Ústavní soud Usnesení ústavní

III.ÚS 1940/24

ze dne 2024-10-30
ECLI:CZ:US:2024:3.US.1940.24.1

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně (soudce zpravodaj), o ústavní stížnosti stěžovatele Paola Massariola, zastoupeného Mgr. Pavlem Fexou, advokátem, sídlem Melantrichova 477/20, Praha 1, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 4. 2024, č. j. 4 Cmo 68/2024-368, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2024, č. j. 68 Cm 40/2022-381, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení, a PAMA REALITY s.r.o., sídlem Korunovační 704/14, Praha 7, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Řízení se zastavuje.

1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedených rozhodnutí s tím, že obecné soudy porušily jeho základní ústavní práva zaručená čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Ústavní stížnost za stěžovatele podal advokát, který byl v řízení před obecnými soudy, včetně těch částí řízení, ze kterých vzešla napadená rozhodnutí, zástupcem stěžovatele. K zastupování pro řízení o ústavní stížnosti před Ústavním soudem advokát předložil speciální plnou moc.

2. Poté, co si vyžádal vyjádření účastníků řízení, Ústavní soud zjistil, že stěžovatel den před podáním ústavní stížnosti zemřel.

3. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, byla porušena její základní práva nebo svobody zaručené ústavním pořádkem.

4. Podle ustanovení § 63 zákona o Ústavním soudu se v případě, kdy zákon nestanoví jinak, použijí pro řízení před Ústavním soudem přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu a předpisy vydané k jeho provedení. Tak tomu bylo i nyní, jelikož zákon o Ústavním soudu otázku způsobilosti být účastníkem řízení před Ústavním soudem neřeší. Podle § 19 občanského soudního řádu má způsobilost být účastníkem ten, kdo má právní osobnost; jinak ten, komu ji zákon přiznává. Podle § 23 občanského zákoníku má člověk právní osobnost od narození až do smrti. Podle § 103 občanského soudního řádu kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví (§ 104 odst. 1 věta první občanského soudního řádu). Jednou z podmínek řízení, kterou soud podle § 103 občanského soudního řádu zkoumá z úřední povinnosti kdykoli v průběhu řízení, je i způsobilost být účastníkem řízení. Nedostatek podmínky řízení, spočívající ve způsobilosti být účastníkem řízení v den jeho zahájení, je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, pro který nepřichází v úvahu jiné rozhodnutí než zastavení řízení (§ 19 občanského soudního řádu).

5. Jestliže tedy zemřelý stěžovatel v den zahájení řízení o ústavní stížnosti neměl právní osobnost a v důsledku toho ani způsobilost být účastníkem řízení, pak nebyl účinně založen procesní vztah mezi tímto účastníkem a ostatními účastníky řízení (srov. ze dne 12. 4. 2012,

sp. zn. III. ÚS 682/12

). Ústavní soud pravidelně přistupuje k rozhodnutí o zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení v případech, kdy stěžovatel zemřel až po podání ústavní stížnosti. Tím spíše musí dojít k zastavení řízení v situaci, kdy stěžovatel zemřel již před jejím podáním (viz usnesení ze dne 7. 2. 2024,

sp. zn. IV. ÚS 3202/23

).

6. Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud řízení podle § 63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 104 odst. 1 občanského soudního řádu zastavil.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. října 2024

Daniela Zemanová v. r.

předsedkyně senátu