Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Přibáněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Davida Mašína, zastoupeného Mgr. Martou Janouškovou, advokátkou, sídlem Malátova 645/18, Praha 5, proti výroku II rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2024, č. j. 15 Co 264/2023-538, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Ing. Zbyňka Pokorného, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") domáhá zrušení nákladového výroku II v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud"). Stěžovatel tvrdí, že napadeným výrokem rozhodnutí bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených základních práv a svobod garantovaných zejména čl. 11 Listiny základných práv a svobod.
2. Bližší rekapitulace průběhu řízení před obecnými soudy není nezbytná, jelikož účastníkům jsou všechny relevantní okolnosti známy. Postačí proto uvést, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 7 C 102/2011 rozhodovaly obecné soudy o žalobě stěžovatele na určení, že specifikované nemovité věci nejsou zatíženy smluvním zástavním právem ve prospěch vedlejšího účastníka.
3. Městský soud rozsudkem ze dne 4. 4. 2024, č. j. 1 Co 264/2023-538, změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 tak, že žalobě stěžovatele vyhověl a plně úspěšnému stěžovateli přiznal vůči vedlejšímu účastníku nárok na úhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II).
4. Podle stěžovatele městský soud při výpočtu výše nákladů řízení nesprávně vyšel z § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "advokátní tarif"), neboť předmětem řízení je dle soudu penězi neocenitelné právo. Stěžovatel s takovým právním posouzením nesouhlasí. Podle jeho názoru měl soud postupovat podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu a vycházet z tarifní hodnoty jistiny půjčky, kterou zástavní právo zajišťovalo. Vzhledem k tomu, že řízení u městského soudu skončilo, stěžovatel neměl soudní instanci, u níž by mohl své námitky uplatnit.
5. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda jsou dány podmínky pro její projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
6. Ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy představuje procesní prostředek k ochraně základních práv a svobod individuálního stěžovatele, které jsou zaručeny ústavním pořádkem. Z § 72 odst. 1, 3, 4 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu lze dovodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek, který je možno zásadně využít až po vyčerpání všech právních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje. Přímo v § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyjádřen formální obsah principu subsidiarity jako jednoho z atributů ústavní stížnosti, tedy že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Na druhé straně lze z principu subsidiarity vyvodit i jeho materiální obsah, který spočívá v samotné působnosti Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), kde ochrana základním právům jednotlivce nastupuje jako prostředek ultima ratio, tj. jen tam, kde ostatní prostředky ochrany poskytované právním řádem byly vyčerpány nebo zcela selhávají jako nezpůsobilé či nedostatečné, a kdy základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci.
7. Stěžovatel se podanou ústavní stížností domáhá zrušení nákladového výroku rozhodnutí městského soudu. Ústavní soud z databáze infoSoud.cz zjistil, že proti rozsudku městského soudu bylo podáno dovolání a tuto informaci ověřil u obvodního soudu. Za této procesní situace je nepřípustné, aby Ústavní soud jakkoli zasahoval do rozhodovací činnosti obecných soudů a předjímal jejich rozhodnutí. Podaná ústavní stížnost je proto předčasná, a tedy nepřípustná.
8. Výrok o náhradě nákladů řízení má k rozhodnutí o věci samé akcesorickou povahu. Bylo by proto v rozporu s principem efektivity a hospodárnosti řízení, kdyby Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti, kterou je samostatně napaden pouze výrok o nákladech řízení, již nyní přezkoumával její důvodnost, jelikož by tak (byť i nepřímo) nutně předjímal i výsledek řízení o dovolání, což mu nepřísluší (srov. usnesení ze dne 29. 9. 2023
sp. zn. II. ÚS 2043/23
, bod 14, ze dne 24. 4. 2019
sp. zn. II. ÚS 870/19
, bod 7).
9. Tím, že Ústavní soud odmítá stávající ústavní stížnost pro její "předčasnost", není poškozeno právo na přístup stěžovatele k soudu. Po skončení dovolacího řízení, resp. řízení před obecnými soudy, bude mít stěžovatel možnost podat novou ústavní stížnost. Tato ústavní stížnost pak (v případě splnění ostatních podmínek řízení) bude věcně projednatelná Ústavním soudem, a to i tehdy, brojil-li by stěžovatel výhradně proti nákladovým výrokům [srov. usnesení ze dne 29. 9. 2023
sp. zn. II. ÚS 2043/23
, ze dne 30. 5. 2019
sp. zn. III. ÚS 941/19
(U 8/94 SbNU 435)]. Je nicméně obecně vhodné, aby stěžovatel z procesní opatrnosti na toto usnesení v textu (nové) ústavní stížnosti upozornil.
10. Ústavní soud v současné chvíli ústavní stížnost jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. července 2024
Jiří Přibáň v. r.
soudce zpravodaj