Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti JUDr. Jany Hubené, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2017 č. j. 51 Co 116/2017-204 a usnesení soudní exekutorky JUDr. Ingrid Švecové, Exekutorský úřad Praha 3, ze dne 9. 2. 2017 č. j. 091 EX 02496/13-190, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 4, čl. 26 odst. 1 a odst. 3 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhala zrušení shora označeného usnesení, jímž soudní exekutorka rozhodla o nevyloučení znalce - Znalecké společnosti s. r. o., Praha - z provedení ocenění nemovité věci a jejího příslušenství a vypracování znaleckého posudku, a usnesení, jímž Městský soud v Praze odmítl odvolání stěžovatelky z důvodu jeho nepřípustnosti. S ústavní stížností stěžovatelka spojila návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí a o rozhodnutí její věci mimo pořadí.
Dříve, než se může Ústavní soud zabývat věcným přezkumem stěžovaných rozhodnutí, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu musí být fyzické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, podle ustanovení § 31 odst. 2 téhož zákona musí být v plné moci určené k zastupování výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem.
Z ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatelka vystupuje pod identifikačním číslem osoby a uvádí sídlo své advokátní kanceláře, takže podle stanoviska Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl.ÚS-st. 42/15 by jako advokátka nemusela být v řízení před Ústavním soudem zastoupena jiným advokátem. Ústavní soud však z veřejně dostupných zdrojů (www.cak.cz) zjistil, že jmenovaná byla ze seznamu advokátů vyškrtnuta.
Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.
Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.
Z elektronické databáze ústavních stížností však bylo zjištěno, že stěžovatelka se obrací na Ústavní soud opakovaně, přičemž byla vícekrát vyzývána k odstranění vad svých návrhů a poučena o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny (srov. např. výzvy ve věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 1604/16 , sp. zn. III. ÚS 2550/16 , sp. zn. III. ÚS 3436/16 , ve výzvách ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 377/17 , sp. zn. II. ÚS 3458/16 či sp. zn. II. ÚS 3969/16 byla stěžovatelka navíc upozorněna, že se na ni stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 nevztahuje). Ústavní soud tak nemá pochybnosti o tom, že stěžovatelka byla řádně seznámena s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.
Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožné stěžovatelce vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovatelce zásadu, že se na Ústavní soud nemůže obrátit jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým; tak se také stalo v posuzovaném případě. Za dané situace, shodně jako ve věcech téže stěžovatelky, vedených pod sp. zn. IV. ÚS 3959/16 , sp. zn. II. ÚS 396/17 a sp. zn. III. ÚS 923/17 , Ústavní soud shledal důvod pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. července 2017
Milada Tomková v. r. soudkyně zpravodajka