001-13, ze dne 21. 5. 2002, č. j. P 59/2002-26, se pro dobu od 5. 9. 2002 do 31. 3. 2003 zrušuje a s účinností od 1. 4. 2003 se výživné snižuje na částku 500,- Kč měsíčně, které je otec povinen platit k rukám matky nezletilého vždy do každého 5. dne v měsíci předem. Ve výroku II. byl rozsudek okresního soudu potvrzen.
Ústavní soud je především nucen s odkazem na svoji již ustálenou judikaturu konstatovat, že tento soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušeny ústavně zaručená základní práva nebo svobody.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítl, že napadené rozsudky obecných soudů jsou nesprávné a nespravedlivé a porušují výše uvedená práva stěžovatele zakotvená v Listině základních práv a svobod. Stěžovatel dále v ústavní stížnosti uvedl, že vzhledem k trvající pracovní neschopnosti svého právního zástupce není schopen okamžitě předložit zevrubné odůvodnění ústavní stížnosti a požádal Ústavní soud, aby mu tento poskytl přiměřenou lhůtu v rozsahu kolem dvou týdnů.
Protože do dnešního dne stěžovatel ústavní stížnost nedoplnil, a podaná ústavní stížnost neobsahuje žádné konkrétní skutečnosti, ze kterých stěžovatel dovozuje porušení svých ústavně zaručených práv, byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost posoudit jako zjevně neopodstatněnou.
Dle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 6. května 2004
JUDr. Jiří Mucha v. r. předseda senátu Ústavního soudu