Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce Radovana Suchánka a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele J. V., zastoupeného Mgr. Alexandrou Floriánovou, advokátkou, sídlem Štefánikova 75/48, Praha 5 - Smíchov, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. dubna 2023, č. j. 36 Co 51/2023-1954, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. prosince 2022, č. j. 50 P 229/2020-1713, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a M. K. a nezletilých G. K. V. a S. M. V., jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že napadeným rozsudkem Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") svěřil obě nezletilé vedlejší účastnice (nyní ve věku 15 a 12 let) do péče první vedlejší účastnice (matky) [I. výrok], stěžovateli (otci) uložil povinnost přispívat na výživu nezletilé G. K. částkou 8 000 Kč měsíčně a nezletilé S. M. částkou 7 000 Kč měsíčně (II. výrok), upravil styk stěžovatele s nezletilými tak, že je oprávněn se s nimi stýkat prostřednictvím asistovaného styku v Azylovém centru Gloria v rozsahu 2 hodin jedenkrát za 14 dní (III. výrok), uložil oběma rodičům povinnost zajistit účast nezletilých na terapii v Centru LOCIKA, z. ú. (IV. výrok), uložil každému z rodičů povinnost k náhradě nákladů státu ve výši 20 430 Kč (V. a VI. výrok), zamítl návrh stěžovatele na zvýšení výživného (VII. výrok), vyslovil, že tímto se mění rozsudek obvodního soudu ze dne 6. 9. 2019, č. j. 50 Nc 6275/2017-684 (VIII. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (IX. výrok).
3. Lze stručně shrnout, že nezletilé byly původně v souladu s rozsudkem obvodního soudu ze dne 6. 9. 2019 na základě schválené dohody rodičů svěřeny do péče stěžovatele a byl upraven styk s matkou každý sudý týden od čtvrtka po skončení vyučování do neděle do 18:30 hodin a každý lichý týden od čtvrtka po skončení vyučování do pátku do začátku vyučování. Následně bylo ve věci vydáno několik předběžných opatření, na základě nichž byly nezletilé nejprve na dobu tří měsíců svěřeny do péče Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, FOD Klokánek, rodičům byla uložena povinnost strpět umístění nezletilých v uvedeném zařízení a zákaz styku s nimi s výjimkou asistovaných kontaktů, později pak byly nezletilé dočasně svěřeny do péče prarodičů a styk s rodiči zůstal neupraven.
4. V posuzované věci obvodní soud po provedeném dokazování uzavřel, že zde byly důvody a zájem nezletilých odůvodňující změnu výchovného prostředí z výlučné péče stěžovatele na výlučnou péči matky. Soud vycházel zejména z návrhu kolizního opatrovníka a znaleckého posudku PhDr. Václava Jiřičky, Ph.D., a jeho výslechu, z něhož vyplývalo, že stěžovatelova péče výchovně zcela selhává. Nezletilé jsou ve stávajícím výchovném prostředí alarmujícím způsobem demotivovány ke styku a vztahu s matkou. Nezletilé matku odmítají, rozvíjejí se znaky naplňující tzv. syndrom zavrženého rodiče, aniž by však jejich odmítavý postoj pramenil z vlastních prožitků. Nezletilé jsou pod silným vlivem stěžovatele, jsou ovlivňovány a manipulovány, situace je patologická, nezletilé jsou extrémně emočně přetížené. Obvodní soud proto s ohledem na uvedená závažná zjištění nemohl vyhovět vyjádřenému přání nezletilých, které chtějí být v péči stěžovatele a péči matky odmítají. Při rozhodování o výživném soud vycházel mimo jiné z průměrného čistého příjmu stěžovatele ve výši 56 463 Kč a matčina příjmu ve výši 40 344 Kč a zohlednil doporučující tabulky Ministerstva spravedlnosti, jimž stanovené výživné odpovídá.
5. K odvolání stěžovatele rozhodl Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem tak, že rozsudek obvodního soudu v I., II. a III. výroku o věci samé změnil tak, že nezletilé se svěřují do střídavé péče rodičů tak, že v péči stěžovatele jsou vždy v 1., 2., 3., 5., 6., 7., 9., 10., 11., 13., 14., 15., 17., 18., 19., 21., 22., 23., 25., 26., 27., 29., 30., 31., 33., 34., 35., 37., 38., 39., 41., 42., 43., 45., 46., 47., 49., 50. a 51. týdnu v roce, a to vždy od pondělí od 8:00 hodin prvního týdne období, kdy jsou v péči stěžovatele, do pondělí do 8:00 hodin týdně, kdy jsou v péči matky, přičemž v péči matky jsou vždy v 4., 8., 12., 16., 20., 24., 28., 32., 36., 40., 44., 48. a 52. týdnu v roce, a to vždy od pondělí od 8:00 hodin týdne, kdy jsou v matčině péči, do pondělí do 8:00 hodin následujícího týdne, kdy jsou ve stěžovatelově péči; dále soud rozhodl o místě předávání nezletilých v jejich vzdělávacím zařízení, případně v bydlišti toho rodiče, u kterého jsou v péči, a upravil prázdninový styk a styk o svátcích. Dále rozhodl o povinnosti stěžovatele přispívat na výživu starší nezletilé G. K. částkou 2 300 Kč měsíčně a mladší nezletilé S. M. částkou 2 100 Kč a povinnosti matky přispívat na výživu nezletilé G. K. částkou 2 600 Kč a nezletilé S. M. částkou 2 200 Kč. Tím byl nahrazen rozsudek obvodního soudu ze dne 6. 9. 2019, jakož i usnesení obvodního soudu ze dne 24. 2. 2023, č. j. 50 Nc 12011/2023-45, ve spojení s usnesením městského soudu ze dne 15. 3. 2023, č. j. 36 Co 96/2023-85 (I. výrok). Dále městský soud rozhodl o povinnosti rodičů zaplatit státu na náhradě nákladů řízení každý částku 20 430 Kč (II. výrok). Ve IV. a VII. výroku rozsudek obvodního soudu potvrdil (III. výrok), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů před soudy obou stupňů (IV. výrok) a určil, že rozsudek je vykonatelný jeho vyhlášením (V. výrok).
6. Městský soud vycházel ze skutkového stavu spolehlivě a správně zjištěného obvodním soudem a z jím provedených důkazů (zejména znaleckého posudku). Po provedení pohovoru s nezletilými dospěl k závěru, že v jejich zájmu bude jejich svěření do nerovnoměrné střídavé péče rodičů v poměru tří po sobě jdoucích týdnů péče stěžovatele a jednoho navazujícího týdne péče matky v celkově čtyřtýdenním cyklu. Nezletilé vyjádřily jednoznačný názor, že si přejí výlučnou péči otce a pokud možno minimální či žádný styk s matkou, které přičítají události spojené s incidentem v rodině v roce 2017, jenž vyústil ve vykázání stěžovatele ze společné domácnosti a následný rozpad rodiny.
Soudu se nepodařilo v omezeném čase jednoznačně objasnit, zda popsané hodnocení tehdejších událostí a jejich příčin je skutečně samostatným a osobním hodnocením nezletilých, jejich názor byl však jasný a silný. Při vědomí toho, že obě jsou ve věku, kdy jsou bezpochyby způsobilé svůj názor vytvořit, formulovat a sdělit, nebylo podle městského soudu od něho možno zcela odhlédnout. To vše přesto, že nejen ze znaleckého posudku, ale z celého obsahu soudního spisu jednoznačně vyplývalo, že názor nezletilých může být zásadně ovlivněn působením stěžovatele s ohledem na silně kontrolující a ovládající rysy jeho povahy.
Městský soud tak byl postaven před složité rozhodnutí za situace, kdy vztahy rodičů jsou extrémně konfliktní a kdy nezletilé soudu prezentují nezvykle silné a nepřirozené odmítání matky. V určitém ohledu, jak vystihl kolizní opatrovník, tak bylo každé uspořádání takto vyhrocené situace pro nezletilé nevhodné až kritické. Zároveň však bylo nutno zohlednit, že výchovné schopnosti rodičů nebyly dokazováním ve věci zpochybněny. Městský soud proto ve snaze nalézt řešení, které by spojovalo jak rovnocenné postavení rodičů, jejich práva i povinnosti plynoucí z rodičovské odpovědnosti, tak právo nezletilých na péči obou rodičů, zvolil uvedený model nerovnoměrné střídavé péče, neboť ho považoval, pokud ne v nejlepším, čehož podle soudu ve věci ani nebylo možno dosáhnout, tak v dobrém zájmu nezletilých.
Z provedeného dokazování totiž vyplynulo, že bude-li matce, která (na rozdíl od stěžovatele) na posilování svých rodičovských kompetencí soustavně pracuje, poskytnut delší prostor k trávení času s nezletilými, jejich odmítání se může otupovat a mohou si k sobě znovu nalézt cestu. Jiný model, s kratší či žádnou péčí matky, takový výhled podle soudu neposkytoval. Při rozhodování o výživném městský soud vycházel z poměrů stěžovatele zjištěných obvodním soudem, v matčině případě vzal za základ příjem ve výši zhruba 22 000 Kč z dávek podpory v nezaměstnanosti, neboť bylo prokázáno, že matka je aktuálně bez zaměstnání.
Zároveň vycházel z doporučujících tabulek Ministerstva spravedlnosti a zohlednil, že oba rodiče budou vyživovací povinnost částečně plnit výkonem osobní péče o nezletilé.
7. Stěžovatel kromě porušení svých ústavně zaručených práv, jejichž výčet uvádí v petitu, namítá v odůvodnění obsáhlé ústavní stížnosti rovněž porušení práv nezletilých. Napadená rozhodnutí nejsou v souladu s jejich nejlepším zájmem, neboť zcela popírají jejich opakovaně vyjadřovaný názor a přání. Stěžovatel blíže popisuje chování a jednání matky, což doprovází popisem údajných pochybení pracovníků orgánu sociálně právní ochrany dětí, Policie České republiky, psychologů, soudců rozhodujících ve věci i dalších osob, jež mají matce stranit. Rozhodnutí obvodního soudu o péči o nezletilé stěžovatel považuje za zmatečné, nemající oporu v provedeném dokazování. Obdobná pochybení spatřuje i v případě městského soudu, jehož rozhodnutí je rovněž v rozporu se zájmy nezletilých. Stěžovatel v této souvislosti odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 15. 8. 2022, sp. zn. II. ÚS 1626/22 , v němž byl jako zásadní kritérium pro rozhodování v řízeních týkajících se nezletilých ve věku blížícím se dospělosti označen právě jimi vyjádřený názor, který má být pro soud hlavním hlediskem; tím se však soudy v posuzované věci neřídily. Stěžovatel rekapituluje, že nezletilé soustavně odmítají matčinu péči a cítí se jí být zásadním způsobem ohroženy. Přesto, že on se snaží nezletilé ke kontaktu s matkou vést a podporovat je v něm, ony se tomu brání. Na podporu uvedeného stěžovatel dokládá kopii sdělení Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, FOD Klokánek, z něhož vyplývá, že nezletilé v době, kdy měly být podle napadeného rozsudku městského soudu v péči matky, odešly místo k ní do tohoto zařízení. Rovněž dokládá kopie sdělení orgánu sociálně právní ochrany dětí a protokolu z případové konference ze dne 10. 5. 2023, jejímž cílem bylo vytvoření společného plánu k dosažení vykonatelnosti napadeného rozsudku městského soudu. Z uvedených listin vyplývá, že nezletilé i přes úpravu stanovenou stávajícími soudními rozhodnutími nadále odmítají styk s matkou. Podle stěžovatele veškeré pokusy o obnovení jejich vztahu selhávají a není v zájmu nezletilých nadále trvat na stanovené úpravě.
8. Obecné soudy dále pochybily při rozhodování o výživném, které je vůči stěžovateli diskriminační. Dalším důvodem ke zrušení napadených rozhodnutí má být v neposlední řadě skutečnost, že řízení je zatíženo průtahy. Pokud by soudy respektovaly participační práva nezletilých, mohly rozhodnout již před dvěma lety, neboť názor nezletilých na styk s matkou je neměnný.
9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Navrhuje-li stěžovatel zrušení rozsudku obvodního soudu v celém rozsahu, není ústavní stížnost přípustná proti výrokům o péči, výživném a styku s nezletilými, neboť tyto výroky byly změněny I. výrokem rozsudku městského soudu. Ve zbývající části je ústavní stížnost přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
10. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení nejen svých ústavně zaručených práv, ale i práv nezletilých vedlejších účastnic. V řízení, kdy proti sobě stojí zájmy rodičů ve vztahu k nezletilému dítěti, je nezbytné, aby měl nezletilý opatrovníka a aby byl zastupován na základě plné moci, která splňuje podmínky pro řízení před Ústavním soudem, neboť zásadně nelze připustit, aby nezletilý, o jehož postavení vůči rodičům je rodiči veden spor, byl vtažen do řízení jedním z nich na jeho straně. Vzhledem ke zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti (viz níže) však nebylo nutno činit uvedené procesní úkony.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. září 2023
Jiří Zemánek v. r. předseda senátu