Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 24. dubna 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1. F. P. a 2. H. P., obou zastoupených JUDr. Františkem Novosadem, advokátem ve Vsetíně, Smetanova 1101, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 4. 2007 č. j. 57 Co 41/2007-108, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Včas a řádně podanou ústavní stížností ze dne 3. 8. 2007 se stěžovatelé domáhali zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 4. 2007 č. j. 57 Co 41/2007-108, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 29. 6. 2006 č. j. 8 C 299/2005-83, jímž byla stěžovatelům uložena povinnost zdržet se užívání vnitřního rozvodu nízkého napětí. Dle stěžovatelů byl porušen čl. 2 odst. 3, 4 a čl. 90 Ústavy, a dále čl. 11 odst. 3 a čl. 12 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatelé namítli, že odvolací soud u otázky vydržení vlastnického práva nezkoumal, od kdy si byli stěžovatelé vědomi, že rozvody a přípojky jsou společným zařízením osady (organizace) a nikoliv jejich vlastnictvím (stěžovatelé uvedli, že si byli vědomi pouhého užívacího práva až od roku 2005).
Dle stěžovatelů dále odvolací soud nesprávně posoudil otázku porušení dobrých mravů (§ 3 občanského zákoníku). Uvedli argumenty totožné s odvoláním - stěžovatelé nemají jinou možnost napojení na elektrické rozvody; vyplývá jim (užívací) právo ze stavebního a kolaudačního rozhodnutí (svědčí jim jako vlastníkům domku, není podmíněno členstvím v organizaci); od počátku je s domkem spojeno právo odběru elektrické energie; odpojením došlo ke znehodnocení domku. Současně stěžovatelé namítli, že odvolací soud se nezabýval ustanoveními § 25 odst. 4 písm. f) a § 29 odst. 1 písm. a) a odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona (stěžovatelé tvrdí, že jsou konečnými zákazníky); smlouvu o připojení stěžovatelé údajně nemohli s organizací uzavřít pro neúměrné finanční a jiné požadavky diskriminačního charakteru ve srovnání se členy organizace.
Ústavní stížnost dále obsahovala i námitky, že stěžovatelé ročně platili zálohu na elektřinu, a to i na rok 2007, a dále že stěžovatelé zaplatili částku 5 000,- Kč na vykoupení pozemků s tím, že tyto i se společným zařízením přejdou do podílového spoluvlastnictví, což se však nestalo a částka jim dosud nebyla vrácena. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud opakovaně judikoval, že není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů a přehodnocovat dokazování provedené soudy, pokud nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Ústavní soud může zasáhnout pouze, pokud právní závěry soudu jsou v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění nevyplývají, nebo pokud porušení některé z norem jednoduchého práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy) anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus), zakládá porušení základního práva a svobody. V dané věci však Ústavní soud porušení ústavně zaručených práv neshledal.
Z obou rozhodnutí obecných soudů vyplývá, že rozhodování o vydržení vlastnictví rozvodů bylo vyloučeno k samostatnému projednání. Současně je z napadeného rozhodnutí zřejmé, že odvolací soud se otázkou vydržení zabýval jako otázkou předběžnou, a své závěry dostatečně a srozumitelně odůvodnil (str. 4 napadeného rozhodnutí); Ústavní soud zde neshledal libovůli či porušení práva na řádné odůvodnění.
Další námitky stěžovatelů se týkaly užívacích práv, kdy se domáhali zásady dobrých mravů a namítali nesprávnou aplikaci energetického zákona a porušení stavebního zákona. Ústavní soud však po přezkumu napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že odvolací soud se otázkou vlastnictví přípojky i užívacími právy dostatečně zabýval a své závěry zcela srozumitelně odůvodnil (str. 4 napadeného rozhodnutí). Ústavní soud neshledal, že by odvolací soud při aplikaci zákona vybočil z ústavních kautel tím, že by nerespektoval kogentní zákonné ustanovení či interpretoval jednotlivá ustanovení libovolně. Odvolací soud se také dostatečně zabýval otázkou dobrých mravů, a rovněž zde své závěry logicky a transparentně odůvodnil.
Námitky o nevrácení částky 5 000,- Kč a o zaplacení záloh na elektřinu na rok 2007 (navzdory odpojení přívodu) jsou v podstatě předestřené nároky, jejichž uplatnění má místo před obecnými soudy, nikoliv před Ústavním soudem; tyto námitky se míjí podstatou sporu a ústavní stížnosti.
Z výše uvedeného vyplývá, že Ústavní soud v dané věci neshledal porušení základních práv a svobod, proto postupoval dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, tak, že ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. dubna 2008
Jiří Mucha předseda senátu Ústavního soudu