Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Tomáše Matouška, Ph.D., proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 30. května 2024 č. j. 78 EXE 6105/2020-187 a příkazu k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora Mgr. Michala Suchánka, LL.M., Exekutorský úřad Praha 9, ze dne 10. května 2024 č. j. 220 EX 4729/20-328, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 9 a soudního exekutora Mgr. Michala Suchánka, LL.M., Exekutorský úřad Praha 9, se sídlem Pod Pekárnami 245/10, Praha 9 - Vysočany, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie. Rovněž se domáhá práva na odpor ve smyslu čl. 23 Listiny.
2. V exekučním řízení vedeném pro vymožení částky 74 144,50 Kč a 4 356 Kč s příslušenstvím Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") usnesením ze dne 30. 5. 2024 č. j. 78 EXE 6105/2020-187 zamítl podle § 88 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, námitky stěžovatele (povinného) proti příkazu k úhradě nákladů exekuce vydaného soudním exekutorem Mgr. Michalem Suchánkem, LL.M., Exekutorský úřad Praha 9 (dále je "soudní exekutor") ze dne 10.
5. 2024 č. j. 220 EX 4729/20-328. Uvedeným příkazem byla odměna soudního exekutora určena částkou 0 Kč a náhrada paušálně určených hotových výdajů částkou celkem ve výši 74 426,40 Kč včetně DPH. Obvodní soud konstatoval, že soudní exekutor vyčíslil náklady exekuce řádně, se správnými odkazy na zákonná a podzákonná ustanovení a z odůvodnění jeho rozhodnutí je patrné, jakou částku vzal jako tarifní hodnotu a jak vznikly jeho hotové výdaje. Účelně vynaložené a zdokladované hotové výdaje soudního exekutora tvořily poštovné, cestovné ze sídla exekutorského úřadu do místa vyklizované nemovitosti, náklady na vyklizení bytové jednotky podle faktury vystavené "spol.
AT AUTO TRIBULA" a náklady na úschovu písemností podle faktury vystavené "spol. ICC-Plus Improt s. r. o.". K tomu doplnil, že kdyby stěžovatel řádně plnil své povinnosti a dostatečně spolupracoval se soudním exekutorem, nedocházelo by ke vzniku dalších nákladů exekučního řízení.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení shora uvedených ústavně zaručených práv. Požaduje přednostní projednání věci a odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Obvodnímu soudu vytýká, že se nevypořádal s tím, že "spol. AT AUTO TRIBULA" neexistuje, z čehož dovozuje, že vystavená faktura byla pravděpodobně zfalšovaná. Rovněž společnost "ICC-Plus Improt s. r. o." neexistuje a mělo-li jít o společnost "ICC-Plus Import s. r. o.", pak tato nemá oprávnění podnikat v oboru úschovy písemností. Ústavní stížnost odůvodňuje poukazem na celou řadu rozhodnutí Ústavního soudu a rovněž se domáhá práva na odpor. Stěžovatel s ústavní stížností podal návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí a požádal o přednostní projednání věci.
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je advokátem, tudíž podle stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejně dostupná na https://nalus.usoud.cz) nemá povinnost být právně zastoupen jiným advokátem, jak vyžaduje § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
5. Domáhá-li se stěžovatel v petitu ústavní stížnosti toho, aby Ústavní soud určil, že "Činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou v České republice ve smyslu čl. 23 Listiny základních práv a svobod znemožněny", není Ústavní soud k projednání takového návrhu příslušný [§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu]. Stěžovatel se nemůže domáhat ničeho jiného, než co umožňuje § 82 zákona o Ústavním soudu (přiměřeně srov. usnesení, jimiž bylo rozhodnuto o dřívějších ústavních stížnostech téhož stěžovatele, např. ze dne 11. 5. 2021 sp. zn. IV. ÚS 1123/21 nebo ze dne 29. 11. 2022 sp. zn. IV. ÚS 2724/22 ).
6. Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů [čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
7. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí, a jelikož mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, neboť nic nenasvědčuje porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod, kterých se stěžovatel dovolává. Poukazoval-li stěžovatel na to, že obvodní soud se nevypořádal s podklady, které soudní exekutor předložil k vyúčtování náhrady hotových výdajů (např. že faktury byly vydány neexistujícími subjekty), pak lze uvést, že tato argumentace postrádá ústavněprávní rozměr, stěžovatel k ní nepředkládá žádná relevantní tvrzení a navíc šlo zjevně ze strany obvodního soudu o písařské chyby. Nadto ani není úkolem Ústavního soudu, aby přezkoumával řádnost vystavených faktur, které mají být podkladem pro určení výše náhrady nákladů.
8. S ohledem na výše uvedené proto postačí uvést, že úvahám a závěrům obvodního soudu nemůže Ústavní soud z ústavněprávního hlediska cokoliv vytknout. Ústavní soud připomíná, že právo na soudní ochranu, resp. na spravedlivý proces, jehož se stěžovatel mj. rovněž dovolává, neimplikuje právo na úspěch ve věci, resp. právo na soudní aprobaci názoru zastávaného účastníkem řízení. Právo na soudní ochranu a na spravedlivý proces totiž představuje právo na férové řízení, nikoliv právo na jeho (pro stěžovatele) pozitivní výsledek.
9. Stěžovatel sice poukazuje na celou řadu nálezů Ústavního soudu, které mají obecnou platnost (např. ve vztahu k povinnosti řádného odůvodnění rozhodnutí, možnosti uložit náhradu nákladů oprávněnému nebo zohlednění zdravotního stavu), avšak stěžovatel již blíže nevymezuje, jak se týkají nyní posuzované věci a v čem konkrétně měl soudní exekutor a obvodní soud pochybit. Uváděl-li stěžovatel, že soudní exekutor a obvodní soud měli "postupovat s ohledem na prodělanou oboustrannou masivní plicní embolii stěžovatele", pak tato skutečnost není sama o sobě důvodem, proč by neměla být soudnímu exekutorovi přiznána náhrada hotových výdajů, jak zřejmě dovozuje stěžovatel.
10. O návrzích na odklad vykonatelnosti a přednostní projednání ústavní stížnosti Ústavní soud samostatně nerozhodoval, neboť ústavní stížnost posoudil v nejkratší možné době.
11. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 1. srpna 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu