Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Přibáněm o ústavní stížnosti stěžovatelky Anny Smetkové, zastoupené JUDr. Filipem Matoušem, advokátem, sídlem Lazarská 11/6, Praha 2, proti nákladovému výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2024, č. j. 23 Co 59/2024-654, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti DER Touristik CZ a.s., jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky ("Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze ("městský soud"), konkrétně výroku II., jímž městský soud rozhodl v řízení o zaplacení částky 206 340 Kč s příslušenstvím o náhradě nákladů před soudy obou stupňů. Stěžovatelka má za to, že uvedeným nákladovým výrokem městský soud porušil její základní práva zaručená čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Ústavní soud se před posouzením opodstatněnosti ústavní stížnosti zabýval otázkou, zda jsou k tomu splněny procesní předpoklady stanovené zákonem o Ústavním soudu.
3. Ústavní soud ve své judikatuře ustáleně zdůrazňuje, že ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy představuje subsidiární prostředek ochrany základních práv jednotlivce, který lze uplatnit jen v situaci, neposkytuje-li právní řád stěžovateli jiné prostředky ochrany práva nebo nelze-li případný zásah do práv odčinit jiným způsobem (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, vyčerpal-li navrhovatel ještě před jejím podáním všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), nejsou-li dány výjimečné důvody pro projednání ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
4. Stěžovatelka se podanou ústavní stížností domáhá zrušení nákladového výroku rozsudku městského soudu, proti kterému (výroku) není dovolání přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád].
5. Ústavní soud z databáze Infosoud.justice.cz zjistil a z dovolání vyžádaného u Obvodního soudu pro Prahu 4 ověřil, že stěžovatelka podala dovolání, jímž napadla v záhlaví označené rozhodnutí městského soudu. Nejvyšší soud o tomto dovolání doposud nerozhodl.
6. Za dané procesní situace je nepřípustné, aby Ústavní soud jakkoli zasahoval do rozhodovací činnosti obecných soudů, zde Nejvyššího soudu, a předjímal jeho rozhodnutí. Podání ústavní stížnosti je v takovém případě předčasné. Řečeno ještě jinak, ústavní stížnost účastníka řízení podaná proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení před tím, než dovolací soud rozhodne o dovolání proti výroku ve věci samé, je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná.
7. Uvedené platí i pro ústavní stížnost stěžovatelky směřující pouze proti nákladovému výroku rozhodnutí městského soudu. Ústavní soud poukazuje na to, že výrok o náhradě nákladů řízení má k rozhodnutí o věci samé akcesorickou povahu. Jakkoliv si Ústavní soud je vědom okolnosti, že proti rozhodnutí v části týkající se výroku o nákladech řízení není dovolání ex lege přípustné (srov. výše), odporovalo by principu efektivity a hospodárnosti řízení, přezkoumával-li by Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti, jíž je samostatně napaden pouze výrok o nákladech řízení, její důvodnost, jelikož by tak (byť i nepřímo) nutně předjímal i výsledek probíhajícího řízení o dovolání, což mu však nepřísluší (srov. např. usnesení
sp. zn. II. ÚS 870/19
ze dne 24. 4. 2019; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz).
8. Ústavní soud dodává, že odmítnutí stávající ústavní stížnosti pro její "předčasnost" stěžovatelku nepoškozuje na jejím právu na přístup k soudu, neboť po skončení dovolacího řízení, resp. řízení před obecnými soudy (v případě kasačního rozhodnutí Nejvyššího soudu), bude mít stěžovatelka možnost podat novou ústavní stížnost. Tato ústavní stížnost pak bude v případě splnění ostatních podmínek řízení věcně projednatelná Ústavním soudem, a to i v případě, brojila-li by jí stěžovatelka výhradně proti nákladovým výrokům (srov. např. usnesení
sp. zn. III. ÚS 941/19
ze dne 30. 5. 2019).
9. Z uvedených důvodů dospěl Ústavní soud v posuzovaném případě k závěru, že ústavní stížnost je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, přičemž neshledal důvod pro aplikaci výjimky z nepřípustnosti ústavní stížnosti podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, kterou ostatně netvrdí ani stěžovatelka.
10. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. července 2024
Jiří Přibáň v. r.
soudce zpravodaj