Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 19. srpna 2010 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky D. Š., právně zastoupené JUDr. Josefem Zubkem, advokátem AK se sídlem 1. máje 398, 739 61 Třinec, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. května 2010 č. j. 66 Co 274/2010-21, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti, stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. května 2010 č. j. 66 Co 274/2010-21 bylo potvrzeno usnesení soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, se sídlem Exekutorský úřad v Přerově, Komenského 38, ze dne 19. ledna 2010 č. j. 103 Ex 07608/08-31 v tomto správném znění: Návrh povinné ad 2) D. Š. (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka") na odklad exekuce se odmítá.
Ústavní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející, z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Především je Ústavní soud nucen konstatovat, že ústavní stížnost neobsahuje žádnou ústavněprávní argumentaci. Stěžovatelka se v ústavní stížnosti omezuje pouze na tvrzení, že výkonem rozhodnutí dojde ke vzniku citelné újmy stěžovatelce i její rodině v podobě ztráty střechy nad hlavou.
Z obsahu spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že výše uvedeným usnesením soudní exekutor odmítl návrh povinné (stěžovatelky) na odklad exekuce pro nedostatek předložených důkazů k tvrzeným skutečnostem. Soudní exekutor takto rozhodoval na základě návrhu ze dne 22. prosince 2009, ve kterém stěžovatelka poukázala na to, že v rodinném domě žijí s povinným a třemi dětmi, bez své viny se ocitla v takovém postavení, že by neprodlené provedení exekuce, tj. vyklizení rodinného domu, mohlo mít pro ni a pro příslušníky rodiny zvláště nepříznivé následky.
Krajský soud v Ostravě k odvolání stěžovatelky potvrdil rozhodnutí soudního exekutora o odmítnutí podaného návrhu. Konstatoval, že byly splněny důvody pro odmítnutí návrhu na odklad exekuce podle ust. § 54 odst. 1 zák. č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů z důvodu absence potřebných náležitostí a neurčitosti takto podaného návrhu. Vady návrhu spočívaly v tom, že povinná v obecné rovině toliko vyslovuje obavu z realizace vyklizení nemovitosti, avšak netvrdí a ani nedokládá, v jakém ohledu by její postavení, v němž by se musela ocitnout bez své viny, mělo mít přechodný charakter, v čem by měly spočívat zvláště nepříznivé následky a v jakém ohledu by oprávněný nebyl odkladem exekuce vážně poškozen.
Soudní exekutor proto podle Krajského soudu v Ostravě rozhodl správně, pokud uvedené podání odmítl. Krajský soud toliko vytknul soudnímu exekutorovi, že nesprávně zdůvodnil odmítnutí návrhu na odklad exekuce tím, že k návrhu nebyly přiloženy žádné listiny. Krajský soud vyslovil názor, že vzhledem k povaze věci by bylo obtížné, absentující a neurčitá tvrzení doložit odpovídajícími listinami. S ohledem na uvedené krajský soud rozhodnutí soudního exekutora potvrdil. V uvedeném postupu Krajského soudu v Ostravě neshledal Ústavní soud porušení ústavnosti.
Ústavní soud se ztotožňuje s argumentací krajského soudu a v podrobnostech na ni odkazuje. Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajícího soudu došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky.
Protože ústavní stížnost neobsahuje žádné konkrétní skutečnosti, ze kterých stěžovatelka dovozuje porušení svých ústavně zaručených práv, byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost posoudit jako zjevně neopodstatněnou a odmítnout ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. srpna 2010
Vladimír Kůrka v. r. předseda senátu Ústavního soudu