Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. V., zastoupenému Mgr. Ondřejem Pecákem, advokátem se sídlem Na Ořechovce 199/24, Praha 6, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2022 č. j. 44 To 294/2022-271, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se, s odvoláním, na porušení jeho práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, zákazem odmítnutí spravedlnosti dle čl. 81 a čl. 90 Ústavy a práva na předvídatelné rozhodnutí, domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku, kterým bylo rozhodnuto, že stěžovatel je vinen zvlášť závažným zločinem loupeže ve spolupachatelství, přečinem výtržnictví ve spolupachatelství a odsouzen k nepodmíněnému trestu na třicet měsíců.
2. Ústavní soud se podanou ústavní stížností nejprve zabýval z hlediska splnění procesních podmínek její přijatelnosti, tedy jestli vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že jde o návrh nepřípustný, a proto jej odmítl.
3. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž též plyne princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci.
Ústavní stížnost je tedy krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím až poté, co náprava před ostatními orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná. Pojem "vyčerpání" ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přitom znamená, že dojde nejen k uplatnění příslušného procesního prostředku, ale i k dosažení rozhodnutí o něm. Jestliže je přípustný opravný prostředek podán, je nezbytné vyčkat rozhodnutí o něm a až poté ústavní stížností napadnout také na jeho základě vydané rozhodnutí.
K případné nápravě zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod nemůže dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje; takový postup by byl v rozporu s principem právní jistoty.
4. V předmětné věci Ústavní soud v rámci řízení o ústavní stížnosti zjistil, že stěžovatel podal proti citovanému rozsudku městského soudu dovolání vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 5 Tdo 5/2023. Uplatnění výše popsaného principu subsidiarity vede k nutnému závěru, že ústavní stížnost, je-li současně vedeno i řízení o stěžovatelem podaném dovolání, je návrhem nepřípustným.
5. Ústavní soud uvádí, že je třeba vzít v úvahu, že není podmínka vyčerpání posledního procesního prostředku (§ 72 odst. 3) splněna, dokud nebylo dosaženo rozhodnutí o podaném mimořádném opravném prostředku. V této procesní situaci není důvod k tomu, aby Ústavní soud řízení o předmětné ústavní stížnosti přerušil a vyčkával rozhodnutí o dovolání. Stěžovateli nic nebude bránit v tom, aby po doručení rozhodnutí o dovolání, resp. rozhodnutí na něm založeném, podal novou ústavní stížnost. Lhůta k podání ústavní stížnosti podle ustanovení § 72 odst. 3, odst. 4 zákona o Ústavním soudu bude stěžovateli v takovém případě zachována.
6. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. ledna 2023
Ludvík David, v. r. soudce zpravodaj