Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně (soudce zpravodaj), soudce Josefa Baxy a soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové o ústavní stížnosti stěžovatelky Evy B. (jedná se o pseudonym), zastoupené JUDr. Danielou Trávníčkovou, advokátkou, sídlem Svitavská 1018/1, Blansko, proti výroku I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2024, č. j. 14 Co 66/2024-1090, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a 1) Pavla B., 2) nezl. Jany B. a 3) nezl. Petry B. (jedná se o pseudonymy), jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 6 ("obvodní soud") rozsudkem ze dne 6. 12. 2023, č. j. 0 Nc 29035/2023-950, uložil stěžovatelce pokutu za celkem 11 neuskutečněných předání nezletilých ke styku otci v období od června do listopadu 2023 v celkové výši 12 500 Kč (výrok I.). Současně zamítl návrh otce na změnu péče o nezletilé (výrok II.) a dal souhlas za otce nezletilé Jany s výkonem povinné školní docházky a přihlášením nezletilých k trvalému pobytu u stěžovatelky (výroky III. a IV.).
2. K odvolání obou rodičů ve věci rozhodoval Městský soud v Praze ("městský soud"), který napadeným rozhodnutím změnil rozsudek obvodního soudu ve výroku I. tak, že se nařizuje výkon rozhodnutí, tj. rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 14. 7. 2022, č. j. 83 Nc 62/2021-164, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2023, č. j. 14 Co 210/2022-573, uložením pokuty stěžovatelce za neuskutečněné víkendové styky otce s nezletilými ve dnech 29. 9. - 1. 10. 2023 ve výši 500 Kč, 13. 10.
- 15. 10. 2023 ve výši 500 Kč, 27. - 29. 10. 2023 ve výši 500 Kč a za neuskutečněné prázdninové styky ve dnech 16. 7. - 31. 7. 2023 ve výši 3 000 Kč a 16. 8. - 30. 8. 2023 ve výši 3 000 Kč (výrok I.). Městský soud dále změnil výrok I. odvoláním napadeného rozsudku obvodního soudu tak, že návrhy otce na nařízení výkonu rozhodnutí za výše zmíněné víkendové styky otce s nezletilými ve zbylých šesti termínech se zamítají, resp. rozsudek obvodního soudu se ve výroku I. zrušuje a v tomto rozsahu se řízení zastavuje (výrok II.).
Městský soud dále potvrdil rozsudek obvodního soudu ve výrocích II., III. a IV. (výrok III.).
3. Stěžovatelka se závěry městského soudu týkajícími se nařízení výkonu rozhodnutí nesouhlasí a dovolává se porušení svých základních práv a ústavních principů zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 4, čl. 10 odst. 2, čl. 36 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod.
4. Stěžovatelka zdůrazňuje, že v nyní posuzovaném případě jsou dány závažné důvody, pro které nemohla plnit povinnost stanovenou jí soudem, tj. předat nezletilé ke styku s otcem. Odkazuje na nálezovou judikaturu Ústavního soudu (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 3573/18 ze dne 19. 3. 2019, z níž vyplývá, že pokud je zjištěno, že povinný nemůže plnit povinnost stanovenou soudem, a to i přes zjevnou a odpovídající snahu, nelze považovat podmínky stanovené zákonem pro uložení pokuty za naplněné. Stěžovatelka zdůrazňuje, že nezletilé nepředávala ke styku s otcem pro podezření z jeho závadného chování, jež má spočívat v sexuálním zneužívání nezletilých.
5. Upozorňuje, že podezření z tohoto jednání je v současnosti prověřováno orgány činnými v trestním řízení (již od 28. 3. 2023). Ve vztahu k tomuto trestnímu řízení uvádí, že policejní orgány zadaly vypracovat znalecký posudek otce v lednu 2024 a jeho výsledek dosud není znám [pozn. Ústavního soudu: jak vyplynulo z obsahu napadeného rozhodnutí, orgány činné v trestním řízení, prověřující podezření ze spáchání přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, zadaly vypracování znaleckého posudku ve vztahu k oběma rodičům, k posouzení, zda některý z rodičů v době tvrzeného spáchání přečinu trpěl či trpí duševní chorobou či poruchou, a to s termínem vypracování do 31. 5. 2024; srov. rozsudek městského soudu, bod 57]. Má za to, že znalce mohly ustanovit i soudy v nyní posuzovaném případě, avšak neučinily tak. V tomto ohledu uvádí, že "soud se například vůbec nezabýval tím, v jakém stadiu se nachází prověřování trestního oznámeni´, neopatřil si od orgánů činných v trestním řízení žádné informace, aby si mohl učinit závěr o tom, zda dočasné přerušeni´ styku° děti´ s otcem není navzdory existujícímu soudnímu rozhodnuti´ v nejlepším zajmu dětí a zda jsou návrhy otce na výkon rozhodnuti´ oprávněné."
