Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudkyně Veroniky Křesťanové a soudce zpravodaje Jana Svatoně o ústavní stížnosti stěžovatele Ondřeje Vaňka, zastoupeného Mgr. Michaelou Houdkovou, advokátkou, sídlem Lazecká 70a, Olomouc, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. května 2025 č. j. 22 As 30/2025-45 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. února 2025 č. j. 33 A 5/2024-91, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Krajského úřadu Olomouckého kraje, sídlem Jeremenkova 1191/40a, Olomouc, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení napadených rozhodnutí, vydaných v řízení o udělení pokuty za spáchání přestupku ve výši 5 000 Kč, s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a připojených listin vyplývá, že Magistrát města Prostějova uznal stěžovatele vinným spácháním přestupku podle § 8 odst. 1 písm. a) bodu 4 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, neboť úmyslně poškodil 12 kusů okrasných keřů, které zasadila osoba zúčastněná na řízení, čímž úmyslně způsobil škodu na cizím majetku ve výši 7 200 Kč. Za uvedený přestupek uložil správní orgán prvního stupně stěžovateli pokutu ve výši 5 000 Kč a stanovil mu povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.
3. Rozhodnutím ze dne 15. 12. 2023 č. j. KUOK 137725/2023 vedlejší účastník částečně změnil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně stran výše škody. Ve zbytku rozhodnutí potvrdil.
4. Žalobu stěžovatele proti rozhodnutí vedlejšího účastníka Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem zamítl, přičemž se vypořádal s námitkami stěžovatele týkajícími se zániku odpovědnosti za přestupek, neprokázání, že skutek spáchal právě stěžovatel, nenařízení ústního jednání, jakož i tvrzené nezákonnosti kamerových záznamů.
5. Kasační stížnost stěžovatele odmítl Nejvyšší správní soud napadeným usnesením pro nepřijatelnost podle § 104a zákona s. ř. s.
6. Stěžovatel se závěry správních soudů a správních orgánů nesouhlasí a napadá učiněná skutková zjištění a průběh dokazování. Namítá, že ve správním řízení nebylo spolehlivě prokázáno, že skutek spáchal on. Stěžovatel zpochybňuje věrohodnost osoby zúčastněné na řízení a má za to, že k odstranění těchto pochybností měly správní orgány nařídit ústní jednání. Zpochybňuje také zákonnost použití kamerových záznamů a tvrdí, že jejich použití představuje nepřiměřený zásah do jeho osobnostních práv. Nejvyššímu správnímu soudu stěžovatel vytýká, že odmítnutím jeho dovolání pro nepřijatelnost mu bylo fakticky odepřeno právo na přístup k soudu.
8. Ústavní soud předně uvádí, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Stěžovatel rozporuje uložení pokuty v bagatelní výši 5 000 Kč. Podle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu platí, že jde-li o věci s tzv. bagatelní částkou, zakládá to zjevnou neopodstatněnost ústavní stížnosti, neprovázejí-li posuzovanou věc mimořádné okolnosti, které ji co do ústavní roviny činí významnou. Může jít jednak o situace, kdy lze v individuálním případě uvažovat o natolik intenzivním zásahu, že by způsobil ve smyslu čl.
4 odst. 4 Listiny kolizi se samotnou podstatou a smyslem dotčeného základního práva. Dále může jít o případy, kdy výsledky příslušného přezkumu, v němž jde o posouzení (a to nutno zdůraznit) otázky ústavněprávní relevance, mohou mít zásadní význam z hlediska další rozhodovací činnosti obecných soudů. O projednání ústavní stížnosti lze uvažovat též v situaci, kdy judikatura obecných soudů v totožných či obdobných bagatelních věcech není jednotná, a kdy tedy soudy vyšších stupňů nemohou zajistit sjednocování jejich rozhodovací činnosti, přičemž takto vzniklý stav narušuje princip právní jistoty jako neoddělitelnou součást pojmu právního státu (srov. např. nález sp. zn. III.
ÚS 3725/13 ).
9. Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal žádné mimořádné okolnosti ve shora naznačeném smyslu, jež by odůvodňovaly jeho kasační zásah. Stěžovatel navíc pomíjí závěr Nejvyššího správního soudu, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje jeho vlastní zájmy, a proto ji odmítl pro nepřijatelnost. Stěžovatel ani v ústavní stížnosti neuvádí, v čem by měla posuzovaná věc "přesahovat" samotnou jeho kauzu.
10. Současně je třeba uvést, že Krajský soud v Brně i Nejvyšší správní soud svá rozhodnutí řádně a podrobně odůvodnily. Nejvyšší správní soud vysvětlil, proč je stěžovatelova kasační stížnost nepřijatelná, a tedy věcně neprojednatelná. Navíc i přes odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost se Nejvyšší správní soud se všemi námitkami stěžovatele vypořádal.
11. Stěžovatel v ústavní stížnosti pouze opakuje námitky, s nimiž se však již srozumitelným a přesvědčivým způsobem vypořádaly obecné soudy i správní orgány. Ústavní soud proto nespatřuje žádný rozumný důvod, pro který by měl jejich závěry z hlediska jemu svěřené role ochrany ústavnosti přehodnocovat.
12. Ústavní soud nezjistil žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Odmítl proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. září 2025
Milan Hulmák v. r. předseda senátu