Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Přibáněm o ústavní stížnosti stěžovatele Z. V., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Skoupým, advokátem, sídlem Havlíčkova 584, Rakovník, proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Kladně ze dne 6. 5. 2024 č. j. 3 ZN 945/2022-39, za účasti Okresního státního zastupitelství v Kladně, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Policie ČR, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, územní odbor Kladno, Oddělení obecné kriminality, odložila trestní věc podezření ze spáchání přečinu. Stěžovatel jakožto oznamovatel v této trestní věci podal proti uvedenému rozhodnutí policie stížnost, kterou napadeným rozhodnutím zamítl dozorující státní zástupce. Stěžovatel má za to, že napadeným usnesením došlo k porušení jeho základního práva na účinné vyšetřování.
2. Ústavní stížnost však není přípustná, a Ústavní soud se jí tak nemůže věcně zabývat.
3. Podstatou ústavní stížnosti je její subsidiarita. To znamená, že k přezkumu Ústavním soudem může dojít až tehdy, neposkytuje-li právní řád jiné prostředky nápravy. Řízení před Ústavním soudem je tak jakousi poslední "záchrannou brzdou", nikoliv "zkratkou", kterou by bylo možné obcházet standardní možnosti, jak dosáhnout ochrany svých práv v rámci justiční soustavy. Je-li v určité procesní situaci možné, aby věc přezkoumal jiný orgán než Ústavní soud, nemůže do postavení takového orgánu Ústavní soud zasáhnout tím, že by ve věci rozhodl dříve než tento orgán (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 247/23 bod 10; III. ÚS 1414/21 body 5-7; II. ÚS 1424/10 body 4-5; či
; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
4. Ústavní soud přitom považuje za účinný prostředek nápravy, který je před podáním ústavní stížnosti nutné vyčerpat, také podnět k výkonu dohledu podle § 12d nebo § 12e zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství. Tato ustanovení zakotvují dohled (tzv. vnitřní a vnější) nejblíže vyššího státního zastupitelství nad postupem nižšího státního zastupitelství při vyřizování věci v jeho příslušnosti (srov. nálezy sp. zn. I. ÚS 1565/14 bod 31; a
I. ÚS 860/15 bod 51; a tyto nálezy respektující usnesení, např. sp. zn. IV. ÚS 247/23 bod 10; I. ÚS 914/22 bod 7; I. ÚS 34/19 bod 10; IV. ÚS 1823/18 či I. ÚS 2742/19 ).
5. Stěžovatel napadá usnesení státního zástupce a policie, nedokládá však (a ani to netvrdí), že by před podáním ústavní stížnost využil výše uvedené další prostředky nápravy. Taková ústavní stížnost je proto předčasná a Ústavnímu soudu nepřísluší se jí věcně zabývat (viz obdobné řešení např. v usnesení sp. zn. I. ÚS 3231/23 ,
I. ÚS 1612/23 ,
,
či
IV. ÚS 1188/22 ).
6. Domnívá-li se stěžovatel, že v jeho případě státní zástupce porušil jeho základní práva, jak tvrdí v ústavní stížnosti, má možnost tyto své námitky uplatnit uvnitř soustavy orgánů činných v trestním řízení. Podnět k výkonu dohledu ostatně není omezen lhůtou. Teprve až v rámci trestního řízení nebude existovat jiná možnost nápravy, je možné podat ústavní stížnost jako onu poslední "záchrannou brzdu". Ústavní soud však připomíná, že ochranu základním právům musejí poskytovat všechny orgány veřejné moci, nejen Ústavní soud.
7. Ústavní soud zdůrazňuje, že odmítnutí stávající ústavní stížnosti pro její předčasnost stěžovatele nepoškozuje a nebrání mu ve výkonu jeho ústavně zaručeného práva na přístup k soudu, neboť po vyřízení podnětu k výkonu dohledu bude mít stěžovatel možnost podat novou ústavní stížnost. Ústavní soud není oprávněn odmítnout případnou novou ústavní stížnost stěžovatele pro opožděnost, neboť to by s ohledem na toto rozhodnutí zakládalo odepření spravedlnosti. Pokud totiž nyní Ústavní soud deklaruje, že ústavní stížnost je předčasná, není oprávněn posléze říci, že pozdější ústavní stížnost je opožděná. To plyne i z ustálené judikatury Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva. Je nicméně obecně vhodné, aby stěžovatel z procesní opatrnosti na toto usnesení v textu (nové) ústavní stížnosti upozornil.
8. Ústavní soud v současné chvíli ústavní stížnost jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. července 2024
Jiří Přibáň v. r. soudce zpravodaj