Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatelky Kláry Dittrich, zastoupené Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem, sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2024, č. j. 70 Co 111/2024-85, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 12. 2023, č. j. 37 C 210/2023-56, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2 jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy domáhala doplatku peněžního zadostiučinění za nemajetkovou újmu, způsobenou jí nepřiměřenou délkou odškodňovacího řízení (4 roky a 5 měsíců) vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 ("obvodní soud"), kterým se dříve domáhala náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku opatrovnického řízení vedeného u Okresního soudu v Děčíně.
2. Obvodní soud stěžovatelce nevyhověl a žalobu zamítl nyní napadeným rozsudkem s tím, že jí bylo již dobrovolně plněno ze strany vedlejší účastnice a nad rámec této částky obvodní soud neshledal nárok stěžovatelky důvodným. Obvodní soud nezvýšil přiznané zadostiučinění ani s ohledem na změněnou hospodářskou situaci panující v České republice, jak požadovala stěžovatelka, odvolal se přitom na judikaturu Nejvyššího soudu, dle které výše přiměřeného zadostiučinění by měla odpovídat konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, přičemž na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny či životní úrovně.
3. O odvolání stěžovatelky následně rozhodl Městský soud v Praze ("městský soud") tak, že změnil rozsudek obvodního soudu a uložil vedlejší účastnici zaplatit stěžovatelce částku ve výši 5 125 Kč s úrokem z prodlení od 19. 2. 2024 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu městský soud rozsudek obvodního soudu potvrdil.
4. Stěžovatelka ústavní stížností napadá zejména nepřiznání zákonného úroku z prodlení z částky 5 125 Kč od 18. 9. 2023 do 19. 2. 2024, a tím i závěry ustálené judikatury Nejvyššího soudu, podle kterých "Úroky z prodlení z nároku na náhradu nemajetkové újmy náleží poškozenému až od uplynutí doby, kterou má ústřední orgán uvedený v § 6 zákona č. 82/1998 Sb. k vyplacení náhrady, tedy 6 měsíců od uplatnění nároku u tohoto orgánu." (například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4037/2011).
5. Mimo jiné stěžovatelka poukazuje na znevýhodnění poškozených ve vztahu ke státu, i na nepřehlednost právní úpravy, a to obzvláště v souvislosti s počátkem běhu lhůty pro promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy. Ten se totiž na rozdíl od počátku prodlení odvíjí již od doručení stanoviska příslušného úřadu či poskytnutí přiznaného plnění. Zpřehlednění a určení jednotného počátku plynutí prodlení a plynutí promlčení by podle stěžovatelky přispělo k jednoduchosti, přehlednosti a srozumitelnosti právní úpravy.
6. Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku městského a obvodního soudu, a to pro porušení jejích základních práv zaručených čl. 11 a čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
7. Pro posouzení ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí účelná, jelikož účastníkům jsou všechny podstatné skutečnosti známy.
8. Po prostudování ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v ústavní stížnosti.
9. Ústavní soud konstatuje, že nezbytným předpokladem meritorního zkoumání předmětné věci je vyloučení tzv. bagatelnosti. Přestože úprava řízení před Ústavním soudem tento pojem nezná, není možné nepřihlížet k hranicím, které zákonodárce v civilním řízení ve smyslu bagatelnosti vymezil. Brání-li totiž občanský soudní řád podání dovolání u sporů o částku nepřevyšující 50 000 Kč (a stanoví-li pro rozhodování o náhradě nákladů řízení dokonce výluku z přípustnosti dovolání), jistě nebylo záměrem zákonodárce, aby roli další přezkumné instance nahrazoval Ústavní soud. Částku, o kterou jde v tomto řízení, lze právě v tomto ohledu považovat za bagatelní (srov. usnesení ze dne 28.
5. 2019, sp. zn. II. ÚS 1383/19 ). Ústavní soud sice v minulosti dovodil, že při splnění určitých zvláštních okolností je oprávněn meritorně přezkoumat též věci bagatelního rázu (typicky byl-li by dán přesah vlastního zájmu stěžovatele, byl by zájem na respektování judikatury Ústavního soudu nebo by vznikla potřeba ústavněprávního výkladu některých právních institutů), nicméně ani stěžovatelkou uváděné okolnosti, nepovažuje Ústavní soud za způsobilé ústavněprávně "povýšit" relevanci tohoto případu.
10. V nyní posuzované věci se totiž jedná pouze o úrok z prodlení z přiznaného nároku na náhradu nemajetkové újmy za dobu šesti měsíců, po kterou plyne příslušnému úřadu lhůta pro rozhodnutí o přiznání odškodnění a jeho případné vyplacení poškozeným. Jak přitom sama stěžovatelka uvádí, téměř vždy jde o nárok bagatelní. I přes tuto bagatelnost je však zřejmé, že již Nejvyšší soud této otázce věnoval dostatečnou pozornost, jak ostatně vyplývá i z četných odkazů stěžovatelky na jeho judikaturu.
11. Ústavní soud uzavírá, že v ústavní stížnosti neshledal nic, co by věc posunulo do ústavněprávní roviny, a že při rozhodování obecných soudů neshledal pochybení, které by bylo možné vyhodnotit jako zásah do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky, a mohlo by tak být důvodem pro jeho kasační zásah.
12. Ze všech shora vyložených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. července 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu