Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatele P. K., zastoupeného Mgr. Lukášem Kučerou, advokátem, sídlem Lipenská 869/17, České Budějovice, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 4. 2024, č. j. 64 Co 316/2024-72, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a 1) Z. H. a 2)
V. H., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel uzavřel v minulosti s vedlejšími účastníky kupní smlouvu, na základě které jim prodal rodinný dům. Mezi stěžovatelem a vedlejšími účastníky probíhá několik soudních sporů, kterými vedlejší účastníci uplatnili nároky z vad domu, nároky na zadostiučinění a nemajetkovou újmu, nárok na zaplacení částky, která byla vynaložena na nezbytné opravy domu. Stěžovatel byl rovněž pravomocně odsouzen za zásah do osobnostních práv vedlejších účastníků spočívající ve vniknutí do jejich e-mailového účtu se záměrem získat informace z jejich korespondence a smazání dat, představujících důkazní prostředky.
2. V nyní posuzované věci rozhodl okresní soud Plzeň-město ("okresní soud") výrokem I usnesení ze dne 27. 11. 2023, č. j. 16 C 119/2017-38, o pokračování v přerušeném řízení a výrokem II nařídil na návrh vedlejších účastníků předběžné opatření, kterým stěžovateli uložil zdržet se zcizování, zatížení věcnými břemeny, zatížení zástavními právy, předkupními právy, právem stavby, a zdržet se jakékoliv jiné dispozice vedoucí ke snížení majetkové hodnoty blíže specifikovaných nemovitých věcí. Dle okresního soudu vedlejší účastníci osvědčili pravděpodobnost úspěchu jejich žaloby, i to, že je zde důvodná obava, že by výkon rozhodnutí byl ohrožen, a že stěžovatel hodlá s nemovitostmi nakládat.
3. Podstata věci spočívá v nesouhlasu stěžovatele s nařízením předběžného opatření, které napadl odvoláním. Krajský soud v Plzni ("krajský soud") napadeným usnesením rozhodnutí okresního soudu potvrdil. Vedlejší účastníci podle krajského soudu osvědčili potřebu zatímní úpravy poměrů do doby pravomocného skončení řízení o jejich žalobě o zaplacení peněžité pohledávky, z tvrzení samotného stěžovatele je zřejmé, že se snaží postupně zbavovat svého nemovitého majetku například darováním nemovitosti matce, která jej dále darovala druhému synovi či uzavřením smíru stěžovatele s příbuznými, kterým se vzdal nemovitých věcí, ačkoliv byl ve sporném řízení o nich úspěšný.
4. Stěžovatel do ústavní stížnosti přejímá obsah svého odvolání proti rozhodnutí okresního soudu, argumentace je tedy zčásti totožná - namítá, že již před podáním návrhu na nařízení předběžného opatření krajský soud usnesením ze dne 10. 11. 2023, č. j. 18 Co 212/2023-214, schválil soudní smír mezi stěžovatelem J. L. a P. K., ve kterém určil, že J. L. je, stejně jako matka stěžovatele ke dni svého úmrtí byla, podílovým spoluvlastníkem nemovitostí, na které se předběžné opatření vztahuje, se spoluvlastnickým podílem ve výši 1/2. Stěžovatel tvrdí, že okresní soud vydal předběžné opatření v době, kdy už nemovitostmi stěžovatel nedisponoval a ani jimi disponovat nemohl.
5. Nad rámec této argumentace stěžovatel v reakci na odůvodnění nyní napadeného usnesení krajského soudu uvádí, že rozhodnutí krajského soudu o schválení smíru bylo rozhodnutím konečným, nebylo proti němu možné podat opravný prostředek a právní moc tak závisela na doručení stěžovateli. Z toho dovozuje, že předběžné opatření, které nyní navíc stěžovatele nutí jednat nezákonně, v rozporu s konečným rozhodnutím soudu o schválení smíru, nebylo možné vydat.
6. Stěžovatel dále uvádí, že se krajský soud nevypořádal s námitkou nemožnosti "odpřerušit" řízení pouze za účelem nařízení předběžného opatření, kdy nadto probíhají souběžně dvě řízení o dvou protichůdných nárocích, z nichž jeden vylučuje druhý. Takový postup považuje stěžovatel za extrémně vstřícný vůči vedlejším účastníkům.
7. Ze všech výše uvedených důvodů se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení krajského soudu, a to pro porušení čl. 2 odst. 3 a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina") a jeho základních práv zaručených čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny.
8. Po prostudování ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v ústavní stížnosti.
9. V souzené věci je předmětem přezkumu rozhodnutí soudu o vydání předběžného opatření. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře (viz nález ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. IV. ÚS 189/01 ) vyjádřil názor, že se zpravidla necítí oprávněn zasahovat do rozhodnutí o předběžných opatřeních, neboť jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků zasahují nikoli konečným způsobem a kterými není prejudikován konečný výsledek sporu. Zároveň však Ústavní soud připustil, že i rozhodnutí o předběžném opatření je za určitých okolností způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení a lze je podrobit ústavněprávnímu přezkumu (viz nález ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. III. ÚS 52/13 ), byť toliko v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti.
10. Ústavní soud při takovém testu zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a není projevem svévole (čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny) - srov. k tomu např. nález ze dne 10. 11. 1999, sp. zn. II. ÚS 221/98 , která - aby odůvodnila kasační zásah - by musela být na první pohled zjevná a intenzivní. Důvodem pro kasační zásah Ústavního soudu je také flagrantní porušení zásad spravedlivého procesu.
11. Ústavní soud shledal, že rozhodování o předběžném opatření v právě posuzované věci mělo zákonný podklad, neboť právní úprava soudu umožňuje předběžné opatření nařídit a vedlejší účastníci návrh na nařízení předběžného opatření soudu podali. Předběžné opatření bylo rovněž vydáno příslušným orgánem (soudem). Z předložených rozhodnutí je zřejmé, že se obecné soudy zabývaly všemi shora uvedenými nezbytnými otázkami a krajský soud se vypořádal rovněž s námitkami stěžovatele týkajícími se časové souslednosti jednotlivých úkonů soudů v souběžně probíhajících řízeních (viz body 12-15 napadeného rozhodnutí). Zjednodušeně řečeno - předběžné opatření bylo vydáno v době, kdy rozhodnutí krajského soudu o schválení smíru ještě nenabylo právní moci, tedy v době, kdy stěžovatel předmětné nemovité věci vlastnil.
12. Jde-li o námitku vztahující se možnosti vydat předběžné opatření po rozhodnutí o pokračování řízení pouze pro tyto účely, pak si lze jistě představit odůvodnění podrobnější, avšak i přesto je zřejmé, že se krajský soud touto otázkou zabýval (viz bod 16 napadeného usnesení). V tomto případě lze akceptovat výklad provedený okresním soudem v usnesení ze dne 13. 6. 2024, č. j. 16 C 119/2017-82, kterým opětovně řízení vedené pod sp. zn. 16 C 119/2017 přerušil, a který není z pohledu Ústavního práva nijak excesivní. Ústavní soud připomíná, že v nyní posuzované věci jde pouze o výklad a aplikaci podústavního práva, které ústavněprávní roviny nedosahují, Ústavní soud přitom interpretaci a aplikaci podústavního práva obecnými soudy nepovažuje za jakkoli nepřiměřenou. Napadené rozhodnutí - které nadto není rozhodnutím konečným - současně není ani projevem svévole, či v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, jelikož odpovídá aplikované zákonné úpravě.
13. V nyní posuzované věci tedy Ústavní soud neshledal v postupu krajského soudu vady, jež by jej opravňovaly ke kasačnímu zásahu namísto konstatování neopodstatněnosti ústavní stížnosti. Jeho závěry jsou totiž z hlediska zákonné úpravy plně akceptovatelné, a nelze je považovat ani za jakkoliv vybočující z mezí ústavnosti či za projev přepjatého formalismu. Ústavní soud proto konstatoval, že napadeným rozhodnutím nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele.
14. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. července 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu