Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka (soudce zpravodaje), soudce Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky B. L., zastoupené Mgr. Monikou Coufalovou, advokátkou, sídlem Bohunická 517/55, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. dubna 2025 č. j. 49 Co 251/2024-376, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a M. Š., nezl. N. Š., a M. Š., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") s tvrzením, že porušil její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4, čl. 33 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Městský soud v Brně (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 1. 8. 2024 č. j. 128 P 3/2023-352, zamítl návrh vedlejšího účastníka - otce na svěření nezletilé do střídavé péče rodičů (výrok V.), upravil rozsah běžného styku nezletilé s otcem i styk nezletilé s otcem o prázdninách a svátcích (výrok I.), dále stanovil otci výživné a vyčíslil jeho dluh na výživném (výrok II. a III.) a zamítl návrh vedlejší účastnice - babičky na úpravu styku s nezletilou (výrok IV.). Soud mj. uzavřel, že babiččino právo na styk s nezletilou je dostatečně saturováno v rámci styku nezletilé s otcem.
3. Krajský soud napadeným rozsudkem k odvolání babičky změnil výrok IV. rozsudku městského soudu tak, že babička je oprávněna stýkat se s nezletilou v každém lichém kalendářním roce od pátku bezprostředně předcházejícího podzimním prázdninám do neděle následujícího kalendářního týdne. Poukázal na to, že městský soud bezdůvodně neupravil styk otce s nezletilou v období podzimních prázdnin a je tedy dán časový prostor, který lze využít ve prospěch stanovení kontaktu nezletilé s babičkou; navíc otec s takovou úpravou styku souhlasí. Podle soudu je navržená úprava styku, spočívající v předpokládaném pobytu v zahraničí u moře, jednoznačně v zájmu nezletilé. Přestože je dán předpoklad, že nezletilá bude s babičkou trávit soudem stanovený kontakt na zahraniční dovolené u moře, soud upozornil, že je rozhodováno o úpravě rozsahu styku babičky s její vnučkou, nikoliv o tom, kde má styk probíhat.
4. Stěžovatelka namítá, že krajský soud dostatečně neprokázal, že by nedostatek samostatně upraveného styku s babičkou způsobil nezletilé újmu. Soud se podle ní nevypořádal se všemi okolnostmi případu, zejména se zdravotním stavem nezletilé, jejími adaptačními obtížemi po návratu z dovolených a narušením školní docházky, a to v kontrastu s otázkou přiměřenosti zásahu do jejích rodičovských práv v poměru k deklarovanému zájmu prarodiče. Soud podle stěžovatelky nevysvětlil, proč má být rekreační pobyt u moře nadřazen pravidelné školní docházce nezletilé v první třídě základní školy, přestože podle odborných pedagogických poznatků je právě tento časový úsek pro formování školních návyků a sociální integrace zásadní. Současně poukazuje na skutečnost, že již nyní nezletilá tráví s babičkou dostatek času v rámci styku s otcem.
5. Dále má stěžovatelka pochybnost, zda krajský soud správně posoudil hledisko nejlepšího zájmu nezletilé. Z uvedeného skutkového stavu vyplývá, že mezi rodiči a prarodiči existuje rodinné napětí, což může vést k tomu, že styk nezletilé s příbuzným již není v jejím nejlepším zájmu, zejména pak kvůli tomu, že toto rodinné napětí jí působí újmu, což je důvodem pro vyloučení tohoto styku (usnesení ze dne 22. 1. 2015
sp. zn. III. ÚS 3694/14
).
6. Ústavní soud shledal v posuzované věci naplnění procesních předpokladů ústavní stížnosti, a proto dále přistoupil k posouzení její opodstatněnosti.
7. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů, a proto k přezkumu jejich rozhodovací činnosti přistupuje zdrženlivě. V kontextu rodinného práva pak zasahuje pouze ve skutečně extrémních případech. Jeho úkolem je pouze posoudit, zda opatrovnické soudy nevybočily z mezí ústavnosti [usnesení ze dne 10. 11. 2020
sp. zn. II. ÚS 2598/20
(U 18/103 SbNU 411), bod 11]. Jsou to právě nalézací soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí v zásadní míře důkazy, komunikují s účastníky a osobami dalšími relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li pak nalézací soud své právní závěry k vykonaným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní normy (popř. i judikaturu) přezkoumatelné a logické odůvodnění, přičemž vyjde z nikoli nedostatečného rozsahu dokazování, není možné hodnotit postup soudu jako neústavní (k tomu srov. například usnesení ze dne 16. 4. 2019
sp. zn. II. ÚS 2821/18
, bod 12).
8. Předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány musí být zájem dítěte. Obdobně i Ústavní soud ve své rozhodovací praxi zdůrazňuje nutnost zohlednění nejlepšího zájmu dítěte při jakékoli činnosti týkající se dítěte, včetně soudního rozhodování [viz např. nález ze dne 8. 7. 2010
sp. zn. Pl. ÚS 15/09
(N 139/58 SbNU 141; č. 244/2010 Sb.), bod 29; nález ze dne 15. 10. 2014
sp. zn. IV. ÚS 3305/13
, nález ze dne 30. 5. 2014
sp. zn. I. ÚS 1506/13
(N 110/73 SbNU 739), nález ze dne 13. 7. 2011
sp. zn. III. ÚS 3363/10
(N 131/62 SbNU 59) či nález ze dne 31. 12. 2019
sp. zn. II. ÚS 2344/18
(N 205/91 SbNU 611)]. Jeho přezkum se přitom soustředí zejména na posouzení otázek, zda byly za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte shromážděny veškeré potřebné důkazy, a zda byla rozhodnutí vydaná v průběhu řízení řádně a dostatečně odůvodněna.
9. Podle § 927 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník") mají právo stýkat se s dítětem osoby příbuzné s dítětem, ať blízce či vzdáleně, jakož i osoby dítěti společensky blízké, pokud k nim dítě má citový vztah, který není jen přechodný, a pokud je zřejmé, že by nedostatek styku s těmito osobami pro dítě znamenal újmu. Při rozhodování o úpravě styku nezletilého dítěte s prarodiči je třeba § 927 občanského zákoníku, respektive podmínky zde uvedené vyložit široce, s ohledem na konkrétní okolnosti případu tak, aby byl vždy hájen nejlepší zájem dítěte. Při posuzování splnění podmínky existence citového vztahu, který není jen přechodný, je nutno přihlédnout k věku dítěte, a s tím související reálné možnosti dítěte takový citový vztah k prarodičům mít (srov. nález ze dne 28. 7. 2022
sp. zn. II. ÚS 395/22
).
10. V nyní posuzované věci rozhodovaly obecné soudy o návrhu na úpravu styku babičky s nezletilou vnučkou, a to fakticky v rozsahu "pouhého" jednoho týdne jednou za dva roky (v období podzimních prázdnin). Krajský soud vzal při rozhodování v úvahu pozitivní (vřelý) vztah nezletilé "ke všem osobám ve své rodině", babičku nevyjímaje; nezletilá se chce se všemi stýkat a sama vyjádřila touhu jet s babičkou k moři (bod 14 napadeného rozsudku). Styku nezletilé s babičkou nebrání ani otec, jehož styk s nezletilou nebyl v případě podzimních prázdnin městským soudem upraven. Krajský soud přitom řádně zohlednil též hledisko nejlepšího zájmu nezletilé a zdůraznil řadu pozitiv, která má styk nezletilé s babičkou ("zkušenou pedagožkou"). Soud se vyjádřil i ke školní docházce nezletilé v průběhu jejího styku s babičkou pro případ, že by spolu jeli do zahraničí a nezletilá by měla kvůli tomu absence ve škole (v řádu dvou až čtyř dnů).
11. Z pohledu Ústavního soudu je však zásadní to, že stěžovatelka primárně nebrojí proti samotnému styku nezletilé s babičkou v soudem stanoveném rozsahu, resp. takové argumenty z ústavní stížnosti neplynou, ale nesouhlasí s jejím záměrem vycestovat s nezletilou do zahraničí. V tomto směru je nutné především zdůraznit, že krajský soud nerozhodoval o tom, kde bude vymezený rozsah styku babička s nezletilou trávit; rozhodl pouze o tom, že babička je oprávněna se s nezletilou ve stanoveném období stýkat. Úpravu a rozsah styku nezletilé s babičkou v podobě, jak o něm krajský soud rozhodl, přitom nelze hodnotit jako extrémní či jinak zasahující do ústavně zaručených práv stěžovatelky. Závěry krajského soudu jsou logicky a racionálně odůvodněny, a proto není důvod do rozhodování krajského soudu zasahovat. Ústavní stížností napadené rozhodnutí proto z ústavněprávního hlediska obstojí a nelze než uzavřít, že do základních práv stěžovatelky nebylo zasaženo.
12. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 16. října 2025
Milan Hulmák v. r.
předseda senátu