6. Stěžovatelka požádala o přednostní projednání ústavní stížnosti. V jejím doplnění ze dne 24. 7. 2024 pak navrhla odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
7. Ústavní soud předně posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Stěžovatelka je právně zastoupena advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
8. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky a obsah napadeného rozhodnutí, přičemž dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
9. Podstatou posuzované věci je nesouhlas stěžovatelky se závěry městského soudu, učiněnými v řízení o úpravě výchovných poměrů k nezletilým vedlejším účastnicím, na jejichž základě byla stěžovatelce podle § 502 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních ("zákon o zvláštních řízeních soudních") uložena pokuta v celkové výši 7 500 Kč (3 x 500 Kč a 2 x 3 000 Kč). Problematikou ukládání pokut podle uvedeného ustanovení, coby prostředku sloužícího k vynucení splnění povinnosti uložené povinnému (stěžovatelce) soudem ve prospěch oprávněného (otce), a tedy jednoho z řady opatření aktivně chránících právo na nerušený rodinný život, se Ústavní soud zabýval již opakovaně, přičemž uvedl řadu ústavněprávních požadavků, kterým musejí obecné soudy dostát (k nim blíže srov. např. odůvodnění usnesení sp. zn. II. ÚS 890/16
ze dne 3. 5. 2016). Po přezkoumání napadeného rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že i přes stěžovatelčiny námitky z hlediska uvedených požadavků obstojí.
10. Městský soud předně odlišil nyní posuzovaný případ od skutkových okolností, jež vyústily v přijetí nálezu sp. zn. I. ÚS 3573/18
, na nějž stěžovatelka odkazovala již v průběhu předchozího řízení. Zdůraznil, že obě nezletilé v průběhu řízení shodně vyjádřily přání se s otcem vídat, navštěvovat ho, jezdit za ním do X na víkendy a školní prázdniny (srov. rozsudek městského soudu, bod 95). Nezletilé styk s otcem neodmítaly, a nebyla zde tedy dána okolnost, jež by bránila - ve smyslu citovaného nálezu - uložení pokuty podle § 502 zákona o zvláštních řízeních soudních.
11. Důvodem pro odmítnutí plnění povinnosti stanovené shora citovanými soudními rozhodnutími tak zůstává tvrzené protiprávní chování otce nezletilých, jež je v současné době prověřováno orgány činnými v trestním řízení (srov. výše). V původním řízení o úpravě výchovných poměrů vycházel Krajský soud v Brně ("krajský soud") ze skutkových okolností, jež jsou stěžovatelkou předkládány i nyní, tj. již měl k dispozici informaci o možném negativním chování otce. Krajský soud přesto upravil styk otce s nezletilými standardním způsobem, přičemž zohlednil zejména jejich velmi dobrý vzájemný vztah (srov. rozsudek krajského soudu ze dne 20. 4. 2023, č. j. 14 Co 210/2022-573, bod 30).
12. Městský soud z tohoto závěru v nyní posuzované věci vycházel a ve své podstatě uzavřel, že nebránilo-li podezření ze stěžovatelkou uváděného protiprávního chování otce úpravě styku s nezletilými, není tato okolnost ani důvodem, proč by měl městský soud nyní zamítnout otcův návrh na výkon rozhodnutí uložením pokuty. Navázal tak na závěr obvodního soudu, že důvod, pro který stěžovatelka odmítá nezletilé otci vydat, zůstává nadále v rovině neprokázaných tvrzení (srov. rozsudek obvodního soudu, bod 21). Městský soud rovněž odůvodnil, proč nepovažoval za nutné odročit jednání a vyčkat na závěry znaleckého posudku (srov. rozsudek městského soudu, bod 75). Je tak zřejmé, navzdory odlišnému názoru stěžovatelky, že obecné soudy se v nyní posuzované věci o průběh trestního řízení týkajícího se obou rodičů zajímaly.
13. Kombinace těchto aspektů, tj. dobrých vztahů nezletilých k otci, projevených též v přání nezletilých nadále se s otcem vídat, jakož i okolnosti, že orgány činné v trestním řízení vůči otci nepodnikly žádné další kroky, které by "povýšily" podezření založené stěžovatelčiným tvrzením do roviny, již by obecné soudy byly povinny ve svých úvahách zohlednit v neprospěch otce, vede Ústavní soud k závěru, že napadené rozhodnutí nezasáhlo do stěžovatelčiných základních práv. S městským soudem lze konečně souhlasit v tom, že celková výše pokut není s ohledem na stěžovatelčiny příjmy nepřiměřená či dokonce likvidační (srov. tamtéž, bod 109).
14. Vzhledem ke shora uvedeným důvodům proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
15. Ústavní soud nerozhodoval o žádosti o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí podle § 79 zákona o Ústavním soudu, neboť za situace, kdy o ústavní stížnosti rozhodl v zásadě neprodleně, by se to jevilo zjevně neúčelným. Totéž platí i o návrhu na přednostní projednání ústavní stížnosti podle § 39 zákona o Ústavním soudu.
16. Ústavní soud konečně uvádí, že shora uvedené závěry by neměly být vnímány jako "vítězství" otce či "prohra" matky. Na nyní posuzovaný případ totiž plně dopadají následující slova krásné literatury (McEwan, I. Myslete na děti! Praha: Odeon, 2015, s. 11: "Bohatí obvykle selhávali v úsilí o rozdávání štěstí. Rodiče se záhy naučili nový slovník a zdlouhavé právní procedury a zničehonic se octli v lítém boji s těmi, které kdysi milovali. A za bitevní scénou čekali chlapci a dívky, označovaní v soudních spisech jen křestními jmény, utrápení malí Benové a Sáry, choulící se k sobě, zatímco bohové tyčící se ve výškách nad nimi bojovali do posledního dechu". Ústavní soud proto opětovně apeluje na rodiče, aby své osobní rozbroje ponechali stranou a jednali v zájmu svých dětí, nikoliv v zájmu vlastním.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. srpna 2024
Jiří Přibáň v. r.
předseda senátu