Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové jako soudkyně zpravodajky, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti I. P., zastoupeného Mgr. et Mgr. Petrou Šrámkovou Harantovou, advokátkou, se sídlem Hálkova 1229/44, Plzeň, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. dubna 2024, č. j. 18 Co 35/2024-1656, a rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 12. prosince 2023, č. j. 22 Nc 57/2021-1566, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-město, jako účastníků řízení, a V. M. a nezletilého M. P., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Okresní soud svěřil nezletilého do střídavé péče rodičů s týdenním intervalem střídání, upravil péči rodičů o nezletilého o prázdninách, uložil matce platit výživné na nezletilého ve výši 1 000 Kč měsíčně a zaplatit dluh na výživném, stěžovateli uložil platit výživné na nezletilého ve výši 5 000 Kč měsíčně a zaplatit dluh na výživném, a zamítl návrhy stěžovatele na určení obvyklého bydliště a předškolního zařízení nezletilého. Svěření nezletilého do střídavé péče rodičů odůvodnil okresní soud tím, že dosavadní střídání rodičů v péči o nezletilého fungovalo. Při stanovení výživného okresní soud vycházel z toho, že potřeby nezletilého jsou běžné, matka má o jednu vyživovací povinnost oproti stěžovateli navíc, má příjem okolo 12 000 Kč měsíčně, pobírá rodičovský příspěvek a podílí se na životní úrovni svého manžela, který má příjmy okolo 46 000 Kč měsíčně, stěžovatel má oficiální příjmy ve výši okolo 25 000 Kč měsíčně, ale reálně jeho životní úroveň odpovídá příjmům mezi 30 000 Kč a 35 000 Kč měsíčně.
2. Proti rozsudku okresního soudu podali odvolání oba rodiče a kolizní opatrovník. Krajský soud odvolací řízení o odvolání stěžovatele proti zamítnutí jeho návrhu na určení předškolního zařízení nezletilého zastavil, odvolání kolizního opatrovníka odmítl, rozsudek okresního soudu změnil tak, že nezletilého svěřil do péče matky, uložil stěžovateli platit výživné na nezletilého v období od 1. 10. 2021 do právní moci rozsudku ve výši 5 000 Kč měsíčně a od právní moci rozsudku ve výši 8 000 Kč měsíčně a zaplatit dluh na výživném, matce uložil platit výživné na nezletilého v období od 1. 10. 2021 do právní moci rozsudku ve výši 1 000 Kč měsíčně a zaplatit dluh na výživném, upravil styk stěžovatele s nezletilým tak, že bude probíhat každý lichý týden od pátku do pondělí a každý první celý sudý víkend v měsíci od pátku do pondělí, upravil styk stěžovatele s nezletilým o prázdninách, místa předávání nezletilého rozložil rovnoměrně mezi oba rodiče a ve výroku o zamítnutí návrhu stěžovatele na určení obvyklého bydliště nezletilého rozsudek okresního soudu potvrdil.
3. Střídavá péče rodičů podle krajského soudu není vhodná. Nezletilý trpí vývojovou dysfázií a syndromem ADHD, potřebuje klidný a jednotný přístup rodičů, kterého však rodiče nejsou schopni. Jejich vzájemný vztah je patologický až toxický. K tomu přistupuje skutečnost, že od září 2024 nastoupí nezletilý do první třídy základní školy. Bydliště rodičů nedovolují, aby nezletilý navštěvoval pouze jednu školu, pokud by se v péči o něj rodiče střídali. Střídání dvou škol krajský soud s ohledem na specifické potřeby nezletilého vyloučil.
Při rozhodování, kterému z rodičů dítě svěřit do jeho výlučné péče za současné úpravy styku nepečujícího rodiče s nezletilým, krajský soud zohlednil, že výchovné prostředí matky zaručuje nezletilému bohatší sociální zázemí, vyrůstá zde i s polorodou sestrou. Matka je navíc oproti stěžovateli více schopna upřednostnit zájmy nezletilého a uznává důležitost role otce při jeho výchově. S ohledem na silnou citovou vazbu nezletilého na stěžovatele, upravil krajský soud mezi nimi široký styk. Výživné rodičů stanovil krajský soud s ohledem na skutková zjištění učiněná okresním soudem.
Stejně jako okresní soud přihlédl k tomu, že stěžovatel deklaruje nižší příjmy, než kterých reálně dosahuje.
4. Stěžovatel podává proti shora označeným rozsudkům ústavní stížnost. Tyto rozsudky podle něj porušují jeho základní práva podle čl. 3 odst. 1, čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 6, čl. 8 a čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 7 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
5. Stěžovatel popisuje rodinnou situaci a rekapituluje dosavadní průběh řízení. Vyzdvihuje své rodičovské vlastnosti a schopnosti a matce vytýká její nedostatky při výchově nezletilého. Tento rozdíl v kompetencích rodičů krajský soud nezohlednil. Oba obecné soudy vycházely primárně ze znaleckého posudku, aniž by zohlednily skutečnosti plynoucí z výslechu znalce a ostatních provedených důkazů. Obecnými soudy v řízení deklarovanou vstřícnost matka nemyslí vážně. Nefunkční komunikace rodičů je způsobena oběma z nich. Pokud obecné soudy přihlédly ke skutečnosti, že stěžovateli pomáhala s péčí o nezletilého jeho matka, stalo se tak pouze v omezené době z důvodu zhoršení zdravotního stavu stěžovatele. Ačkoliv se matka odstěhovala s nezletilým bez souhlasu stěžovatele, uložil krajský soud stěžovateli, aby nezletilého předával v městě bydliště matky v pondělí v 8:00 hodin. V důsledku toho bude muset nezletilý vstávat v 5:00 hodin ráno a stěžovatel si bude muset v práci vzít náhradní volno.
6. Přestože bylo v řízení prokázáno, že stěžovatel je kvalitnějším vychovatelem, obecné soudy bezdůvodně upřednostnily matku. Tím stěžovatele neoprávněně diskriminovaly z důvodu pohlaví a otcovství. Střídavé péči, případně výlučné péči stěžovatele nic nebránilo. Svěřením nezletilého do výlučné péče matky jsou ohroženy vazby nezletilého na rodinu ze strany stěžovatele, který o víkendových stycích bude muset zajistit péči odborníků o nezletilého, kterou matka není schopna zajistit. Obecné soudy nerespektovaly judikaturu Ústavního soudu, podle které má o dítě pečovat osoba, která uznává roli a důležitost jiných osob blízkých v životě dítěte. Nezletilý nastavený režim péče nese těžce. Rozhodnutí krajského soudu bylo překvapivé a v extrémním rozporu se zjištěními učiněnými okresním soudem.
7. Výše výživného, které je stěžovatel povinen platit, je zjevně nepřiměřená a neodpovídá doporučujícím tabulkám pro výpočet výživného. Nezohledňuje, že stěžovatel byl po dobu dvou let v pracovní neschopnosti a je invalidním důchodcem, jakož i náklady stěžovatele spojené s dovážením nezletilého do města bydliště matky. Výživné matky stanovil krajský soud v zanedbatelné výši.
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona o Ústavním soudu. Dospěl k závěru, že v části, která směřuje proti výrokům I až V, VIII a IX rozsudku okresního soudu, které následně změnil krajský soud, není Ústavní soud k projednání ústavní stížnosti příslušný, neboť nemůže přezkoumávat a rušit rozhodnutí, které bylo změněno.
9. Ve zbývajícím rozsahu byla ústavní stížnost podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu). Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svých práv.
10. Ústavní soud připomíná, že k přezkumu rodinněprávních věcí přistupuje velmi zdrženlivě a do rozhodnutí obecných soudů zasahuje pouze v extrémních případech. Rozhodování v této citlivé oblasti je totiž doménou obecných soudů, které mohou se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně právní ochrany dětí nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí odrážející zájmy zejména nezletilých dětí, ale i jejich rodičů.
11. Z dosavadní judikatury Ústavního soudu vyplývá, že při posouzení vhodného uspořádání péče o nezletilé dítě mají soudy povinnost zvážit možnost svěření dítěte do střídavé péče. Obecné soudy přitom berou v potaz veškerá relevantní hlediska a specifické okolnosti projednávaného případu. Jedná se například o situace, v nichž by vzhledem ke specifickému zdravotnímu či psychickému stavu dítěte střídavá péče představovala pro dítě nepřiměřenou zátěž, např. pokud dítě vyžaduje speciální a intenzivnější péči a pozornost (nález sp. zn. III. ÚS 1786/22
, bod 18). Stejně tak lze uvažovat ve výjimečných případech o nesvěření dítěte do střídavé péče, jestliže jsou bydliště rodičů vzdálena natolik, že znemožňují docházku dítěte do jednoho školského zařízení. Půjde například o situace, ve kterých bude prokázáno, že dítě by vzhledem ke svým osobnostním vlastnostem, zdravotnímu stavu, popřípadě jiným okolnostem neprožilo ve dvou školních zařízeních šťastné a spokojené dětství [nález sp. zn. II. ÚS 169/16
(N 120/81 SbNU 873)].
12. Krajský soud postupoval v souladu s uvedenými závěry Ústavního soudu, pokud nevhodnost střídavé péče v dané věci odůvodnil tím, že nezletilý trpí vývojovou dysfázií a syndromem ADHD, od září 2024 má nastoupit do první třídy základní školy a bydliště rodičů jsou od sebe natolik vzdálená, že v případě rovnoměrné střídavé péče by nezletilý musel navštěvovat dvě školní zařízení, což by jej nepřiměřeně zatěžovalo. Dále krajský soud pečlivě a nikoliv svévolně odůvodnil svěření nezletilého do výlučné péče matky tím, že výchovné prostředí matky zaručuje nezletilému bohatší sociální zázemí a vyrůstá zde i jeho polorodá sestra, matka uznává potřebu stěžovatele při výchově nezletilého, oproti tomu stěžovatel má k matce silně negativistický vztah.
Stěžovatel se svými námitkami v ústavní stížnosti snaží zpochybnit výchovné schopnosti matky a poukazuje na své lepší rodičovské kompetence. Těmto tvrzením však nesvědčí žádný z provedených důkazů. Je to naopak stěžovatel, který podle provedeného dokazování (a ostatně i znění ústavní stížnosti) nerespektuje matku jako druhého rodiče, čímž snižuje své rodičovské kompetence. Krajský soud upravil velmi široký styk stěžovatele s nezletilým zahrnující většinu volného času nezletilého. Stěžovatel proto není omezen ve výkonu svých rodičovských práv.
Zdůvodňuje-li ochuzení svého času stráveného o víkendu s nezletilým neschopností matky zajistit péči odborníků, která nebyla v řízení nijak prokázána, opět to pouze svědčí o jeho neschopnosti respektovat matku coby druhého rodiče nezletilého.
13. Nic neústavního není ani na rozhodnutí krajského soudu o výši výživného obou rodičů. Svůj závěr o tom, že stěžovatelovy deklarované příjmy neodpovídají skutečnosti, krajský soud dostatečně podložil (bod 24 rozsudku krajského soudu).
14. Námitka stěžovatele, že musí nést náklady na dopravu nezletilého k matce, není opodstatněná. Jednání matky ve vztahu ke změně svého bydliště a místa pobytu nezletilého v rámci střídavé péče za situace, kdy tato střídavá péče nadále pokračovala a stěžovatel byl o přestěhování dostatečně informován, nelze označit za protiprávní. V takovém případě krajský soud postupoval ústavně souladně, pokud náklady spojené s dopravou nezletilého mezi bydlišti rodičů rozdělil rovnoměrně mezi oba rodiče [nález sp. zn. I. ÚS 2996/17
(N 104/89 SbNU 529)]. Své tvrzení, že si bude muset vzít náhradní volno v práci, stěžovatel nijak nedoložil. Stejně nedoložil ani nevysvětlil, proč má nezletilý vstávat v 5:00 hodin ráno, má-li být ve škole v P. v 8:00 hodin, kam cesta stěžovateli autem trvá zhruba hodinu a čtvrt. IV.
Závěr
15. S ohledem na uvedené Ústavní soud neshledal v napadených rozsudcích zásah do ústavních práv stěžovatele. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl dílem jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný [§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu] a dílem jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. července 2024
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu