Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně (soudce zpravodaj), o ústavní stížnosti stěžovatelky mobile2card a. s. v likvidaci, sídlem Pražská třída 799/15a, Hradec Králové, zastoupené JUDr. Janem Malým, advokátem, sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2024, č. j. 11 Co 150/2024-516, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 3. 2024, č. j. 11 C 181/2018-497, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a Československé obchodní banky, a. s., sídlem Radlická 333/150, Praha 5, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Napadeným usnesením nařídil Obvodní soud pro Prahu 5 ("obvodní soud") na návrh vedlejší účastnice předběžné opatření, kterým soud stěžovatelce mimo jiné uložil, aby se zdržela nakládání s peněžními prostředky na jejím bankovním účtu, zejména výběru peněžních prostředků a provádění platebních transakcí, a to až do výše částky 2 226 990,32 Kč. Současně obvodní soud zakázal Komerční bance, a. s., nakládání s peněžními prostředky na bankovním účtu stěžovatelky, tzn. vyplácení peněžních prostředků, provádění plateb z účtu a provádění započtení vůči pohledávkám stěžovatelky z titulu vedení bankovního účtu u vedlejšího účastníka, a to do výše zůstatku bankovního účtu v částce 2 226 990,32 Kč (výrok I.).
2. Vedlejší účastnice podle dřívějších rozsudků obvodního a městského soudu, které posléze zrušil Nejvyšší soud a vrátil věc obvodnímu soudu k dalšímu řízení, zaplatila stěžovatelce částku 1 427 800 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Stěžovatelka ani k výzvě vedlejší účastnice uvedenou částku, nyní již z titulu bezdůvodného obohacení, nevrátila. Vedlejší účastnice proto navrhla vydání předběžného opatření ve znění uvedeném shora. Obavu z ohrožení výkonu rozhodnutí vedlejší účastnice spatřovala v tom, že okolnosti a chování stěžovatelky vzbuzují důvodné obavy, že případné rozhodnutí ve věci nebude reálně vykonatelné, a jako konkrétní důvody uvedla zejména nemajetnost stěžovatelky a netransparentní jednání likvidátora. Obvodní soud vzal za osvědčené, že stěžovatelka jedná tak, aby se vyhnula vrácení zaplacené částky vedlejší účastnici, a je důvodná obava, že případné rozhodnutí o nároku na vydání bezdůvodného obohacení nebude vykonatelné.
3. Odvolání stěžovatelky městský soud posoudil jako nedůvodné a usnesení obvodního soudu proto potvrdil jako věcně správné.
4. Stěžovatelka namítá, že rozhodnutí obvodního soudu má tzv. rdousící efekt a výrazně zasahuje do její majetkové sféry. Nařízením předběžného opatření došlo ke zvýhodnění jednoho z věřitelů na úkor stěžovatelky a dalších věřitelů. Nařízení předběžného opatření je projevem svévole obvodního soudu, městský soud pak základním právům a svobodám stěžovatelky neposkytl soudní ochranu. Stěžovatelka svoji argumentaci v ústavní stížnosti dále rozvádí.
5. Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení městského a obvodního soudu, a to pro porušení čl. 4 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), a pro porušení jejích základních práv zaručených čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny.
6. Po prostudování ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení dává tomuto soudu pravomoc posoudit přijatelnost návrhu, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v ústavní stížnosti.
7. V dané věci je předmětem přezkumu rozhodnutí soudu o vydání předběžného opatření. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře (viz nález ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. IV. ÚS 189/01 ) vyjádřil názor, že se zpravidla necítí oprávněn zasahovat do rozhodnutí o předběžných opatřeních, neboť jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků zasahují nikoli konečným způsobem a kterými není prejudikován konečný výsledek sporu. Zároveň však Ústavní soud vyjádřil názor, že i rozhodnutí o předběžném opatření je způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení a lze je podrobit ústavněprávnímu přezkumu (viz nález ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. III. ÚS 52/13 ), byť toliko v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti.
8. Ústavní soud při takovém testu zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a není projevem svévole (čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny) - srov. k tomu např. nález ze dne 10. 11. 1999, sp. zn. II. ÚS 221/98 , která - aby odůvodnila kasační zásah - by musela být na první pohled zjevná a intenzivní. Důvodem pro kasační zásah Ústavního soudu je také flagrantní porušení zásad spravedlivého procesu.
9. Ústavní soud shledal, že rozhodování o předběžném opatření v právě posuzované věci mělo zákonný podklad, neboť právní úprava soudu umožňuje předběžné opatření nařídit a vedlejší účastnice návrh na nařízení předběžného opatření soudu podala. Předběžné opatření bylo rovněž vydáno příslušným orgánem (soudem). Z předložených rozhodnutí je zřejmé, že se obecné soudy zabývaly všemi shora uvedenými nezbytnými otázkami a městský soud se vypořádal rovněž s námitkami stěžovatelky týkající se domnělé předčasnosti uplatnění nároku, či předjímání výsledku sporu soudem prvního stupně.
Městský soud správně připomenul, že pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně, a proto městský soud nemohl zohlednit tvrzení či důkazy, které soud prvního stupně neměl k dispozici v době vydání svého usnesení, a nemohl ani přihlédnout k novým skutečnostem, které stěžovatelka tvrdila v průběhu odvolacího řízení. Rovněž lze s městským soudem souhlasit, že při přijímání předběžného opatření, i s ohledem na jeho dočasnost převládá požadavek rychlosti řízení nad úplným prokázáním uplatněného nároku, v takovém případě se dokazování neprovádí.
10. Ústavní soud připomíná, že v nyní posuzované věci jde o výklad a aplikaci podústavního práva, které ústavněprávní roviny nedosahují, Ústavní soud přitom interpretaci a aplikaci podústavního práva obecnými soudy nepovažuje za nepřiměřenou. Napadené rozhodnutí - které nadto není rozhodnutím konečným - současně není ani projevem svévole, či v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, jelikož odpovídá aplikované zákonné úpravě.
11. V nyní posuzované věci tedy Ústavní soud neshledal v postupu městského ani obvodního soudu vady, jež by jej opravňovaly ke kasačnímu zásahu namísto konstatování neopodstatněnosti ústavní stížnosti. Jejich závěry jsou totiž z hlediska zákonné úpravy plně akceptovatelné, a nelze je považovat ani za jakkoliv vybočující z mezí ústavnosti či za projev přepjatého formalismu. Ústavní soud proto konstatoval, že napadeným rozhodnutím nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky.
12. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. října 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu